„Měla sem pocit, že mluví o úplně jiném zařízení, do kterého jsem snad ani čtyři roky nechodila,“ uvedla pro OnaDnes.cz Alžběta Labounková, která se neúspěšně léčila s nejrůznějšími psychiatrickými diagnózami, než jí pomohli v Aktipu.
Případ Aktip
|
Po odvysílání dokumentu Obchod se zdravím vyčkávala. Neměla v úmyslu obhajovat Aktip, čekala, co vypluje na povrch, jaké má film pozadí. Ale pak přišly další události.
„Dočetla jsem se, že se uvažuje o změně zákona, který by měl snad lidi ´ochránit před podobnými šarlatány´. Ta manipulace lidmi, aby odmítli všechny alternativce, mě naštvala. Sepsala jsem na podporu Aktipu a alternativních léčitelských metod petici a posléze ji vyvěsila i na internetové stránky.
„Lidé se teď bojí k alternativě přihlásit, aby nebyli za hlupáky, přesto už mám desítky podpisů, sbírám dál. Bude-li to třeba, jsem připravena jít třeba i demonstrovat,“ říká.
Tradiční medicína Alžbětě nepomohla
Alžběta si poprvé zapálila jointa, když se na chalupě učila na maturitu. „Měla jsem pocit, že jsem nahlédla do sebe a zděsila jsem se,“ vzpomíná.
„Koukala jsem se do zrcadla a můj obraz v něm byl nepřátelský, nenávistný, až jsem se ho začala bát. Když to odeznělo, zůstal mi pocit, že je ve mně něco zle, musím pátrat, odkud to pramení,“ pokračuje.
A dodává: „Kdyby se to tenkrát nestalo, nezjistila bych, že je ve mně něco takovým způsobem poničené, co mi nedovolí normálně prožívat, být šťastná. Do té doby jsem prostě jen neměla náladu, byla v depresích. Neradovala jsem se ze života jako ostatní.“
Od té zkušenosti žila Alžběta pod neustálým vnitřním tlakem, že něco musí vyřešit, ale nevěděla vlastně co ani jak. „Když prožijete dětství bez lásky, která tam být měla, zůstane ve vás zatrpklost na úrovni pocitů a vy je potřebujete rozklíčovat, uklidnit a zjistit, že to mezi lidmi funguje i jinak. Díky doktorům mi bylo sice o něco líp, normálně jsem fungovala. Tím, že se mnou mluvili, jsem i lidem víc důvěřovala, ale příčina zůstávala,“ poznamenává.
Nemoc se jí však zvládnout nepodařilo, říká. „Od klasické medicíny jsem odešla se spoustou psychiatrických diagnóz s tím, že jsem nevyléčitelná. Nezbylo mi nic jiného, než zkusit alternativu.“
K doktorce Jarmile Klímové, která psychosomatický institut Aktip vede, se objednala poté, co poslouchala vyprávění novinářky Pavly Jazairiové, jak jí právě tato lékařka pomohla z problémů s matkou.
„Nic jiného mi nezbylo,“ krčí dnes rameny a peněz, které musela za léčbu dát, v žádném případě nelituje. „Když vidíte, že na úrovni pocitů postupujete, stačí vám to a věříte, že na konci přijde kýžený, očekávaný klid. Zachránili mi tam život,“ konstatuje.
Odhalit „její vnitřní poraněné dítě“, jak sama říká, se podařilo u kineziologa, ke kterému ji lékařka poslala. „Nevím, co je pravá kineziologie, ale mně jeho terapie ohromně pomohla. Moje tělo reagovalo na otázky. Terapeut ´četl jeho odpovědi´ a podle toho otevíral témata, o nichž jsme si pak povídali. Chodila jsem na ni dva roky a hluboko ukryté problémy se díky tomu z podvědomí dostaly na vědomou rovinu. Pak přišel čas s pomocí doktorky Klímové zpracovávat nové informace,“ líčí svou zkušenost Alžběta Labounková.
Náhled do nevědomí může pomoct i ublížit
Psychosomatická terapie probíhá na úrovni vědomí a primárně pracuje s naučenými či zděděnými vzorci chování. Nejblíže má ke kognitivně behaviorální terapii, zjednodušeně řečeno „pochopit - dělat“.
„Pacient získá náhled nad svou situací a musí mu to do sebe zapadat - připadat logické. Jedině tak je schopen něco ve svém životě změnit a odbočit z nastoupené cesty směřující do nemoci,“ vysvětluje principy psychosomatické práce lékařka Helena Máslová, vedoucí Centra psychosomatické péče.
V dokumentu Obchod se zdravím však terapeutka posílala pacientku k jiným kolegům, kteří měli pracovat s jejím nevědomím a odhalit „bloky“, které údajně stojí ze jejími potížemi. Dostat traumata do vědomí, aby se pak s nimi dalo pracovat na psychosomatické úrovni. Tentýž postup, kterým prošla Alžběta Labounková a který jí pomohl, ale v dokumentu vyzněl nevěrohodně.
Alžběta Labounková navštěvovala kineziologii, která se z možných technik zdá nejméně riskantní. „Kineziologie, ale i hypnóza, trans, šamanské rituály, holotropní dýchání či užívání psychotropních látek mohou mít jistě vliv na zdraví, ale v rukou šarlatánů a nedouků mohou mít i řadu fatálních nežádoucích účinků,“ varuje psychoterapeutka a internistka MUDr. Kateřina Cajthamlová.
Také doktorka Máslová má k nevědomí velký respekt. „Je samozřejmě mocný hybatel našich osudů, ale stejně jako potřebujeme bdění a spánek, potřebujeme i vědomí a nevědomí - tedy část života, ke kterému vědomí nemá přístup,“ myslí si. Zná případy, kdy prolomení do nevědomí vyneslo na povrch a nafouklo trauma a naopak uvrhlo člověka do psychózy.
Lékařka Kateřina Cajthamlová
Před nečekanými negativními zážitky či psychickým poškozením varuje i doktorka Cajthamlová. „Každá opravdu účinná technika může mít blahodárný, ale také ničivý vliv na zdraví. Záleží na uživateli a jeho aktuálním fyzickém, psychickém i emočním stavu, ale též na formě a frekvenci podání, intenzitě působení i způsobu aplikace dané látky či metody,“ upozorňuje.
„To, co jsem viděla ve zmíněním dokumentu, mi přišlo spíš jako vulgarizace těchto principů,“ doplňuje Cajthamlová. Na psychosomatickou léčbu ovšem dopustit nedá: „Je mi líto, pokud ji postup jednotlivců diskredituje.“
Gynekoložka a psychosomatička Helena Máslová
Kvalita konzultací v sestříhaných záběrech dokumentu byla podle Heleny Máslové „šílená“. „Ale bylo také vidět, jak je terapeutka unavená. Garantuji vám, že kdyby někdo skrytou kamerou natáčel chování unavených doktorů v nemocnicích, tak by to taky vyznělo skandálně,“ myslí si.
Osobně by však neplatila za vyšetření či ošetření přístroji, u kterých nechápe, jak pracují, a totéž říká o farmakoterapii různými preparáty. „Jsou pro mne vždy až na druhém místě, po úpravě každodenních návyků. Ale to je každého věc. Není možné si myslet, že lidé jsou nesvéprávní hlupáci a nejsou schopni si pro sebe vybrat tu péči, která jim vyhovuje.“
31. května 2018 |
Šarlatáni mezi námi
Každá doba a každá země má svého hraběte Cagliostra, podvodníka a šarlatána, je přesvědčena doktorka Máslová a soudí, že tomu nejde zamezit žádnými legislativními kroky.
Na Slovensku působí senzaci člověk jménem Marian, který je údajně obdařen charismatem léčení. Ona se osobně setkala s podobným člověkem v Čechách, který prý komunikuje s Bohem a taktéž je nadán charismatem léčení. „Toto charisma měla i naše světice Anežka Česká. Kromě běžné ošetřovatelské péče kladla ruce na hlavy nemocných, léčila i na dálku, používala škapulíře a podobně. A troufl by si někdo označit ji za podvodnici?“
Dovednost rozeznat šarlatána od poctivého lékaře či léčitele je podle doktorky Cajthamlové závislá na schopnosti kritického myšlení a intuitivního i logického hodnocení, na naší sebedůvěře a sebereflexi, ale také míře beznaděje, zoufalství či zklamání. Vliv má pochopitelně také to, do jaké míry nás šarlatán dokáže zmanipulovat, jaké je jeho osobního kouzlo i to, jak citliví jsme na reklamu.
V přímém kontaktu jsou podle ní vědci a poctiví odborníci v nevýhodě, protože nebývají tak sdílní a jejich projev je v porovnání se šarlatány umírněný, civilnější. Jsou váhavější a opatrnější při sdělování diagnózy i udílení univerzálních rad a vyhýbají se prognózám i dávání hvězdných nadějí.
„Jsou tváří v tvář zdraví i nemoci pokornější. Jako v té pohádce o pokladu v truhličce jsou nenápadnější a působí jaksi obyčejně vedle blýskavých kouzelníků. A ze selhání své metody obviní svou omezenou zkušenost či metodu, přehodnocují a ověřují hypotézy, zajímají se i o názor a zkušenosti svého pacienta, učí se z každého případu. V tom vidím asi největší rozdíl mezi vědci a šarlatány,“ uzavírá Kateřina Cajthamlová.
24. května 2018 |
