Proč běhám: Můžu jíst, co chci, dobře se mi usíná, dostanu se do přírody, mám čas na přemýšlení a taky mi dělá mi radost se pořád překonávat, posouvat dál svoje hranice.
Jak jsem začal: Pomalu. V dospívání byl sport a běh především můj úhlavní nepřítel a známky z tělocviku tomu odpovídaly. Ani nevím proč, ale nikdy jsem nebyl schopný uběhnout v kuse víc než 400 metrů, nevyšplhal jsem na tyč ani na lano a averze k fotbalu se už asi nikdy nezbavím.
Až po třicítce jsem začal pomalu zjišťovat, že některé sporty můžou být i celkem zábavné. Začal jsem squashem, potom přišel badminton, trochu florbal a tenis. Za ten opravdový zlom ale vděčím zřejmě geocachingu. Úplně mě to pohltilo, a abych našel pokladů co nejvíc a nezničil přitom ženu a děti, občas jsem někam popoběhnul, zalogoval se a zase se vrátil k rodině. Postupem času nadšení u rodiny vyprchalo, a když se narodil nejmladší syn, už to nebylo jednoduché vůbec. Váha šla pomalu nahoru a já potřeboval nějakou novou aktivitu, při které se zabavím, něco shodím a která hlavně nezabere tolik čas.
Svůj první opravdový běh jsem dal v prosinci 2010. Začínal jsem hodně pozdě večer, hlavně aby mě nikdo neviděl v elasťákách. Poprvé jsem dal souvisle asi 500 metrů, ale brzy jsem oběhl sídliště a pak běhal pořád dál a dál. Asi po roce a půl jsem si pořídil iPod a začal počítat, kolik naběhám a jak rychle. Dodnes si říkám, jestli to byla dobrá změna, ale jinak to asi nejde.
Téhož měsíce jsem zaběhnul svůj první závod, bylo to jenom pár dní před mou čtyřicítkou. Od té doby už mám na kontě kolem třiceti závodů (většinou okresního formátu).
Dalším milníkem byla určitě Markova výzva. Od té doby běhám mnohem častěji, ale hlavně se snažím si běh víc užívat. Dřív jsem měl jednoduché pravidlo, že když běžím, tak nezastavuju, teď se klidně i zastavím, napiju ze studánky, pokochám výhledem nebo dám pauzu a vydýchám. Taky jsem si konečně troufnul na půlmaraton a začínám lehce uvažovat o maratonu.
Roman Němecvěk: 41 výška: 175 váha: 69 odkud: Brno |
Běžecký sen: Dlouhodobý cíl je určitě vydržet běhat co nejdéle, jinak bych rád někdy zaběhl právě ten maraton, snad najdu odvahu.
Osobní rekordy a výhry: pět kilometrů za 20:53, deset kilometrů za 44:24, půlmaraton za 1:41:23.
Moje nejčastější trasa: Bílá hora ("Bílenda") v Brně Židenicích. Jedná se o lesopark na kopečku ležícím mezi brněnskými částmi Židenice, Líšeň a Vinohrady. Většinou běhám dokola po asfaltovém okruhu, který měří asi kilometr a kde cesta neustále stoupá nebo klesá. Převýšení na jednom okruhu je zhruba 35 metrů, takže trasa není úplně vhodná pro naprosté začátečníky. Poslední kolo většinou korunuju výběhem na pěknou vyhlídku. Kromě asfaltového okruhu se trasa dá různě měnit, můžete běžet volným terénem po vyšlapaných cestách. Já osobně běhám většinou pět až šest kol, takže i s cestou od domu a zpět uběhnu necelých sedm kilometrů. A proč se mi líbí? Hlavní důvod je určitě ten, že se k trase nemusím komplikovaně přesouvat, je tam klid a žádná auta. Rád běhám i kopečky, možná je to právě kvůli téhle trase.
