Jmenuji se Andrea, je mi 28 let. Mám syna, ale s přítelem už spolu nejsme. Žiji sama, i když on mi stále nechce dát pokoj, nevěří, že já už ho nechci a nikdy s ním už nebudu. Zvlášť po jeho poslední „akci“, která mě stála kamaráda.
Spřízněná duše
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Petr dlouhá léta patřil mezi mé velmi dobré kamarády. Měli jsme toho hodně společného, zajímala nás stejná muzika, stejné filmy i knihy. Dokázali jsme si hodiny povídat a pořád jsme si měli co říct. Scházeli jsme se tak jednou týdně podle toho, kdy měl čas. V práci totiž tráví spoustu času. Dělala jsem si z něj legraci, že je klasickým typem workoholika a nebyla jsem daleko od pravdy. Proto vždy naše schůzky navrhoval on. Já měla čas prakticky vždycky, mám sice malého syna, ale také hlídací babičku (moji maminku), která mi vyjde vstříc, jak potřebuji. Bydlím totiž u rodičů v rodinném domku, kde máme se synem vlastní byt, takže pro mou mámu není složité mi pomáhat.
S Petrem jsme opravdu jen kamarádi. Říká se sice „kamarád taky rád“, ale v našem případě to neplatilo. Nic nás k sobě nepřitahovalo, a tím to naše přátelství bylo krásné, protože nebylo poznamená nějakým sexuálním napětím. Petr mi tvrdil, že je mu se mnou dobře, že se mnou rád tráví čas. Když mi řekl, že mě má rád jako kamarád, tak jsem mu také řekla, že ho mám ráda, ale nic po něm nechci. Jen přátelství. S tím souhlasil, a ještě mi slíbil, že o něj nepřijdu, ať se prý nebojím.
Petr si navíc prožil dost ošklivý rozchod s dívkou, kterou měl hodně rád. Chtěl si ji vzít, jenže ona ho jen využívala a podváděla. Dlouho trvalo, než se z toho dostal.
Jakýkoliv kontakt odmítá
Jednou večer, když mě Petr doprovázel domů, nás sledoval můj bývalý přítel a otec mého syna. Potkali jsme se u vrátek domu, kde s rodiči a synem bydlím. Expřítel se byl podívat za synem a zrovna odcházel. Druhý den Petrovi poslal dost hnusnou esemesku, že mu rozbíjí rodinu, servítky si rozhodně nebral. Přitom to nebyla žádná pravda, rozešli jsme se kvůli jeho věčným problémům s penězi. Nechtělo se mu pracovat, raději vysedával s kamarády u piva a hrál automaty. Navíc věděl, že s Petrem kamarádím, nikdy s tím neměl nějaký zásadní problém. A najednou se zachová jak největší žárlivec.
Bohužel dosáhl svého. Petr najednou otočil a odmítá se se mnou dál bavit, stýkat. Prostě mě odstřihl. Nechce si nic nechat vysvětlit, jako by mu dával za pravdu, že stojí za krachem našeho vztahu. Nechce mě vidět. Nereaguje na moje esemesky, telefon mi nezvedá. Dokonce mi jen po svém kamarádovi vzkázal, ať ho nechám na pokoji.
Já vím, že má složitou povahu, navíc se pořád nedostal z nepovedeného vztahu, je stále raněný, má v sobě prý nějaký blok a je nedůvěřivý. Ale to mu opravdu ani nestojím za to, aby se se mnou sešel a o všem si promluvil? To raději uvěří cizímu chlapovi místo kamarádce, kterou zná? Co znamenaly ty jeho řeči o tom, že mě má rád a že naše přátelství je pevné?
Na Facebooku rozšiřuje zprávy o tom, že má přítelkyni. Dává tam fotky dvou skleniček na šampaňské, svíčky. Já vím, že je to vzkaz mně, že někoho má. Chce mě od sebe odehnat, ale já na sto procent vím, že to není pravda. Je sám. Nechápu, proč to dělá. Vždyť mezi námi nešlo o milenecký vztah, ale o přátelství.
Jeho kamarád mi řekl, že prý Petr nechce stát mezi mnou a mým bývalým přítelem. Prý by si nikdy neodpustil, že nás dva rozeštval. Ale to přitom vůbec není pravda. Já o bývalého dávno nestojím, už s ním kromě syna nemám nic společného.
Andrea
Názor odbornice: Nechte to na Petrovi
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Andreo! Popisujete příběh vašeho přátelství s Petrem. Vyprávíte o něm, jak taky jinak, z vlastního pohledu. Pro vás znamenal Petr dobrého kamaráda. Píšete, že jste nechtěla, aby se vztah vyvíjel kamkoliv jinam. Neznamená to však, že by stejným pohledem nutně na vaše přátelství musel nahlížet i Petr. Ale tohle může být jen má fantazie.
Píšete, že máte malého syna, s jehož otcem však nežijete. Vzejde-li ze vztahu dítě, není nikdy rozchod či dokonce rozvod definitivní – myslím to tak, že ti dva se i přesto, že spolu dále nejsou v partnerském vztahu, budou vlastně celoživotně stýkat ohledně svého společného dítěte. Pro navazování jakéhokoliv nového partnerského, ale vlastně i přátelského vztahu to může být citelná překážka.
Nestartujete z bodu nula, máte dítě, které potřebuje i svého otce. Zdá se, že po konfrontaci s vaším expřítelem Petr vyhodnotil, že nyní není vhodná doba, aby se jakkoliv pletl mezi vás tři. Nezbývá než jeho rozhodnutí respektovat, přátelství si nelze nárokovat či dokonce vynutit.
Rozumím vašemu smutku ze ztráty kamaráda. Chce-li se vám do toho, Petrovi můžete o svých pocitech napsat, nechala bych však na něm, zdali bude o další kontakt s vámi stát.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. prosince 2017. Anketa je uzavřena.
