Oči dostaly pořádně zabrat ze dvou důvodů, jednak pohled na černobílé pruhy z festivalového plakátu, které zdobily i stylovou jevištní show bratrů Cabanů včetně akrobacie, vyvolává po chvíli závratě, jednak letos zřejmě letí zlatá, takže dámské róby se hromadně blýskaly jako ve varieté nebo na ruském krasobruslařském přeboru.
K módním trendům lze ještě přidat mašle a děravý styl rybářská síť, ovšem do Ameriky zjevně zatím nedorazily. Hlavní hvězdě zahájení Julianne Moore stačily žluté volánky, aby se neztratila, přesto se jí to málem stalo. Když se vstřícně a dlouze zdravila s diváky, dav drobnou herečku skoro pohltil.
Za kaskadéra lze považovat i ministra kultury Antonína Staňka, který se ve městě plném umělců žádajících jeho hlavu vydal na nepřátelskou půdu. Ale nakonec po červeném koberci prošel bez povšimnutí, zatímco na jeho ministerskou kolegyni Alenu Schillerovou, správkyni státní kasy, se pískalo. Což až zamrzí, protože ministrů kultury si národ všimne, teprve když jsou odvolávaní, a kvůli Staňkovi prý dokonce stojíme na pokraji ústavní krize, hrozí Praha.
Vary naštěstí usoudily, že lokálními ušmudlanými revoltami netřeba zatěžovat zahraniční hosty. Už tak se cizinci v sále museli dohadovat, proč se místní válejí smíchy při Ebenově názorném popisu české speciality – obloženého chlebíčku, o hravé festivalové znělce s Jiřinou Bohdalovou, Křemílkem a Vochomůrkou nemluvě.
Na druhé straně domácký sestřih pětadvacetileté éry Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové, kteří festival pozvedli z popela, dojímal čistěji a přirozeněji než úvodní film s Julianne Moore Po svatbě, silně melodramatický remake dánské předlohy.
Slušelo by se říci, že melodiím The Beatles při nočním koncertu už chválabohu rozuměli všichni, ale pravda je, že v symfonické úpravě se některé hity pohybovaly mezi promenádním lázeňským vyhráváním a hrou na hádání písně z televizní soutěže Máme rádi Česko. Ještě že platí All You Need Is Love – a tu zpívali snad i náboráři z Hare Krišna, tradiční statisté festivalu.
