Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Slovenština a čeština opravdu člověku nic neodpustí. V angličtině se dá trochu skrýt za nějakou masku, alespoň já mám takový pocit. V rodném jazyce mi to nejde, takže se možná ještě víc přibližuji posluchači nebo divákovi,“ komentuje zpěvák svou novou píseň Sám.
A jak to má sám se samotou? „Mám velké štěstí na skvělé lidi ve svém okolí. Ta velká mediální pozornost, která přišla se Superstar, na mě měla takový efekt, že jak jsem byl pořád s lidmi, hodně jsem samotu potřeboval i pro sebe, abych se trochu dobil. Já jsem totiž velký introvert, když přijde na osobní život. Ale je pravda, že jsem tam pak trochu začal sklouzávat do stavu, kdy už té samoty bylo příliš a bylo potřeba najít hranici,“ přemýšlí.
Svůj talent tříbil a znalosti čerpal rodák z Myjavy mimo jiné v Britském a irském institutu moderní hudby v Londýně, kde se po několika letech práce po barech a kavárnách dokázal profesionálním hraním částečně i uživit. Covidová pandemie ho pak ale zavedla zpátky do Česka. A následně do Superstar. Produkci však odsouhlasil účast asi až na pátý pokus.
ADONXS Pavlovčin: Závidím mladší generaci, že dokáže sexualitu přiznat dřív |
„Ta pozvánka je normální věc. Není nijak speciální, že si vás někdo pozve na casting. Oni mají vysloveně skauty (hledači talentů, pozn. red.), protože jsme malé země, Česko i Slovensko, a pokud chcete takový formát produkovat každý druhý rok, musíte mít skauty. Jediné, v čem se to pozvání od běžných účastí liší, je v tom, že dostanete daný časový slot na konkurz,“ přibližuje.
Cítil vítěz Superstar po svém úspěchu tlak na výkon a co nejrychlejší postup v hudebním byznyse? „Myslím, že rok po SuperStar jsem dost tlačil. Protože opravdu z každé strany člověku říkají, že je rychlokvaška. Záležitost na půl roku, která bude hned fuč. A já jsem si řekl, že ne. Že to tak nebude a udělám všechno pro to, abych se udržel. Samozřejmě měl jsem už napsané nějaké skladby z minulosti, nasbíraný materiál a zkušenosti, takže v tom to asi bylo o něco jednodušší a tomu dojmu jsem se nepodal,“ vzpomíná.
Nic netrvá navždy
Jako jeden z výrazných hlasů LGBTQI populace přišla řeč i na rozdíly mezi jejím vnímáním v Česku a na Slovensku. „Často se říká, že Česko je více ateistické, takže to může být jedním z důvodů. Zároveň byli Češi vždycky odvážnější. Historicky nebyli ti, co se nechají hned podmanit. Takže možná z tohoto hlediska to bude i o tom, že jste se nikdy nebáli a stáli za svým názorem,“ komentuje situaci.
Svůj hlas Pavlovčin využil letos i při protivládních demonstracích, konkrétně vůči směřování kulturní politiky země pod vedením ministryně Martiny Šimkovičové. „Umění bylo vždycky politické. Co by bylo umění, kdyby nemělo názor? To stigma, že by se umělci neměli vyjadřovat k politické situaci, možná vzniklo čistě z marketingového hlediska, aby člověk obsáhl co největší publikum. Já se ale od začátku vyjadřuji k tématům, které mě zasahují a prostě nesouhlasím s tím, že je umění apolitické,“ vysvětluje.
K situaci na Slovensku ještě dodává: „Jediné, co mi pomáhá, je, že je všechno dočasné a nic netrvá navždy. Teď je důležité neutíkat, zůstat, být hlasitý a být slyšen. To je jediné, co nám může pomoct. A já doufám, že za čtyři roky se posuneme dál.“
V rozhovoru si dál můžete poslechnout víc o tom, jak to je s Adamovou taneční minulostí. Proč by chtěl i nechtěl zažít zlatou éru popové hudby a zdali přístupnost technologií hudebnímu průmyslu spíš pomáhá nebo škodí. Řeč přišla i na nedávno ukončenou Eurovizi a plány se soutěže možná někdy v budoucnu zúčastnit.
