Nemá ráda extremismus, ovoce koupené v supermarketu si klidně dá. „Zastávám názor, že jablko je vždycky lepší koupit než nekoupit, protože tělu dodá spoustu prospěšných látek. Když však mám možnost vybrat si, zvolím to od českého farmáře. Ocením tím jeho práci, ekonomicky ho podpořím a třeba pomůžu i tomu, že se v Česku udrží sadařská tradice,“ říká podnikatelka Jana Bínová, která spolu s mužem stála u zrodu firmy Svět bedýnek. Potravinám od českých farmářů dává přednost i z dalšího důvodu.
„U zahraničního jablka nikdy nevím, jak dlouho sem jelo, v jakém stavu bylo utrženo a za jakých podmínek dozrávalo.“
Uznává, že běžný zákazník těžko zjistí, jakým způsobem se například ovoce do Česka dováží. Jisté vodítko však má. Třeba to, jak jsou některá jablka povoskovaná a lesklá. „Touto vrstvou jsou chráněna, aby nezačala plesnivět a hnít, aby příliš rychle nedozrávala. Lidé se sklony k alergiím říkají, že jakmile kousnou do takového ovoce, dostaví se u nich reakce, kterou nemají, pokud snědí neošetřené plody,“ uvádí Jana Bínová.
Čeští farmáři se v supermarketech nedokážou prosadit kvůli tomu, že nemohou zaručit pravidelné dodávky zboží. „Farmář má třeba skvělé květáky nebo kapusty, dodává pravidelně, ale pak najednou tři týdny nezaprší a květák nevyroste. Nebo vyroste o tři dny později a v supermarketu řeknou, že už ho nechtějí,“ vysvětluje. Od supermarketu mu pak v takovém případě hrozí pokuta a do takového rizika nikdo nechce jít.
Nápad založit firmu, která lidem doveze zeleninu, ovoce, maso a další produkty od farmářů až domů, dostala při prohlížení internetu. „Na zahraničních webech jsem četla, že taková služba již více než 20 let existuje v zemích jako Dánsko, Velká Británie a Německo. Lidé si mohou nakoupit lokální potraviny, podpořit místní farmáře a nechat si vše přivézt až domů. Nadchlo mě to a začala jsem shánět nějakého dodavatele, od kterého bych jako zákaznice sama brala zboží. Zjistila jsem, že tady nic takového nefunguje,“ vzpomíná na začátky.
První bedýnky s produkty skládali v obýváku a byl to průšvih.
Jana Bínová (31)
|
„Měli jsme třeba objednaných dvacet kilo cuket, paní nám řekla, že jedna bude mít zhruba čtyři sta gramů, jenže když jsme pro ně přijeli, byly dvojnásobné. Měli jsme čtyřicet bedýnek a dvacet cuket, na což měla farmářka svérázné řešení: ‚Tak je rozřízněte.‘ A my jsme to opravdu udělali, jak jsme byli neznalí,“ směje se dnes při té vzpomínce. Zákazníky si přesto udrželi, protože k nim byli otevření, komunikovali s nimi o příčinách potíží a zároveň je požádali o trpělivost.
V začátcích podnikání jim s firmou pomáhala i sestra. Po smrti rodičů k sobě mají velmi blízko. Když Janě Bínové v deseti letech náhle zemřela maminka a za dalších deset let i tatínek, zůstaly spolu samy. „Bylo to nečekané a možná o to intenzivnější vztah máme se sestrou. Věděly jsme, že se teď o sebe musíme postarat samy, spojilo nás to,“ říká.
Její mamince v devětatřiceti praskla aorta, tatínek umřel na prasklý vřed. „Co nastalo po smrti maminky, mám trochu v mlze. Bylo mi smutno, plakala jsem, ale okamžitě jsem se nastartovala a chtěla všem dokázat, že to zvládnu. Jedna má kamarádka řekla, že jsem vlastně přišla o dětství, protože jsem velmi rychle dospěla. Tenkrát jsem to tak nevnímala, ale zpětně vím, že to tak bylo.“
