Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Já bych si přál, abyste natočil zbytek mého života.“ Tímto přáním Václava Havla, které přímo adresoval Petru Jančárkovi, začal příběh celého dokumentu. Do kin vstupuje necelých čtrnáct let po Havlově smrti „Dneska už to vypadá jako taková historka z natáčení, ale to se skutečně stalo. Je potřeba vždycky dodat, že to ale bylo po několika letech poměrně intenzivní spolupráce, kdy jsme se zkoušeli navzájem. Hlavně pan prezident mě jako člověka, kterému může věřit, což mně dělá velkou radost,“ popisuje začátek spolupráce režisér.
Váhal režisér, když nabídka přišla? „Myslím, že to rozhodnutí trvalo tak půl vteřiny. Nevěděl jsem, co mě čeká, ale jasno jsem měl hned, protože toto jsou věci, které se neodmítají,“ odpovídá.
RECENZE: Tady Havel, zahajuji svůj odpočet. Konečně lidský portrét |
A tak se Jančárek po dobu tří let stal „mouchou na zdi“ a sledoval kroky Václava Havla. Na otázku, zdali se ta schopnost stát se i s kamerou nenápadným, dá nějak naučit, odpovídá: „Asi to je v lidské přirozenosti a možná i to byl jeden z důvodů, proč ten film svěřil Havel mě. Protože já se nepotřebuji cpát někam dopředu. Mám to tak celoživotně. Jsem velmi spokojený, když si mě lidé – a vůbec prostředí před kamerou – nevšímají a já mohu zachycovat co nejpřirozeněji to, co právě dělají, nebo co právě říkají.“
Fascinující je také Havlova přirozenost před objektivem. „Já si myslím, že tohle začíná někde v jeho dětství. Byl synovcem Miloše Havla, zakladatele československé kinematografie, stavitele barrandovských studií a vyrůstal, dá se říct, obklopen objektivy a mikrofony. Pro něj přítomnost nějaké čočky opravdu nebyla nic zvláštního. A pak měl to období, kdy byl před čočkami sledovačů StB...,“ přemýšlí Jančárek.
Třeba se Odcházení ještě dočká uznání
Měli k sobě režisér s prezidentem blízko i lidsky? „Naturel tam taky hraje nějakou roli. Byli jsme si blízcí v tom smyslu, že já jsem věděl, kdy ho mám nechat být na pokoji a odpočinout a kdy za ním můžu naopak přijít i do nějakého většího soukromí,“ přibližuje.
Řeč přišla v rozhovoru i na kritiku a to, jak ji Havel snášel. „To jsem mohl sledovat poměrně intenzivně po premiéře filmu Odcházení, což byla jeho prvotina a zároveň poslední film, který natočil. Hraný film, který nebyl úplně stoprocentně s nadšením přijat a myslím si, že ho to mrzelo. Zároveň se zase projevil jako člověk, který má sám od sebe odstup. Nesebralo ho to nějak definitivně, ale určitě z toho nebyl nadšený. Kdo by byl, že,“ uvádí Jančárek.
V rozhovoru se dál můžete dozvědět o pohledu Dagmar Havlové na dokument. Nebo proč se Jančárek nesnažil Havlovi filmem stavět mramorovou sochu, proč je u takového dokumentu velice důležitá funkce střihače nebo jaká byla poslední slova, která Havel Jančárkovi řekl. V Rozstřelu pak promluvil i o dřívější spolupráci s Havlem, hovorech mimo kameru nebo o náročné situaci v New Yorku, kde Havel prodělal malou mozkovou příhodu.
