V pražském Divadle Na zábradlí měla na jaře premiéru hra Antona Pavloviče Čechova Racek, v níž hrajete Irinu Arkadinovou. Vzpomenete si, kdy jste toto klasické divadelní drama četla poprvé?
Racka jsem nikdy nečetla. O hře jsem samozřejmě věděla, tak trochu mě provázela během studia JAMU, kdy z ní moji spolužáci dělali dialogy na předváděcí zkoušky. Racek se také hrál ve Studiu Marta (prostor, kde jsou prezentovány školní projekty studentů JAMU – pozn. red.). Ale byla to jen taková letmá setkání, Racka jsem nikdy dopodrobna nestudovala. A ani teď, když jsme ho zkoušeli, jsem svůj přístup nezměnila. Spolehla jsem se čistě na dramaturgii Dory Štědroňové a režii Jiřího Havelky. Nechala jsem si čistou hlavu a přiznám se, že jsem byla chvílemi překvapená z toho, jaké ty postavy jsou a co říkají. Ale díky tomu mě to taky bavilo, protože i když je hra velmi stará, pro mě byla vlastně nová. A současná.
Když ten večer, co se Čeští lvi rozdělovali, zaznělo její jméno, zařvala jsem štěstím tak nahlas, že se to asi ani nehodilo.
