RECENZE: Yeti: Ledové dobrodružství aneb jak sněžný lid ničí aktivisté

Animovaná novinka našich kin Yeti: Ledové dobrodružství o sobě tvrdí, že je určena divákům všech věkových kategorií. Ovšem předškoláci se na premiéře hodně vyptávali, přestože solidní dabing včetně trefného překladu původního názvu Smallfoot – pidinožka – vysvětluje poselství až úmorně.

Animace se povedla, hraje tu takřka bezchybně každá jiskřivá vločka himálajských vrcholů, kde vysoko nad mraky bydlí sněžní chlupáči.

Žijí svorně, spokojeně a zlehka zaostale podle tradičních zákonů, o jejichž pravdivosti však začne pochybovat pár zvídavějších jedinců.

Jeden z pohádkových disidentů odhalí, že pidinožkové čili lidé opravdu existují, čímž otřese starými pořádky, ale současně musí zvážit, zda odvěká milosrdná lež neochrání jeho národ lépe než pravda o okolním světě, jenž může být nepřátelský.

Mírně kostrbaté, osvícensky naučné a v historických výjevech temné sdělení si zkrátka malí diváci přeberou jen zčásti. Ďábelský song o dávné genocidě jim bude asi vzdálenější než starosti lidského hrdiny s klesající sledovaností jeho pořadu a slabým signálem mobilu, jímž chce objev zdánlivě primitivního kmene bílých obrů poslat do civilizace.

Yeti: Ledové dobrodružství

55 %

USA, režie Karey Kirkpatrick, Jason Reisig

Ale na druhou stranu dostanou spoustu zimní, bezmála bondovské akční zábavy a dospělí ocení, že humor se drží v mezích vkusu, včetně funkcí toaletního papíru. Dokonce i krutou štvanici ve finále ponesou dnešní děti možná s lehčím srdcem než jejich rodiče závěrečný aktivistický plakát, jenž půl kouzla zahubí.

A ještě jeden postřeh pro tvůrce: při písničkových výstupech se nudí opravdu všechny generace.