V televizní anketě o veselohru století dostala tato pohádka tolik hlasů, že mezi veselými filmy natočenými v osmdesátých letech skončila na pátém místě. Příběh o přátelství dvou mladíků, čertovského a člověčího, se zkrátka líbí. Navzdory tomu, že tvůrci s vtipem a škodolibostí ukazují postavy nejen jako reprezentanty lidských ctností, ale i slabostí. Netrvalo dlouho a v naší zemi se vžilo: „Spadlo ti to, Máchale.“
V každé filmové pohádce natočené podle klasické literární předlohy je nutné pro celovečerní délku přidávat motivy, situace i nové postavy. Pro film S čerty nejsou žerty se o to přičinila Irena Šlapáková, autorka námětu, který byl proti předloze notně rozvinutý.
Režisér Hynek Bočan se svěřil, že bylo až dojemné sledovat během příprav a filmování, jak se zjihlí členové štábu navraceli do dětských let. Práce či tvorba se pro ně stávala hrou, jejímž výsledkem bylo vytvoření zvláštního pohádkového světa. To jistě platilo i o skladateli Jaroslavu Uhlířovi a textaři Zdeňku Svěrákovi, kteří pro film složili dvě písničky: Větře, větříčku a Ta naše hospoda.
Nebudí hrůzu
Činili se i herci. Hynku Bočanovi bylo jasné, že Petra může hrát jedině Vladimír Dlouhý. Kupodivu v barrandovské skupině, kde se pohádka připravovala, ho nechtěli; zdál se jim už na mládence starý. Režisér se pustil do urputného boje. Úspěšně. Herec pak chodil usilovně trénovat se členy skupiny historického šermu Regius, aby se naučil přesnou choreografii a mohl v soubojích šermovat sám.
Režiséra Bočana pobavili někteří novináři, kteří vypustili fámu, že původně měl vládce pekel představovat buď Jiří Sovák, nebo Miloš Kopecký. O Karlu Heřmánkovi jako Luciferovi XIV. byl totiž přesvědčen od prvního okamžiku. Udivilo ho, s jakou mírou nadsázky začal hned od prvního natáčecího dne herec jindy výrazného civilního projevu postavu pekelníka tvarovat.
„Karle, nepřeháníš?“
"Ne, vždyť je to ďábel!“
Režisér polohu Heřmánkova herectví přijal. Jak se mi svěřil: „K němu jsem postupně zvedal ostatní, vždyť v pohádce je takový projev možný.“
Tradici milých českých čertů, kteří spíš sebe i obecenstvo baví, než aby budili hrůzu, ctí i tento film. V jednom pojednání o pohádce S čerty nejsou žerty jsme se mohli dočíst, že na rozdíl od dobráckého a přihlouplého osazenstva pekla je netypický pekelný kníže: démonický a nesmlouvavý, dbalý na zachování spravedlivého řádu světa.
Viktor Preiss poprvé vytvořil jednoznačně zápornou postavu. Jak je zřejmé, hrál s velkou chutí. Když namlouval při postsynchronech promluvy zlotřilého knížecího správce, radoval se, jak je krásně zlý.
Sličnou a hodnou Adélku představovala mladičká Monika Pelcová; místo ní ve filmu mluví Naďa Konvalinková. Do Petra, přesněji do jeho představitele, se opravdu zamilovala. Nic nepomohlo, že ji při natáčení hlídal přítomný otec.
Na roli nikterak laskavé Angelíny byla vybrána Dana Bartůňková, která při konkurzu zakopla o kabel, načež si od plic nijak slečinkovsky ulevila. Byl to zásadní zásah, který rozhodl o jejím obsazení?
Rohatého pekelníka Vraníka, zvaného Janek, hraje Ondřej Vetchý. Není snad jediného diváka, který by nesouhlasil s tvrzením, že právě on přesně vystihuje slogan této filmové pohádky, tedy že vypráví „o čertovi, který dokázal být člověkem víc než někteří lidé“.
Luciferova říše
Historický mlýn objevili filmaři poblíž Sobotky, u rybníka Komorník. Mlelo se v něm od počátku 16. století až do roku 1953.
A kde našli vhodné prostory pro pohádkové peklo? V dekoracích barrandovského ateliéru se kvůli bezpečnostním protipožárním opatřením nemohli usídlit, protože pro větší efekt chtěli mít oheň všude. Našli si tedy soustavu lomů ve Skalici u České Lípy, kde se v 15. století těžil pískovec, čímž vznikly přímo pohádkové jeskyně. Původně vybraný objekt s vysokými stěnami bylo riskantní použít; ještě před natáčením se uvolnil několikatunový kus.
Seriál filmového historika Pavla Taussiga má čtyři díly:
V závorkách jsou data, kdy články vycházejí v Magazínu DNES. |
Vhodnější jeskyni objevili o půl kilometru dál. Stropy byly nízké, pohádkové kouzlo se násobilo, neboť uměle vytvářený kouř se v prostoru delší dobu udržel a neztrácel se ve výškách. Leč jeskyni si přivlastnila okupační Sovětská armáda z nedalekých kasáren – k uskladnění brambor. Velení posádky přání filmařů vyhovělo, při natáčení už o shnilou a zapáchající poživatinu nestálo. Byl to snad jediný projev „bratrské pomoci“. Prostory však byly dost stísněné pro mocnou pekelnou říši. Dojmu rozsáhlosti se dosáhlo tím, že záběry z pekla se snímaly širokoúhlým objektivem.
Na otázku, proč právě tam nechal postavit kameru, odpověděl Hynek Bočan: „Prostory se nám zdály být ideální pro vytvoření prostředí pekla. V nich jsme všechny pekelné scény natočili opravdu bez obav, že by mohl písek od hořících stěn a podlah chytit. Při vytváření tohoto prostředí jsme šli realistickou cestou, i když samozřejmě celá pohádka je stylizovaná.“
Schody do pekla jsou na skalním hradě Sloup. Výletníci si je můžou prohlédnout. Ale raději nezkoušet. Co když jsou pravé?
Koně přebarvíme
V pohádce S čerty nejsou žerty se činí nejen Lucifer, ale i všichni ostatní pekelníci. Jedni váží na velikých vahách, jak těžké jsou hříchy zavlečených provinilých pozemšťanů. Jejich kolegové, jak jim velí tradice, hlídají – vyzbrojeni vidlemi – všechny vchody.
Všichni rohatíAž se bude konat mezinárodní kongres čertů, bude český film reprezentativně zastoupen. Kromě Lucifera XIV. (Karel Heřmánek) z pohádky S čerty nejsou žerty bude jistě delegován Belzebub (Ladislav Pešek) z filmu Hrátky s čertem. Ze stejného filmu by mohli dorazit i Omnimor (Stanislav Neumann) a Karborund (František Filipovský), jejichž pracovištěm je starý mlýn, kde holdují mariáši. Lucifer (Karel Gott) zase vládne peklu v pohádce Z pekla štěstí 2. V Čertouské poudačce si raracha kapelníka zahrál Oldřich Nový. Čert Uriáš (Jiří Dvořák) se zjevil už dvakrát; můžeme se na něj a vyslance nebe Petronela (Ivan Trojan) těšit i v Andělu Páně 3? V Peklu s princeznou máme čerta Erlebuba (Miloš Forman). Režisér Miloslav Šmídmajer prozradil, že byl problém namaskovat za čertici Janu Doležalovou „Musela trpět. Jiným stačilo dát na sebe hadry a paruku, Janě to pořád slušelo, a tak se přidávaly bradavice.“ A když pekelník nemá dost sil, pošle ženu. V komedii Kam čert nemůže hraje Mefistofelu ve své první filmové roli Jana Hlaváčová. |
Každý čert také musí umět zmizet a objevit se na místě, kde potřebuje být, nebo mu nesmí dělat problém odnést provinilce na ohnivé kouli a proletět s ním třeba i komínem.
Čerti se rovněž proměňují ve zvířata – od docela maličkých až po velká – podle stupně dosažené hodnosti a podle pracovního zařazení v pekelném řádu. Zvířecí podobu neztrácejí ani ve své čertovské tváři. Jmenují se kupříkladu Myš (Gregorij Dymič), Kočka (Ladislav Gerendáš) či Netopýr (Václav Krejčí). Jeden z čertů je za trest degradován na králíka (Vlastimil Bedrna). Čerta Bachora vyfasoval Jiří Růžička. Jeho tatínek, Jiří Růžička starší, byť se především uplatnil jako pomocný režisér, si jako jeden z čertů stoupl i před kameru.
Do jednoho záběru bylo zapotřebí obstarat skupinu černých koní. Jenže široko daleko byli k mání jen hnědáci. Žádný problém, řekli si ve štábu, a důkladně je přebarvili. Jen co se však začalo natáčet, spustil se déšť.
Namaskovaní raraši byli proti vodě odolní. Jak víme, správný čert neděsí jen svou rohatou hlavou. Kromě čertovských uší a nosů proto maskéři plácali všem představitelům pekelníků po celém těle ještě černou srst. Nedivme se, že si každý pobyl denně v maskérně hodinu a půl.
Režisér má pro pobavení ještě veselou historku: „Dovedete si představit ten rozruch, když v malé vesnici, kde jsme byli ubytováni, se vyrojilo najednou z maskérny třicet čertů?“
Ale našli se i pekelníci, kteří v pracovní době popíjeli a hráli mariáš. Nemůžeme se až tak divit, vždyť kartám tady nahoře, v hříšném pozemském světě, říkáme „čertovy obrázky“.
KVÍZ: Znáte hlášky z vánočních pohádek a filmů? Kvíz: Poznejte vánoční filmy a pohádky podle hlášek |
