Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jmenuji se Hedvika, je mi 35 let a jsem dva roky vdaná. Manžel Jirka je o pět let starší. Máme spolu malou dceru Elišku, před pár dny jí bylo půl roku. Manžel byl už jednou ženatý, ale nevydrželo jim to. Ani pořádně nevím, co se v jejich manželství pokazilo, proč se vlastně rozešli. Nikdy jsem po tom nepátrala, manželovi se o ex mluvit nechce a mně to svým způsobem ani nezajímá.
Pro mne je důležité, že nám to klape, máme se rádi a rozumíme si. Ovšem moje tchyně to vidí jinak, ta by byla nejradši, kdyby se k sobě vrátili. Dává mi to najevo prakticky od první chvíle, kdy jsme se poznali.
Manžel mě rodičům představil asi dva měsíce po našem seznámení. Oba jsme od počátku cítili, že nám to bude klapat, nebyli jsme už nejmladší a nač tedy čekat. Celkem brzy jsme spolu začali a bydlet. Nejdřív jsem Jirku představila mým rodičům, líbil se jim a hlavně byli rádi, že já jsem spokojená a šťastná. Prožili se mnou velkou tragédii, kdy se mi pár let předtím zabil přítel na motorce. Sice měl stále své místo v mém srdci, ale Jiří byl konečně mužem, se kterým jsem si dokázala život představit.
Návštěva u manželových rodičů byla totálním fiaskem. Jirkův otec byl celkem v pohodě, moc toho nenamluvil, zato Jirkova matka, to bylo něco. Koukala se na mne jak na vraha, dokonce jí nebylo trapné přede mnou pronést k Jirkovi, jestli se neunáhlil, že by mu stejně bylo líp s Evičkou. To byla Jirkova exmanželka. Oběd proběhl v mrazivé atmosféře.
Jirka mi pak vysvětlil, že Eva si s matkou velmi sedla. Neustále si telefonují, vídají se a Eva prý matku navštěvuje i doma. Matka těžce nesla jejich rozvod a neustále doufá, že se ti dva k sobě vrátí. Eva měla sice po rozvodu asi půl roku přítele, ale teď je sama.
S Jirkou jsme se po necelém roce vzali, svatbu jsme měli malou, jen s rodiči a pár přáteli. Naštěstí vše proběhlo v pohodě, žádné hádky. Pochopitelně si Jirka od matky vyslechl, že měl pozvat Evičku, je přece taky člen rodiny. Ona vůbec nepochopila, že se to nehodí.
Hned od počátku jsme plánovali miminko. Podařilo se a já otěhotněla. Doufala jsem, že miminko nás s tchyní dá více dohromady, ale to jsem se spletla. Když manžel tchyni oznámil, že bude babičkou, prohlásila, že nám gratuluje, ale mnohem radši by byla, kdyby dítě s ním čekala Evička. Těhotenství jsem navíc nesnášela příliš dobře, musela jsem hodně odpočívat, což se odrazilo jak na naší domácnosti, tak na mém vzhledu. Manžel se staral o domácnost i o mne, ale tchyně, když přišla na návštěvu, hned musela zdůraznit, že Evička měla neustále naklizeno, pořád byla jak ze škatulky, kam se prý na ni hrabu.
Eva je přece člen rodiny
Narodila se nám holčička. V prvních dnech mi hodně pomáhala moje máma. Rodila jsem císařem, po porodu jsem ještě nějakou dobu na sebe musela dávat pozor. Tchyně se rozhodla taky zapojit, prý mi může občas povozit kočárek, kdybych chtěla. Říkala jsem si, proč ne, třeba nás dvě malá Eliška dá dohromady.
Jenže jsem se opět spletla. Jednoho dne jsem totiž zjistila, že s tchyní vozí naši Elišku i Jirkova exmanželka. Tchyně si vyzvedla kočárek, že půjde do parku a malou mi přiveze, já si mezitím doběhla do obchodu, bylo hezky, tak jsem si říkala, že jim zkusím jít naproti, třeba se potkáme. Sice jsme se nepotkaly, ale viděla jsem je, jak sedí na lavičce a Eva dokonce mou dceru chovala v náručí. Nevěřila jsem svým očím.
Utíkala jsem domů, abych na tchyni počkala. Všechno jsem jí řekla, že jsem je viděla. Zarazila se, ale pak hned spustila, že na tom nic není, Eva je z rodiny a Eliška je skoro jako její dcera, vždyť byla vdaná za Eliščina otce. V tu chvíli jsem pochopila, že to s tchyní nemá cenu, ona prostě bude dělat vše pro to, aby dala Evu opět dohromady s Jirkou.
Hedvika
Názor odbornice: Zachovejte zdvořilý odstup
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Hedviko. S mužem vás spojuje nejen pěkný partnerský vztah, ale nyní i dcerka Eliška. Neslyším výtky na Jirkovu adresu, zřejmě je vám tedy fajn mužem a Elišce milujícím otcem. Ač bychom si to možná přáli, vřelý vztah s rodiči partnera si nelze nárokovat. Ba leckdy se nekoná ani přes veškeré naše snažení. S tím, že je tchyně proti vám zaujatá, patrně nic moc nenaděláte. Prostě měla jiné představy o synově budoucnosti, naštěstí pro vás se jimi však Jirka neřídil. Udělala jste, co jste mohla. Když už vám nepůjde se pro vztah s tchyní více angažovat, nechejte jej prostě na úrovni zdvořilého odstupu.
Tchyně se patrně bude chtít vídat se svým synem a možná postupem času i s vnučkou Eliškou. Je rozhodně dobré, aby k tomu docházelo, ačkoliv nyní je Eliška ještě velmi malá a ten, koho nejvíce potřebuje, jste rozhodně vy - její máma. Zdvořilý odstup znamená nechat tchyni být, nevztahovat se k ní pozitivně ani negativně. Schůzkám Jirky s jeho matkou nemusíte být vždycky přítomna, je však rozhodně dobré, abyste je akceptovala.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. listopadu 2019. Anketa je uzavřena.
