Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Do exmanžela jsem byla beznadějně zamilovaná od prvního dne, kdy jsem ho uviděla. Sympatický chlap s obrovským charismatem. Potkali jsme se na volejbalovém turnaji, kde jsem byla fandit svému tehdejšímu příteli. Večer se vyrazilo do hospody, najednou jsme seděli vedle sebe a já mu čím dál víc propadala. Nejen, že se mi líbil jako chlap, byl zároveň i vtipný a bylo vidět, že ho všichni obdivují, byl prostě středem společnosti. Povídali jsme si, ale byl tam s přítelkyní, které se přece jen věnoval víc než mně.
Charismatický sympaťák
Nedokázala jsem na něj zapomenout. Můj přítel mě prakticky přestal zajímat, myslela jsem jen na Vladimíra. A jednoho dne jsem si ho nejspíš přivolala, potkali jsme se úplnou náhodou na zastávce autobusu. Hlásil se ke mně jako ke staré známé. Chvíli jsme si povídali na ulici, nakonec jsme šli na pivo. Svěřil se mi, že je sám (já už byla také) a prý si na mě občas vzpomene. Sympatie byly tedy vzájemné, takže se z nás od toho odpoledne stal pár.
Chodili jsme spolu asi rok, pak jsme spolu začali žít. Bylo nám spolu fajn, když se to tak vezme, tyto roky před svatbou a dětmi, byly nejlepší. Trávili jsme spolu hodně času, Vladimír je velký sportovec, já se taky ráda hýbu, takže víkendy i dovolené byly plné aktivit. Navíc jsem celkem dobře zapadla do jeho party. Jak už jsem viděla při našem první setkání, všichni ho respektovali, byl velmi oblíbený a já se hřála na jeho výsluní.
Pak jsem otěhotněla, neplánovaně. Děti jsme chtěli, ale až za několik let, bylo to tenkrát čára přes rozpočet. Přišla jsem na to v únoru a v červenci jsme měli s partou naplánované rafty. Bylo tak jasné, že se jich nebudeme moct účastnit. Tedy já si myslela, že Vladimír taky nepojede, ale suše mi oznámil, že se jich kvůli mému těhotenství nevzdá. Asi mě to mělo varovat, že na mě ohledy brát nebude. Jenže já byla chápavá a tolerantní, nechtěla jsem mu kazit radost.
Už jsem nebyla parťák, ale přítěž
Vzali jsme se ještě před porodem. Narodil se nám kluk a pro mě se stal středobodem vesmíru, doufala jsem, že stejně to bude prožívat i Vladimír. Bohužel neprožíval. Pro něj měly přednost jeho zájmy, jeho kamarádi a o společně strávený čas se mnou a synem neměl příliš zájem. Výjimečně se mnou vyrazil na procházku, ale víkendy už trávil svými sportovními aktivitami. Ne že by nestál o mě, kolikrát mi řekl, ať jedu taky, vždyť máme babičky a dědečky, ale já to takhle nechtěla.
Narodil se nám ještě jeden syn, a to už byla pro náš vztah víceméně konečná. Vladimír nás sice finančně velmi dobře zabezpečil, ale jinak si žil vlastním životem a o nás už nestál. Pak už nestál ani o sex, i když jsem to na něj večer zkoušela, odmítal mě. Na mé dotazy, zda má jinou, vždycky reagoval záporně. Dodnes opravdu nevím, jestli někoho měl.
Navzájem jsme se hodně odcizili, nějakou dobu jsem s ním zůstávala jen kvůli klukům, aby si nenesly trauma dětí z rozvedeného manželství, aby nepřišli o tátu. Jenže když jsem viděla, že je to vlastně jedno, táta si žije svým životem, přednější mu jsou kamarádi, podala jsem žádost o rozvod.
Vladimír souhlasil, vypadalo to, že si oddechl, že jsem s tím přišla já. Na všem jsme se celkem bez problémů dohodli. Byt mi nechal, jemu zůstalo auto a chata. Na kluky platí, ale o kontakt zájem příliš nejeví. Zpočátku si je párkrát vzal, ale poslední dva roky se prakticky neviděli. Má přítelkyni, naši společnou známou, kterou jsem nikdy příliš nemusela.
Z hlavy ho nevyženu
Ani já nejsem sama, také mám přítele, se kterým si rozumím, je to pravý opak mého bývalého. On je vyloženě rodinný typ, má rád moje kluky a oni jeho. Mohla bych být šťastná, že mám konečně funkční rodinu, ale ne, já pořád myslím na Vladimíra. Nežije daleko od nás, jednou za čas ho potkám, a když vidím, jak se k sobě mají s novou přítelkyní, jak je šťastný, mám chuť po ní skočit a vydrápat jí oči. Štve mě, že mě nahradila po jeho boku, v jeho posteli, i v partě našich přátel. Žárlím…
Jsem už pět let rozvedená, je to všechno pryč, už nikdy nebudeme spolu. Já to vím, ale nemůžu si pomoct, pořád na něj musím myslet. Nevím, jak se těch pocitů, myšlenek zbavit, vždyť já tím vlastně ubližuji i svému příteli, místo abych myslela na něj, myslím na exmanžela.
Věra
Názor odbornice: Zapracujte na sobě samé
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Věro! Vaše manželství ztroskotalo, z čehož viníte především svého exmanžela Vladimíra. Zároveň však na něj nemůžete zapomenout. Oba sice už nějakou dobu máte nové partnery, ale vy byste byla nejradši, aby se vrátil čas a vy dva zase byli spolu. To je velká ambivalence. Vladimír by se musel zřejmě změnit, kdyby přece zůstal stejný, jako když jste se s ním rozváděla, vztah by logicky nemohl prosperovat.
A tady je zakopaný pes. Nemůžeme si nárokovat či doufat ve změnu toho druhého. Nebo vlastně můžeme, ale budeme znovu a znovu zklamáni, že se změna neděje. Měnit můžeme jen sebe samotné tím, že na sobě pracujeme.
Fígl tkví v tom, že učiníme-li změnu u nás samotných, zákonitě tím ovlivníme i naše okolí, včetně partnera. Čili se může stát, že se naší změnou promění i cosi u partnera. Vy již s Vladimírem ve vztahu nejste, takže pro vás taková možnost moc v úvahu nepřipadá.
Přesto se domnívám, že by se vám práce na sobě samotné nyní velmi vyplatila. Nejen že by vám pomohla zpracovat zjevně neuzavřený rozpad manželství, ale měla by také vliv i na vaši schopnost udržet dobře fungující vztahy v budoucnu.
Váš příběh tak může mít více rovin, než které jste v krátkosti nastínila. Není totiž tak neobvyklé, že se v životě dostáváme opakovaně do poměrně podobných smyček. Do té doby, než se jimi naučíme úspěšně projít, budou nás potkávat stále dokola. Zkuste se nadechnout a vykročit tím dobrým směrem. Třeba k vyhledání dobrého psychologa, vztahového poradce.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 20. srpna 2018. Anketa je uzavřena.
