K životu potřebuji ticho, říká herečka žijící na Islandu Tereza Hofová

Charismatická herečka Tereza Hofová, kterou znáte jako kořenářku Lénu ze seriálu Já, Mattoni nebo Olgu Havlovou z Českého století, se ve třiceti vydala na Island s cílem najít sama sebe. Nakonec se z Reykjavíku stal její druhý domov a tvůrčí inspirace. „Skandinávie mě vždycky lákala,“ řekla v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.

Tereza Hofová

• Narodila se před 36 lety v Ostrově nad Ohří, dnes žije střídavě v Reykjavíku a Praze.
• Vystudovala knihkupeckou střední školu, poté činohru na DAMU, kde dnes studuje v doktorském programu u J. Vostrého. Působila ve Švandově divadle v Praze či ústeckém Činoherním studiu.
• V televizním cyklu České století ztvárnila Olgu Havlovou, v seriálu Mamon dostala roli státní zástupkyně, naposledy jste ji viděli jako kořenářku Lénu v Já, Mattoni. Hrála také ve filmu ...a bude hůř.
• Hraje v česko-islandském monodramatu Skugga Baldur, které uvádí pražské Studio Hrdinů a za jehož spoluautorství obdržela letos Cenu Divadelních novin.
• Jejím manželem je Islanďan Orri Einarsson, bubeník skupiny Dead Skeletons. Mají čtyřletou dceru Hannu.

Proč jste si vybrala právě Island?
Chtěla jsem odjet někam, kde se mluví anglicky, ale nechtěla jsem jet do Británie či do Severní Ameriky. A Island je bilingvní země, anglicky umí všichni, navíc jsem věděla, že tam nepotkám žádného známého. Islanďané mě fascinovali svou otevřeností i tím, že nám jsou mentálně docela podobní. My jsme takový ostrov uprostřed Evropy, oni skutečný uprostřed oceánu. Jsou malý národ, který je na sebe hrdý a pyšný, ale vždycky byl smýkán těmi velkými, na kterých byl závislý.

Elfové a gejzíry vás tam tedy netáhly?
O Islandu je strašně mýtů – že jsou všude gejzíry, všichni věří na elfy, po večerech sedí ve vlněných svetrech, pletou a poslouchají u toho Björk nebo Sigur Rós. Tohle všechno je spíš takové turistické porno, realita je trochu jiná.

Jaká?
Třeba mýtus o tom, jak žijí v souladu se svou přírodou. Pro Islanďana je příroda to, co se rychle přejíždí v džípu. Je to samozřejmě dané i počasím, protože Island není žádné Labské údolí, kam si vyjedete, vylezete na kopec a hledíte na to, jak se vlní řeka. Na Islandu sedíte v autě a horko těžko otevřete dveře, jaký tam fouká vítr. Přírodu teď navíc hrozně ničí turismus, za tenhle rok přijel milion sedm set tisíc turistů – do země, která má tři sta tisíc obyvatel! Islanďané tomu jdou ale na ruku, protože jsou to snadné a rychlé peníze. Tak tam, milé čtenářky a čtenáři, radši jeďte, až móda kolem Skandinávie trochu opadne!

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Terezou Hofovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Jak tedy vypadá civilní, každodenní Island?
Všichni hodně pracujou, aby se uživili a mohli splatit půjčky za vysokou školu, dva džípy, poslední iPhone a kafe v centru. Je úplně normální, že máte oficiální práci a k ní si o víkendu přivyděláváte třeba v baru, abyste měli na pivo, které je tam hrozně drahé. Když jsem na Islandu, také chodím pracovat do baru.

To všechno nezní moc lákavě. Co vás tam drží?
Island je krásný, ale je těžké tam žít, musíte o to bojovat. Možná právě to mě drží na Islandu, život, který vás nutí dělat změny a postupovat dál. Pro mě osobně charakterizuje Island vítr. Je to asi nejvýstižnější nejen vzhledem k počasí, ale i proto, jaké změny v mém životě rozpohyboval. A pak ticho. Ticho je to, co potřebuji k životu a usilovně hledám.