RECENZE: Tom Cruise v Mission: Impossible vtrhl do Bondova revíru

Britské kulisy špionům sluší. A možná je v tom i malé kolegiální škádlení, že si pátý příběh amerického agenta Ethana Hunta, který jde dnes do kin pod názvem Mission: Impossible – Národ grázlů, zvolil pro finále právě vlast Jamese Bonda.

Ostatně Tom Cruise v hlavní roli se agentovi 007 místy podobá; nikoli současnému v podání Daniela Craiga, ale předchozímu Pierci Brosnanovi. Jeho uvolněné hravosti sice proti minulému dílu bohužel trochu ubylo, zato ke slovu přišla starosvětská „ruční práce“. Tedy podívaná rafinovaně vybroušená, která se řízné akce nezříká, ovšem dává přednost pádné pěsti či ostrému noži před povšechnou trikovou pyrotechnikou.

Zápletka se drží šablony: zatímco Alec Baldwin coby samolibý šéf CIA hrdinovu elitní jednotku zruší, přeběhlíci tajných služeb celého světa vytvoří mocnou nepřátelskou organizaci, jíž se dokáže postavit pouze nynější štvanec Hunt a jeho paralyzovaní věrní. Posilu dostanou ve sličné britské kolegyni, která však jako novodobá Mata Hari pracuje pro obě strany; vyklube se z ní mrštná obdoba bondgirl.

Ovšem v daném žánru tvoří scénář jen hrubé lešení pro stavbu plnou parádiček, z nichž si Národ grázlů připsal dvě opravdu výjimečné. Jednak atentát ve vídeňské Opeře, ve kterém hraje celé divadelní zákulisí včetně moderního velína: každá rampa, lávka, žebřík, lano, lampa, maska, dokonce každičká nota, protože načasování akce se přesně drží partitury opery Turandot až do posledního slova princovy árie Vincero! To je opravdu tichá, jemná, znalecká lahůdka filmového vyprávění dráždící všechny smysly už kvůli zářivě noblesnímu prostředí, ve kterém se odehrává.

Mission: Impossible - Národ grázlů

65 %

Režie a scénář Christopher McQuarrie, hrají Tom Cruise, Simon Pegg, Jeremy Renner

Streamovací služby: Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.4

Druhou labužnickou zastávku představuje Casablanca, hlavně pak motorkářská jízda mezi kamiony. Pouštní dálnice mají opravdu zvláštní kouzlo a zběsilé závody nasnímal kameraman Robert Elswit způsobem, jejž vystihuje název díla, za něž má Oscara: Až na krev. Přitom právě v neskutečné rychlosti se najde milimetrově přesný zlomek vteřiny pro záblesk humoru.

Samozřejmě každý thriller poskytuje i místa na vydechnutí a Národ grázlů jich má hlavně ve střední části, kde se hojně vysvětluje, plánuje a zase vysvětluje, po pravdě nazbyt. Pak musí tempo navracet do otáček ve finále, jež se opět ocitá na úrovni: ve smyslu společenském i bojovém, neboť znovu se místo výbušných karambolů odehrává souboj mozků, lstí, pastiček, pokerových tváří, síly nervů a šachových úvah na několik tahů dopředu.

Škoda jen, že hlavní padouch zůstává při zdi a že se hrdinové častěji neshodí. Protože celá série Mission: Impossible, jakkoli dramaticky zachraňuje svět, je od samého počátku – a díl od dílu stále více – jenom hra. Nemusela by se tedy tvářit tak osudově, zvláště v Bondově Londýně.