Japonské kuchyni se prý věnujete od šestnácti let. Proč zrovna taková exotika?
Náhodou. V patnácti jsme byli s rodiči na dovolené na Lipně, to už jsem věděl, že po prázdninách půjdu na kuchařský učňák. Potkali jsme tam rodinného známého, který měl tehdy v Plzni japonskou restauraci, sushi bar. Zrovna k němu tehdy nastoupil Marek Hora, pod kterým jsem pak později pracoval ve vyhlášené japonské restauraci Yamato v Praze. Tehdy jsem vůbec netušil, kdo to je. Vyprávěl mi, že jezdí do Japonska na soutěže. A slíbil mi, že mě do své restaurace vezme na praxi. Ale předtím jsem ještě nějaký čas brigádničil v mekáči. (směje se) V té japonské restauraci to bylo samozřejmě mnohem lepší!
V Japonsku si můžete říkat kuchař až po deseti letech. Tak dlouho trvá, než se pořádně naučíte základy.
