Jak to vypadá, když mistryně světa ve sportovním aerobiku přijde na jednání s průmyslníky?
Někteří kolegové schovávají řízky a ukazují mi krokoměry.
Takže jste pro ně spíš hopsanda než partnerka v byznysu?
A to zase ne. Já nemám potřebu se s chlapy porovnávat, ale přispět tím, co umím. Takže jsem nadšená, že se do hospodářské komory fitness sektor dostal.
Pořád mi však uniká proč...
Protože je to dneska plnohodnotné odvětví národního hospodářství. V Evropě má obrat dvacet osm miliard eur ročně.
Jak je to u nás?
Zatím ještě přesně nevíme, zrovna to zjišťujeme. Ale už teď je jasné, že hodnota sektoru bude stoupat. Je prokázáno, že jedno euro investované do pohybové prevence vrátí čtyři eura na zdravotní péči. Výskyt civilizačních chorob je obrovský, léčba drahá a ne vždy účinná. Pohyb dokáže spoustě nemocem předcházet, případně je efektivně léčit. Náklady jsou proti klasické léčbě minimální.
Takže až mi lékař jednoho dne naměří vysoký krevní tlak, pošle mě místo do lékárny do fitka?
V ideálním případě ano. Nedostanete pouze léky a doporučení na změnu životního stylu. Lékař vám rovnou připraví i něco jako recept na pohyb. Ten bude umět náš fitness profesionál přečíst a nastavit pro vás správnou pohybovou aktivitu. Pokud budete reagovat nestandardně, pošle vás zpátky k lékaři. A tak pořád dokola, dokud se v rámci vzájemné spolupráce neadaptujete na pohyb a nezměníte životní styl.
Takoví instruktoři existují?
Zatím je jich bohužel jen hrstka. Horší však je, že přestože to naše legislativa neumožňuje, ve fitness sektoru se setkáte i s instruktory a trenéry, kteří mají třeba jen víkendový kurz. To je naprosto zoufalé. Léta bojujeme za to, aby byl pohyb zařazen do preventivní zdravotní péče. Nemůžeme si proto dovolit, aby lékař poslal pacienta k našemu profíkovi, který ho takzvaně zrakví. Proto intenzivně pracujeme na závěrečném schválení standardu profesní kvalifikace takových instruktorů, kteří budou umět s pacienty cvičit.
Bude se lékařům chtít měnit zaběhnuté postupy? A co farmaceutická lobby?
Ono nám stejně nakonec nic jiného než brát pohyb vážně nezbude. Jinak se zahubíme. Řekla bych, že většina lékařů to vidí stejně jako my. Nakonec oni jsou ti, na jejichž doporučení se do toho Česká komora fitness pustila. Do pořadu Sama doma často zveme lékaře a neexistuje jediný, který by neřekl, že rozumný pohyb a rozumné jídlo jsou nejlepší prevence. Tady přece nejde o vrcholový sport. A dokonce ani o to fitko. Ale jde o kolo, chůzi, plavání, volejbal, všechno možné…
Mně se zdá, že se hýbeme dost. Cyklostezky jsou přeplněné, pořád někde někdo běhá, sociální sítě jsou plné výzev...
Žijete v bublině. Pohybujete se ve skupině lidí s podobným životním stylem, podobnými názory, pravděpodobně nemáte mezi přáteli lenochy.
Pokud nepočítám sebe.
Ale nakonec se k pohybu přemluvíte, protože víte, jak je pro vás důležitý. Ale zeptejte se lékařů, kolik takových lidí v populaci je. Čísla o nárůstu obezity a dalších civilizačních nemocí jsou jasná. Lidí, kteří se nehýbou, je opravdu hodně.
To, že je pohyb zdravý, víme všichni. Ne pro každého je to však dostatečný argument, aby se zvedl z gauče.
Výzkum docenta Petra Sedláka říká, že děti, které vstupují do puberty, mají sice v pořádku BMI, ale toto číslo už neukazuje, že mají mnohem menší procento svalů a mnohem větší procento tuku, než by měly mít. A protože tuk je živnou půdou pro hormony, může to v praxi vypadat tak, že holky začnou brzy menstruovat, přestanou růst, nastoupí předčasná puberta. Kluci zase holčičkovatí. Mají úzká ramena, prsa, měkká břicha, široké pánve. Tady může být příčinná souvislost s pozdější neplodností. Takže když mámě řeknete, že pokud se její dítě nebude hýbat, může mít v budoucnu tyhle problémy, měl by to pro ni být jasný signál ke změně. Ideální je samozřejmě začít u sebe. Děti se pak přidají přirozeně.
Právě. Mně se totiž zdá, že pořád přesvědčujete přesvědčené. Životní styl má rodina nějak nastavený a podle toho jede.
Jenže my nemůžeme dělat nic jiného než omílat stokrát, tisíckrát, že za své zdraví neseme zodpovědnost sami. Jde přece o to, abychom žili, ne jen přežívali. Z vlastní rodiny mám zkušenost, že medicína sice dokáže úžasně prodloužit život, ale k čemu vám to je, když je to život v nemoci?
Zabere pohyb i u lidí, kteří na něj celý život kašlali?
Jednoznačně. Ve stáří je to vidět nejvíc. Když jsme zakládali Českou komoru fitness a zahajovali projekt Česko se hýbe, profesor Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sportu nám vyprávěl, jak přidal skupině seniorek do denního programu pravidelnou chůzi. Za pět měsíců byly jejich zdravotní parametry úplně jinde. Umíte si to představit? Jenom tím, že se každý den šly projít!
Představuji si úřednici v bance. Několik hodin se nehne od přepážky, pak jde nakoupit, rodina, večeře, úkoly. V osm padne na gauč. Kde má vzít ještě sílu na cvičení?
Ale já tak taky žiju. Mám tři děti, dům, několik zaměstnání.
Jana Havrdová v pořadu Sama doma.
Vy aspoň dokážete v přebíhání mezi nimi udělat spoustu kroků. Mimochodem, kolik máte vy, velká propagátorka chůze, našlapáno teď, ve dvě odpoledne?
Sedm tisíc, protože jsem šla na schůzku s vámi pěšky. A předtím na jinou také.
V těchhle botách?
Pravda, mají podpatek. Ale docela tlustý, takže se v nich dá chodit. Nohám to asi nedělá moc dobře, ale hezké to je, ne? Jinak nemám problém nosit tenisky. Třeba na vysílání v televizi se přezouvám těsně před začátkem. Přijdu v teniskách, pak to odtrpím ve studiu na podpatcích a z něj už často odcházím bosa.
Vraťme se k naší bankovní úřednici. Co byste jí poradila?
Změnu pohledu na život. Když si řekne, že do svého života pohyb dá, tak ho tam dá. Já si také musím nacpat pohyb do diáře, přivstat si a jít běhat, když vím, že jindy během dne nebudu mít čas. Takže úplně stejně, jako nastavujeme dětem kroužky, můžeme nastavit kroužek i sobě. Ty dětské přece taky stihneme. Já třeba dám dceru na balet a jdu cvičit. Využívám prostor. Kroky se dají sbírat i během dne. Cestou do práce, z práce, neposílat e-maily, ale vyřizovat věci přímo, chodit na nejvzdálenější toaletu ve firmě, všechno se dá. Jde jenom o to, na to myslet.
Janu Havrdovou jste ve čtenářské anketě zvolili ženou měsíce září. |
To je právě ono. Během dne musíme myslet na tisíc jiných věcí...
Nechci být ošklivá, vím, že spousta lidí má obrovsky náročný život, dělá věci poctivě a jede na doraz, ale i v náročném programu se místo pro přirozený pohyb najít dá. Nehledě na to, že když ho do života zařadíte, budete výkonnější.
A já vám jako ta bankovní úřednice řeknu: Ale proč bych se namáhala, vždyť stejně nebudu vypadat jako moje kamarádka.
Ale tady přece vůbec nejde o to, jak bude vypadat, ale jak se bude cítit. Geny stejně nepřebijete. Z široké pánve po mamince úzkou neuděláte. Což je dobře, protože v jedinečnosti je naše kouzlo.
Jenže pro hodně lidí je pohyb cesta k tomu, jak vypadat skvěle. Nic jiného je vlastně nezajímá. Víte, že toto z průzkumů vůbec nevychází?
Nemám v hlavě konkrétní čísla, ale zejména u generace čtyřicet plus často vychází jako největší motivace právě touha být zdravý, aktivní a mít energii. Pouhá snaha dobře vypadat je slepá ulice. Když vám půjde jen o to, tak se ucvičíte, uhubnete. Tělo vám jednoho dne dá stopku.
Zažila jste někdy něco podobného?
Ne sice takhle extrémně, ale zažila. Loni jsme se s kamarádkou hecly, že se budeme navzájem motivovat v běhání. Což vyústilo v to, že jsem se totálně uběhala.
Co to znamená?
Uběhla jsem za rok sedmnáct set kilometrů, což je fakt masakr. Samozřejmě jsem si tím způsobila typické běžecké zranění. Jak jsem stará, tak jsem hloupá. Byl to jednostranný pohyb bez náležitého odpočinku a tělo mi tu nesmyslnou zátěž vrátilo i s úroky.
Proč jste to dělala?
Protože jsem trubka závodivá, nic jiného v tom nebylo. V jedné knížce jsem objevila větu, kterou bych si měla každý den opakovat jako mantru: Výborný způsob, jak zničit vlastní štěstí, je porovnávat se. Jakmile mi toto došlo, vystoupila jsem z běžecké aplikace. Řekla jsem kamarádce: Hele, zlato, ledničku stejně nepřecvičím, zato si chci uchovat mentální i fyzické zdraví, takže končím.
Změnilo se něco?
Ne. Vlastně ano. Nebolí mě nohy. Běhám zhruba čtyřikrát méně kilometrů, ale zlepšil se mi průměrný čas. Začala jsem cvičit i jinak a dělá mi to dobře.
Má smysl i krátký trénink?
Má. Protože se vám změní nastavení v hlavě. Samozřejmě, pokud jde o hubnutí, tam nic nevymyslíte. Je to čistá matematika – chcete-li zhubnout, musíte jít do kalorického deficitu. Když se do něj nedostanete, nezhubnete. A to můžete cvičit, jak chcete. Ale pohyb jako takový by měl být součástí osobnostního rozvoje. Pracujeme na sobě celý život, tak proč ne i v téhle oblasti?
Kdy se u vás stal pohyb součástí životního stylu?
Rodiče byli velmi aktivní, takže pro mě byl vždycky přirozenou součástí života. V tomhle to mám jednodušší. Vír fitness mě strhl, když mi bylo nějakých třináct čtrnáct let. Tehdy letěly filmy jako Flash Dance nebo Božská těla. Poskakování, trikoty zařízlé do zadku, barevné návleky, to byl můj svět. Posbírala jsem kamarádky, kazeťák a jela jsem. První lekce jsem vedla místo tělocviku na základce. Dělala jsem vlastní choreografie, vybírala hudbu, úplně mě to pohltilo. Pokračovala jsem dál během studií až do dospělosti, pořád jsem cvičila. Bavilo mě to, dávala jsem do toho všechno. A pak přišlo to, co asi bylo nevyhnutelné.
Co se stalo?
Vyhořela jsem. Z totálního nadšení se mi najednou nechtělo předstoupit před lidi. Samozřejmě, dokázala jsem se přepnout, odcvičit hodinu, ale čím dál tím víc mě to vysilovalo. A do toho nastupovala nová generace instruktorů, kteří byli plní energie a vášně.
Ti vás nakonec přiměli skončit?
To ne, ale změnily se mi životní priority. Narodily se mi děti a o víkendu jsem s nimi byla raději doma, než abych jezdila po školeních. Ale ten největší důvod byl, že jsem se na cvičení přestala těšit.
Dneska už vás zase pohyb baví?
Když jdu běhat, tak se nejvíc těším na poslední metry. Pocit, když už jsem skoro doma a mohu vypnout „běhací“ hodinky, je nádherný...
Jana Havrdová (45),manažerka a moderátorka • V roce 1999 promovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, právo dnes používá při své práci ve fitness managementu. • S týmem Těžká směs získala v letech 2002 a 2003 titul mistryně světa ve fitness step. • Je prezidentkou Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz a spoluzakladatelkou a prezidentkou České komory fitness. • Patří mezi propagátorky zdravého životního stylu, je spoluzakladatelkou projektu kampaně Česko se hýbe. • Od roku 2006 je moderátorkou pořadu ČT Sama doma. • Je podruhé vdaná, z prvního manželství má syna Alberta, z druhého syna Josefa a dceru Aničku. |
Znamená to, že se vám taky občas nechce vyběhnout?
No jéje. A jak! To je úplně normální. Jde jen o to, si v sobě nastavit disciplínu. Ale to se netýká jen pohybu, to samé je potřeba v práci, ve vztazích, v jídle. Ani tam nemáte okamžitý efekt. Ale odměna vás nemine. Já se dnes díky pravidelnému pohybu cítím dobře a dokonce si myslím, že mám nejlepší figuru, co jsem kdy v životě měla. Ale nepřišlo to hned. Výsledek jsem si musela odpracovat. Ovšem pozor, vedle pohybu je důležitý i odpočinek.
Umíte odpočívat?
Teď už ano. Máme s rodinou zvyk, že si v neděli po obědě pustíme nějaký hezký film. Mám taky za sebou období, kdy jsem se škvařila ve stresu. Jenže tělo to už nedávalo. Špatně jsem spala, byla jsem v napětí, celkově jsem se necítila vůbec dobře.
Teď vypadáte vyrovnaně. Stačilo vám si v neděli po obědě lehnout?
Nejen. Ale být v pohodě je pro mne velmi důležité, proto na tom cíleně pracuji. Samozřejmě to zahrnuje i pohodu mých blízkých doma a v práci. Klid a vyrovnanost jsou pro mě takové hodnoty, že jim všechno přizpůsobuji. I za cenu, že třeba někdy ustoupím.
To se dá naučit? Nebo je to povahou?
Ve filmu Jíst, meditovat, milovat říká Richard z Texasu hlavní hrdince: „Liz, ty si musíš vybírat své myšlenky stejně, jako si ráno vybíráš oblečení z šatníku.“ Já mám ráda hezké věci a v šatníku nemám nic, co bych si nechtěla vzít na sebe. A o to jde. Jak ve skříni, tak v hlavě. Pokud si tam nenasadíte žádné nesmysly, je to všechno jednodušší. I když jsou věci, které mně opravdu zvednou tlak.
Povídejte, ať víme, s čím na vás nechodit.
K smrti rozčílit mě můžou třeba e-maily. Pracovala jsem nějakou dobu jako prezidentka jedné mezinárodní sportovní organizace. Někteří kolegové však ztráceli schopnost myslet globálně, lítali mezi námi nekonečné e-maily, kde si každý mlel to své a nebyl schopen se zamyslet nad celkem. To mě nekonečně vysilovalo. Takže jsem učinila sebezáchovné rozhodnutí a rozhodla se nejvyšší pozici, jaké můžete v mezinárodní federaci aerobiku a fitness dosáhnout, opustit. Říkala jsem, že můžu v životě dělat jiné věci, které mají smysl.
Svěřenkyně Dagmar Zitové (Renata Javůrková, Klára Jandová, Jana Havrdová, Petra Murcková, Jana Boučková, Gabriela Šustrová, Blanka Nejedlá, Michaela Trsková, Lucie Mandryková, Hana Kovářová, Markéta Jircová), které se na mistrovství světa ve sportovním aerobiku představily po názvem "Těžká směs", vyhrály 8. listopadu v Praze soutěž fitness družstev ve stepu.
Jaké například?
Teď mě čeká konference Pohyb na předpis, která proběhne v rámci Evropského týdne sportu. Na ten pak plynule navazuje náš evropský projekt Let’s Be Active, který si dal za cíl rozhýbat během tří let tisíce Evropanů.
Jak toho chcete dosáhnout?
Fitness centra a trenéři budou zvát na tréninky neaktivní veřejnost. Proběhne úvodní rozhovor, pak budou společně šest týdnů cvičit. Nakonec se vyhodnotí, co těm lidem cílený pohyb dal. Věříme, že se jim zlepší život natolik, že budou chtít pokračovat.
Vy na pohyb opravdu hodně sázíte. Pomáhá vám v životě i jinak, než že se cítíte fyzicky dobře?
Určitě ano. Jako mladá holka jsem trpěla šílenou trémou, ale díky hodinám odcvičeným před lidmi jsem schopná ji zvládnout.
Když jste předcvičovala, tréma vás nesvazovala?
Nebylo to tak hrozné, protože jsem vystoupila před lidi s něčím, v čem jsem si byla jistá. Dodnes se mi mnohem lépe moderují spontánní věci, kde můžu vést dialog. Jakmile se musím držet striktně daného scénáře, totálně mě to vyřadí z provozu, vypne se mi mozek.
Vyplatí se vám ty nervy při moderování?
Vyplatí. Pořad Sama doma je pro mě něco jako univerzita třetího věku. Kromě toho je to můj milovaný koníček. A dělat věci, které mě těší, je součást mé životní strategie být v pohodě. Tak jsem si to v hlavě nastavila.
