V případě Mozaiky si rozhodující zásluhy připisuje Alice Nellis, která, marná sláva, prostě psát umí. Navíc si tentokrát ponechala „jen“ autorský post, takže za občasné režijní neobratnosti zodpovídají jiní, jmenovitě Jasmina Blaževič a Lenka Wimmerová.
Především však její vyprávění o mezigeneračním soužití od jiných televizích ság odlišují dvě výhody: Nellis svým postavám nediktuje melodramatickou hysterii, zato jim poskytuje dar nenuceného humoru.