"Petře, Petříčku, chlapče rozmilý, my bychom se k sobě tolik hodili," zpívá nešťastně zamilovaná knížecí dcera Adélka v oblíbené pohádce S čerty nejsou žerty. Mladý mlynář Petr Máchal v podání Vladimíra Dlouhého se totiž zakoukal do její vyzývavé a zlé sestry Angelíny, které přitom šlo jen o moc a majetek a snažila se Máchala zbavit. Dopadlo to samozřejmě dobře - svatbu s mlynářem nakonec slavila právě blonďatá Adélka, kterou hrála Monika Stará. Byla to její jediná filmová role, nezůstala u natáčení, ale ani u divadla. Dala se na dráhu učitelky a této profese se drží dodnes.
Příliš krátký zobák
Monika Stará nazpívala i filmovou písničku, kterou pro pohádku napsal Jaroslav Uhlíř. Vzpomíná, že autor jí tehdy nahrávku poslal až do Olomouce, kde bydlela. Kazetu, na níž byl nahraný klavírní doprovod a Uhlířův zpěv, poslal skladatel po jednom řidiči autobusu, jenž mířil na Moravu. Herečka pak písničku poslouchala pořád dokola a naučila se ji nazpaměť.
To je taky jediná chvíle, kdy v pohádce uslyšíte její opravdový hlas. Jinak ji totiž namluvila herečka Naďa Konvalinková, protože filmařům se moc nezdál hereččin přízvuk - sama připouští, že měla trošku "kratky zobak", zřejmě ještě jako připomínku rodných Hranic na Moravě. Kontrast mezi její výslovností a pražštinou ostatních herců byl zkrátka příliš velký.
Skrytý výbuch smíchu
Tehdy před třiceti lety byl pro ni svět filmování úplně nový. Do té doby měla zkušenosti pouze s amatérským divadlem, kterému se věnovala dlouhé roky, a teď se najednou ocitla před kamerou.
Vzpomíná, že hned během první natáčené scény kaprál v podání Petra Nárožného omylem utrhl dvířka od kočáru a ona měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ustála to, záběr nebylo třeba opakovat, ale jestli se budete letos o Vánocích dívat, všimněte si, že Adélce v kočáru se od potlačovaného smíchu trochu třesou ramena. Nejtěžší pro ni byla scéna, v níž se princezna snaží schovat mlynáře do skříně, protože se vůbec nedařilo sladit všechny příchody a odchody s otvíráním a zavíráním nábytku.
Všichni si užili dost i s koňmi - Monika Stará se na nich kvůli pohádce učila jezdit, jenže stejně byla v šoku, když jí dali koně osedlaného dámským sedlem, aby na něm mohla sedět v dlouhých šatech. Režisér si zase do jednoho záběru s pekelníky přál černé koně, a když dorazila hnědá zvířata, nechal je přebarvit, načež se dalo do deště, který černou zase smýval.
Režisér hledal naivní blondýnu
Monika Stará
|
V pohádce o dvou sestrách, charizmatickém mlynáři a hodném čertovi, který mu pomáhá, hrála v osmnácti letech ještě pod svým dívčím jménem Pelcová. Dneska se Monika Stará na veřejnosti moc neobjevuje, ale například vloni v listopadu dorazila s delegací dalších filmařů do Horšovského Týna na Juniorfest, mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Režisér Hynek Bočan tam vzpomínal, jak cíleně hledal dvě princezny, které budou skutečnými protiklady. K tmavovlasé a rázné Daně Bartůňkové potřeboval milou světlovlasou dívku.
Našel ji u přijímaček na DAMU, kam se nadšená ochotnice z Olomouce hlásila - divadlo hrála ve studiu při divadle Oldřicha Stibora, bohužel ji však na školu nevzali. "Asi deset dnů po zkouškách mi přišel telegram. Rychle jsem ho rozbalila a vykoukla na mě věta: Dostavte se na Barrandov tehdy a tehdy. Stop," líčí, jak přišla k roli, kterou si diváci pamatují dodnes. Připouští přitom, že toho zase tak moc hrát nemusela, protože sama byla podobně naivní jako její Adélka.
S mlynářem jsme se kamarádili
Její herecká kolegyně Dana Bartůňková, která ve filmu hrála zlou sestru Angelínu, v rozhovorech několikrát naznačila, že vztah mezi hereckou představitelkou Adélky a mlynářem v podání Vladimíra Dlouhého neexistoval pouze na plátně. Monika Stará však vždycky mluvila a mluví pouze o kamarádství s hercem, který podle ní do svého světa jen tak někoho nepustil, ačkoli ji brával do divadla na svá představení. Vysvětloval jí třeba to, jak se učí své role, přiznal se jí k velké nervozitě a trémě před každým filmováním nebo divadelním představením.
Zpětně ji mrzí, že i když si po skončení filmování ještě psali, později už se nenechala vylákat do divadla na hru, v níž hrál. Tohle už nikdy nedožene, herec Vladimír Dlouhý zemřel v červnu 2010. Ona sama později divadla nechala, ačkoli po filmování dostala dokonce nabídku na angažmá v jednom pražském divadle.
Jenže po skončení natáčení se (mimo jiné kvůli své studentské lásce) vrátila do Olomouce a přihlásila se na pedagogickou fakultu, obor čeština a hudební výchova. Mimochodem, onoho spolužáka z gymnázia si později vzala a narodily se jim dvě dcery - Kamile je osmnáct, Nikole patnáct let. Bohužel se však před několika lety rozvedli.
I když může někomu připadat, že mezi kariérou herečky a učitelky je velký rozdíl, Monika Stará to zase tak odlišně nevidí. Ostatně, o tom, že buď bude princeznou, nebo učitelkou, snila už v dětství. Podle ní se i za katedrou někdy odehrává drama a někdy zase groteska a dobrý učitel musí být tak trochu i herec, aby žáky zaujal. Navíc děti většinou nadchne, když zjistí, že je učí slavná filmová princezna.
A jestli by se k hraní po tolika letech vrátila? Připouští, že ano, ale nic romantického by to být nemuselo. To by ji spíš lákal příběh ze skutečného života, nejlépe psychologické drama.
