Příběh Vojtěcha: Děti manželku využívají, ona se je bojí odmítnout

Se ženou jsme svoji už 41 let. Je nám spolu dobře, splnili jsme si hodně snů a doufám, že nám to vydrží až do smrti. Máme dva syny, dvě fajn snachy a čtyři vnoučata. Moje žena vždy pro rodinu žila, nám všem dělala pomyšlení a bohužel děti toho už dost zneužívají. Ona jim nedokáže říct ne.

(ilustrační snímek)

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Ivanu jsem poznal na venkovské zábavě. Zamiloval jsem se na první pohled. Jenže scházet se s ní bylo tenkrát moc složité. Bylo jí 17 let a já byl o šest let starší, už jsem měl po vojně. Její táta byl dost přísný a chodit se mnou jí zakázal. Hodně ji tenkrát hlídal, ale i tak se nám podařilo občas se sejít. A o to to bylo krásnější. Všechno jsme vydrželi a za rok, když bylo Ivaně 18, její táta řekl, že jsem obstál, prý pochopil, že to s jeho dcerou myslím vážně a už nám v ničem nebránil.

Za další čtyři roky jsme se vzali. Ivana žila ve vedlejší vesnici a odešla za mnou do domu mých rodičů, měli jsme tam celé patro pro sebe. Pracovala jako prodavačka, já byl zedník a každé ráno jsme spolu jezdili do práce. Na tyto roky vzpomínám nejraději. Byli jsme hodně šťastní.

Synové se nám povedli

Pak Ivana otěhotněla, narodil se nám syn, za dva roky druhý. Kluci se nám povedli, starší syn je po mně, taky zedník. Dnes má vlastní firmu. Mladší syn je nejchytřejší z rodiny, vystudoval vysokou školu a pracuje na volné noze jako počítačový expert.

Moji rodiče už zemřeli, odešli brzy po sobě už před patnácti lety. Mladší syn se rok nato oženil a my se s Ivanou přestěhovali do přízemí do bytu po rodičích, syn se snachou si s pomocí staršího syna předělali půdu a mají tak krásný dvoupatrový byt. Starší syn se také oženil a nedaleko od nás, na konci vesnice si postavil vlastní dům.

Oba synové se dobře oženili, snachy jsou hodné a pracovité. Máme je se ženou rádi. Stejně tak si užíváme vnoučat. Mladší syn má páreček, vnučce je osm a vnukovi pět let. Starší syn má dva kluky, pět a tři roky.

Žena je obětavá až moc

Se ženou jsme už v důchodu, i když já ještě sem tam pomáhám staršímu synovi ve firmě. Žena je ale už doma, stará se o domácnost, zahradu a hlavně neustále pomáhá dětem. A to je kámen úrazu. Synové a snachy si prostě zvykli na to, že jim máma vždycky pomůže. A týká se to hlavně hlídání dětí. Kolikrát se stane, že má na krku najednou všechny čtyři.

Manželka byla vždycky hodně obětavá, naši kluci pro ni byli vším. Věnovala jim každou volnou chvíli, měli, na co si vzpomněli. Na druhou stranu je ale nikdy nerozmazlovala, uměla to s nimi. To, že z nich vyrostli slušní a pracovití chlapi, je hlavně její zásluha. Měla na rozdíl ode mě s nimi svatou trpělivost. Já si se syny taky rozumím, vím, že mám u nich respekt, ale víc rozumět jsme si začali, až když dospěli, v pubertě jsme spolu dost často „bojovali“.

Kvůli vnoučatům nemáme na nic čas

Těšil jsem se, že až budeme se ženou v důchodu, tak se třeba sebereme a vyrazíme na pár dní někam na dovolenou, po Česku, ale i do zahraničí. Nějaké peníze jsme si našetřili, rozhodně nejsme chudí důchodci, co žijí od penze k penzi. Ivanin sen je vidět Benátky, Londýn a Paříž, když jsem jí řekl, že není problém každé město navštívit, letenky jsou dneska celkem levné, řekla mi, že nemůže jen tak někam odjet. Přece slíbila, že bude hlídat vnoučata. Není totiž den, kdy by nějaké dítě nebylo u nás, nebo žena nešla hlídat jednomu ze synů.

Já mám vnoučata taky moc rád, jsou to báječné děti, ale všeho moc škodí. My teď máme se ženou na sebe mnohem méně času, než když se kolem nás motaly vlastní děti. Když jsem to ženě řekl, málem se urazila. A když jsem před syny nadhodil, že bych mámu rád vyvezl někam na dovolenou, tak oba shodně řekli, že bychom s sebou mohli vzít i některé z vnoučat, nejlépe všechny čtyři, aby oni měli s manželkami čas jen pro sebe.
Vojtěch

Názor odbornice: Sdělte ženě, co si přejete

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12

Vážený Vojtěchu! Alfou i omegou každého fungujícího vztahu je komunikace. Přání a potřeby partnerů se v čase shodovat nemusí, je však dobré, aby každý z páru dokázal pojmenovat, co by si přál, o co stojí a jaké má aktuálně o vztahu představy.

Domnívám se, že se nepohnete z místa, pokud se ženou podobný rozhovor nezačnete. Spíš než kritika toho, co nefunguje, bývá úspěšnější, jste-li schopen hovořit o svých přáních. Sdělte ženě, co byste si přál (letět s ní jen ve dvou do Benátek) a ptejte se na její představy o trávení společného volného času (možná stojí o dovolenou s jedním nebo více vnoučaty). Buďte také ochoten domluvit se na kompromisu. Ženě by mělo být jasné, že o čas s ní stojíte.

Konec konců si můžete přizvat na pomoc své dospělé děti. Hovořit s nimi o tom, že byste si přál strávit dovolenou jen se ženou. Společně potom můžete třeba přichystat pro Ivanu překvapení - dárek v podobě zájezdu pro vás dva.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 999

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. září 2018. Anketa je uzavřena.

3. Mám říct synům, že oni sami by se měli přestat spoléhat na mámu a v hlídání dětí jí ulevit? 856

2. Mám ženě říct, že hlídání prostě musí omezit, aby měla čas i na sebe a na náš společný život? 92

4. Mám občas někam na výlet i na víc dní vyrazit sám, třeba ženě dojde, o co přichází? 26

1. Mám se smířit s tím, že ještě nějakou dobu se bude náš život řídit podle hlídání vnoučat? 25