Před deseti lety jsem nastoupila jako asistentka šéfa obchodního oddělení do velké firmy, která obchodovala s počítači. Bylo to mé druhé zaměstnání, před tím jsem pracovala v účtárně jen se samými ženami ve věku mé matky. Z nového kolektivu jsem byla nadšená. Mnoho mých kolegů bylo zhruba v mém věku. Panovala tam skvělá přátelská atmosféra.
Firemní Casanova se stal mým dobrým přítelem
Pracoval tam také Andrej. Byl to takový firemní Casanova. Nebránil se žádným milostným dobrodružstvím a tím mi byl dost nesympatický. Vůbec jsem nechápala, co na něm ostatní kolegyně vidí. Navíc byl ženatý a měl dvě malé děti a krásnou manželku. Asi si potřeboval dokazovat, že i v dlouholetém vztahu je pořád neodolatelný a žádaný.
Asi po 14 dnech mého působení naše oddělení odjelo na firemní akci. Byla na půl pracovní, napůl neformální. Akce probíhala i přes víkend a v sobotu večer jsme se po sérii prezentací s nadšením přesunuli do baru. Těšili jsme se na dlouhou noc. S námi tam byl i Andrej. Vzal si za úkol, že mě musí seznámit se všemi kolegy, a jak jsem si s každým přiťukla, opila jsem se.
Andrej mě večer vyprovodil do mého pokoje, před dveřmi mě vášnivě políbil a po polibku jsme se rozešli. Ráno jsme se tomu zasmáli. Přiznám se, že mi imponovalo, že nezneužil mého stavu a nesnažil se mě dostat do postele. Od té doby jsme se stali velice dobrými přáteli. Zjistila jsem, že Andrej je hodně citlivý fajn chlap. Ani jeden jsme se nesnažili náš přátelský vztah změnit v milenecký.
Asi po půl roce jsme se sešli na večírku, jenže tam už to skončilo jinak. Noc jsme strávili u mě. Bylo to nádherné, do té doby jsem hezčí sex nezažila. S Andrejem jsme se začali scházet. Oba jsme si nalhávali, že je to kvůli sexu, ale postupně jsme se zamilovávali čím dál víc. Náš vztah byl úžasný, jenže měl jednu chybu – Andrej se nechtěl kvůli dětem rozvést. Nejdříve mi to nevadilo, ale po třech letech jsem Andreje chvílemi tiskla ke zdi, ať se rozhodne, jestli já, nebo rodina.
Andrej se s rodinou odstěhoval
Nevím, možná by se Andrej kvůli mně rozvedl, ale zasáhla vyšší moc. Matka jeho ženy onemocněla. Žila sama ve velkém domě se zahradou a už nezvládala se o vše starat. Andrejova žena je jedináček, takže dům by jednou připadl jí. S Andrejem se rozhodli, že se k matce nastěhují už teď. Prakticky ze dne na den podal v práci výpověď a zmizel mi z očí 150 kilometrů daleko. Samozřejmě jsme se rozloučili, slibovali jsme si, že za mnou bude jezdit, ale oba jsme věděli, že jsou to jen sliby.
Náš rozchod mě hodně bolel, ale po pár dnech smutnění jsem byla ráda, že to mám za sebou. Bylo mi 28 let, nejvyšší čas najít si přítele, vdát se a založit rodinu. Jednoduché to nebylo, ale po pár měsících jsem se seznámila s bezva klukem, časem jsme se vzali a dnes máme krásná pětiletá dvojčátka Aničku a Marušku. Jsem moc šťastná, holky jsou skvělé a manžel je hodný chlap, který mi rozumí a má mě rád.
Andrej se vrátil
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
S Andrejem jsem se párkrát viděla nebo jsme si volali ještě asi rok po rozchodu. Jakmile jsem poznala svého muže, všechno jsem ukončila. Změnila jsem si i číslo mobilu. Šest let jsem o něm nevěděla. Dokud se neobjevil u nás ve firmě (stále pracuji ve stejném podniku, kde jsme se poznali). Byla jsem úplně v šoku. Šli jsme spolu na kafe a tam mi všechno vypověděl. Se ženou se rozvedl a jen s pár věcmi odešel. Protože nevěděl, kam jít, rozhodl se vrátit do města, kde byl šťastný. Naštěstí měl nějaké peníze, koupil si garsonku a dokonce může opět nastoupit do naší firmy.
Přiznal se, že doufal, že se vrátí i ke mně. To jsem pochopitelně odmítla, řekla jsem mu, že už jsem dávno jinde, mám skvělou rodinu a svému muži nechci být nevěrná, natož abych ho chtěla opustit.
Andrej je zpátky už dva měsíce. Vídáme se skoro denně, a kdykoliv ho vidím, rozbuší se mi srdce, podlomí kolena a cítím, že ho chci. Naštěstí rozum vítězí, ale jak dlouho? Andrej na mě nijak netlačí, řekl mi, že ví, že jednou budeme spolu a že si počká. Nevynechá žádnou příležitost, aby mě mohl denně vidět.
Bojím se, že to jednou nezvládnu. Vím, že jsem ho nikdy nepřestala milovat. Ani jsem na něj nezanevřela, když se tak rychle odstěhoval. Nic mu nevyčítám a celou dobu, co jsme se neviděli, jsem na něj nepřestala myslet. Jenže je tady můj muž a moje rodina. Oni si nezaslouží, abych je zradila. Jenže to začíná být silnější než já...
Marta
Názor odborníka: Šťastně vdané ženy nepotřebují milence
To, kolik prostoru dáváte ve vašem příběhu Andreovi a kolik vašemu manželovi, vypovídá o povaze vašeho konfliktu. O vašem muži je tady jedna malá zmínka - hodný kluk, nahradil Andreje po rozchodu, mám s ním dvě děti. Kolik vašeho duševního prostoru má Andrej a kolik váš muž? Jak moc se v duchu zaobíráte Andrejem. Jak vám u toho je? A jak moc žijete v duchu doopravdy s vaším manželem? Možná, že takový pohled do nitra je cesta k pochopení vašeho konfliktu.
Odpovězte si na otázky: na které straně stojí pocity viny, kde jsou výčitky? Kde stojí pochybnosti, kde je jistota? Kde je touha a vášeň, kde je rozumná prázdnota? Možná, že když si uděláte takovou vnitřní inventuru pocitů, budete překvapená, co všechno se ve vás roztočí. Váš příběh není jen o rozhodování mezi dvěma muži, ale také o ztrátě iluzí a o dvou velice rozdílných životních cestách.
Marto, život má jednu velkou nevýhodu - nikdy se předem neví, jak to dopadne. Ego z toho šílí, duše na tom roste. Životní křižovatky jsou tady proto, abychom rostli. A propos - šťastně vdané ženy nepotřebují milence. Sebeklam vám vůbec nesluší.
Pavel Špatenka, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. dubna 2012. Anketa je uzavřena.
