Do společného bydlení si každý přinášíme své zvyky, které se v době zamilovanosti zdají malicherné, ale mohou vztah i zničit. Podle odbornice na vztahy Kamily Douchové je první společné bydlení v období zamilovanosti něco, na co se každý pár těší. Na druhou stranu však mohou přicházet i obavy z toho, jestli se tím dosud harmonický vztah nenaruší.
„Nad něčím takovým přemýšlí dopředu spíš ženy,“ tvrdí Douchová a dodává, že je jasné, že každý vyrostl v jiném rodinném prostředí a je zvyklý dodržovat jiné zvyky v domácnosti. „Nehledě na to, že muži bývají, co se udržování pořádku v domácnosti týče, více benevolentní a neřešící než ženy hospodyňky, které mají rády svůj pořádek.“
Na začátku společného bydlení se tedy může stát to, že si žena začne všímat věcí, které partner dělá v domácnosti jinak (nebo nedělá vůbec), ale z lásky všechno ignoruje, partnerovi nic neřekne a mlčky udělá prostě po svém.
Nečekejte na první konflikt
„Tohle už je krok vedoucí k prvním hádkám, protože žena nevydrží celou dobu mlčky urovnávat věci po partnerovi a je jasné, že jednoho dne vybuchne. Její protějšek poté vůbec nepochopí, kde je problém a v čem udělal chybu, když bylo všechno do té doby v pořádku,“ vysvětluje Douchová. „Proto bych hned na začátku společného soužití s partnerem komunikovala. Nechává poházené oblečení po zemi, špinavé nádobí ve dřezu, nikdy ho nenapadne sáhnout po luxu? Žena se s partnerem musí dohodnout na určitých pravidlech.“
Poradna Kamily DouchovéŘešíte problém ve vztahu? Zeptejte se v poradně.  Kamila Douchová |
I když se ve výchově dětí vyplatí držet moudrého: „slova učí, příklady táhnou“, není partner to samé co dítě. Rozhodně nelze spoléhat na to, že se partner zastydí a „polepší“, když po něm začnete věci přerovnávat a demonstrativně před ním utírat prach a luxovat celý byt v momentě, kdy je on pohodlně usazený na gauči u televize nebo u počítače.
„O tom, co se nám nelíbí, je třeba přímo komunikovat, jinak bude v domácnosti docházet k častějšímu a častějšímu napětí. Muži zkrátka nejsou tak intuitivní a vnímaví v daných situacích,“ říká Douchová s tím, že si ženy neuvědomují, že mužské myšlení je jiné a jsou pak zklamané a rozčílené z toho, že to partnerovi samotnému nedošlo, když je to přeci nad slunce jasné.
„Na Jendu jsem se domů vždycky moc těšila, ale scénář byl pokaždé stejný: pasta na zuby a zastřížené vousy po umyvadle, na stole špinavé nádobí, tu a tam poházené oblečení,“ popisuje Marcela (25). „Nechtěla jsem ho vychovávat, těšila jsem se na příjemný večer a kazit ho neumytou skleničkou mi v tu chvíli připadalo malicherné, a tak jsem šla, uklidila a uvařila večeři, zatímco on po práci odpočíval. Časem jsem si ale připadala spíš jako služka.“
Kamila Douchová by diskuzi o určitých pravidlech domácího soužití rozhodně neodkládala až na chvíli, kdy už je situace vyhrocená a dochází ke zbytečným hádkám.
Dohodu tvrdí kompromisy
„Toho, že každý doma fungujeme jinak, si všimneme za krátkou dobu. Při první vhodné chvíli bych si s partnerem vyjasnila, jak jsem zvyklá udržovat si domov já a jak on, a snažila se nastavit nějaký řád, při kterém se budeme například spravedlivě střídat v domácích pracích. Můžeme se dohodnout i podle časových možností. Samozřejmě pokud jeden z páru tráví v práci 10 hodin a druhý si stihne po práci zasportovat a zajít posedět s kamarády, může toho stihnout i doma víc obstarat,“ tvrdí odbornice.
Podle ní je také ve vztahu dobré umět dělat kompromisy. Pokud se totiž dá dohromady žena, která musí mít celou domácnost jako z cukru a každá malá skvrnka nebo drobeček ji rozhodí, a muž, který do té doby netušil, že existuje Savo, nemůže žena chtít, že se z jejího partnera stane nový člověk.
„Ona se bude muset naučit akceptovat jeho, řekněme, volnější přístup k domácím pracím, on se bude muset začít snažit v úklidu víc, než byl zvyklý, ale pořád se nesmí přesáhnout mez, kdy to oběma začne lézt na nervy,“ uzavírá Douchová.
