Pátý podnik Salomon Trail Running Cupu hostí již tradiční destinace Lipno nad Vltavou. Zdejší půlmaraton patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co tento seriál závodů nabízí. Start je přímo na místní promenádě a pro letošek se ho ujala zlatá olympionička Kateřina Neumannová (později vyhrála vložený závod na deset kilometrů). Hned od úvodních metrů necháváme vodní hladinu za zády a stoupáme asfaltkou nad město k první třešničce závodu. Tempo je trochu zběsilé, strkanice slušná, ale mou pozici se mi nakonec daří uhájit. Necelé dva kilometry jsou za námi a už to přichází. První zkouška ohněm v podobě místní sjezdovky. Klus střídá chůze a ruce na kolenou dávají tušit, že to není nikterak lehká procházka.
Drahocenné výškové metry pomalu ztrácíme v mírném klesání. Na tohle jsem čekal. Nabírám rychlost, dupu do pedálů a připisuji si pár cenných skalpů. Z transu mě vytrhne až první občerstvovačka. Volání o vodě a ionťáku zní blaženě pro mé uši. Jenže pět kilometrů za mnou a to nejtěžší je teprve přede mnou. Po štěrku až k úpatí lesa stoupáme a stále je nás docela velký hrozen. Při stoupání na Luč se to ale mění. Odděluje se trailové jádro od silničních běžců. Prudké stoupání přes kořeny. Traverzy přes velké kameny spojené s přeskakováním popadaných stromů. Pravá trialová nádhera. Nohy letí přes kameny a přitom se požitkářsky směji. I následný technický seběh běžím nad své poměry, a tak přibývá pár zářezů na mé pažbě, jak nechávám závodníky za sebou. Těsně před koncem technické části se sice kolem prožene můj kamarád Petr patřící do kategorie seběhových sebevrahů, ale to mi nijak náladu nekazí. Můj čas ještě přijde.
Salomon Trail Running Cup 2015
Ostatní informace najdete na stránkách organizátora www.strc.cz |
Cesta se rovná a hodinky ukazují téměř půlku závodu. Příštích sedm kilometrů rozhodne. Je to taková vlnovka kolem Vltavy: štěrk, kameny, ale ideální cesta na rychlé tempo. Petra dobíhám kousek za občerstvovačkou a tlačím, co to jde. Tempo stahuji pod 4:45/km, dost na to, abych navyšoval náskok, ale i tak akorát, abych se neutavil. Odpoutání od toku Vltavy znamená stoupání na druhý vrchol závodu. Nejdříve mírné, takové, které se dá ještě běhat, ale postupně prudší a prudší. Tady již využívám techniku indiánského běhu. Kilometry utíkají, čas letí jako splašený a na 16. kilometru čeká poslední občerstvení. Rychle napít a hurá do dnešní druhé sjezdovky. Není to žádná cvičná louka. Všichni tady již jen jdou, jako had se pomalu šineme na vrchol. Zde rychlá odbočka vpravo a další stoupání k místní dominantě. Stezka korunami stromů dělá z tohoto závodu TOP závod.
Lipno STRC 1/2 maraton
|
Plno fandících diváků mě žene po požárním schodišti vzhůru. Schody beru po dvou a po očku sleduji, zda se Petr neblíží. Nahoře si dávám vteřinu na rozhled a letím dolů. Opravdu to beru hlava nehlava. Tady je možnost nabrat poslední vteřiny. Zatáčky vynášejí, ale já se nedám. Hodinky ukazují bláznivé tempo 3:30/km. V esíčku mě mírně rozhodí fotograf, ale hned poté zase přidávám. Poslední stoupání na Alpskou vyhlídku je již trochu za trest. Indiánský běh to jistí a chvíli poté již uhýbám na lesní pěšinu. Poslední dva kilometry jsou již jen z kopce. Pouštím to, co moje hlava dovolí a vyhlížím blížící se Lipenskou přehradu. Výběh z lesa přímo na louku znamená ještě další přidání na rychlosti. Připisuji si pár zářezů. Letím po louce. Rychlá klička do tunelu a hned na promenádu. Přidávám. Lýtka již protestují, ale tohle ještě vydrží. Cíl se blíží. Bránou probíhám v novém osobním rekordu 2:05:28, což znamená pětiminutové zlepšení.
Petr nakonec dobíhá s odstupem tří minut. Oba se ale shodujeme na tom, že tento závod je zatím to nejhezčí co jsme absolvovali. Takže Lipno, příští rok mě čekej zase na startu.
