Jmenuji se Markéta a je mi 37 let. Vdaná jsem 12 let a s manželem máme devítiletou dceru. Manželovi je o pět let víc. Brali jsme se po roční známosti. Manžel tenkrát dostal v práci zajímavou nabídku odjet na rok pracovat do zahraničí, a pokud bychom nebyli manželé, nemohla bych s ním odjet. Tedy mohla, ale na vlastní náklady.
Tak jsme se tedy vzali, dítě jsme neplánovali. Ten rok v cizině náš vztah hodně prověřil. Výsledkem byla moje velká závislost na manželovi. Manžel je velký suverén, tvrdý člověk, s ničím se moc nepárá. Já jsem bohužel pravý opak. On všemu velí, já poslouchám. A v zahraničí se to ještě víc potvrdilo.
Asi půl roku po našem návratu jsem otěhotněla. Oba jsme se na dítě těšili. Narodila se nám dcera Markétka. Byla jsem ale na všechno sama, manžel byl dlouho do večera v práci. Mí rodiče žijí v jiném městě a kamarádky jsem vlastně neměla. Po návratu z ciziny jsme se totiž odstěhovali z našeho města do Prahy a já tam nikoho neznala. Do práce jsem nešla a pak jsem byla těhotná. Měla jsem jen jednu kamarádku, kterou jsem poznala v poradně. Jenže byla to taková z nouze ctnost.
První odchod
To manžel na tom byl jinak. Když byl Markétce rok, oznámil mi, že si někoho našel a že se chce odstěhovat. Vůbec jsem nepoznala, že by měl někoho jiného. Choval se ke mně jako milující manžel a najednou tohle.
Sbalil si pár věcí a odešel. Byl pryč zhruba měsíc a najednou se zase vrátil domů. Prosil mě o odpuštění. Prý pochopil, že byl hrozný vůl, že dokázal mě a malou opustit. Ta žena prý za to vůbec nestála. Až s ní si uvědomil, co by vlastně ztratil.
Za ten měsíc, co byl pryč, se mi ozval jen jednou, když se mě zeptal, jak se má Markétka. A pak byl najednou zpátky. Bral to jako samozřejmost, že já ho automaticky vezmu zpět. Vzala jsem, svým způsobem mi nic jiného nezbývalo. I když jsem finančně nestrádala, máme s manželem společný účet a já s ním disponuji stejně jako muž, ale být sama jsem nechtěla.
Po čase jsem mu odpustila. Pomohla mi psycholožka, kterou jsem navštívila. Já sama jsem se v tom plácala, na jednu stranu jsem ho stále milovala a chtěla jsem, abychom byli rodina, na druhou jsem ho nenáviděla za to, co udělal.
Řekla mi, že když se rozhodnu s ním zůstat, měla bych na to zlé zapomenout a nic mu už nevyčítat. Tak jsem se zařídila podle její rady.
Opět odešel (a vrátil se)
Když byly Markétce tři roky, našla jsem si práci. Moc mě bavila, poznala jsem i fajn lidi. Měla jsem pocit, že teprve teď jsem opravdu šťastná. Řídila jsem se i radou psycholožky, manželovu nevěru jsem vymazala z hlavy. I on se choval naprosto ukázkově, vzorný manžel a otec. V dceři se viděl a jak mohl, tak se jí věnoval. Uvažovali jsme i o druhém dítěti, ale bohužel se mi nedařilo otěhotnět.
Tak uplynulo pár let a bylo to tady znova, manžel mi zničehonic oznámil, že se zamiloval do kolegyně a od nás odchází. Opět jsem nezpozorovala, že by se něco dělo. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Sbalil si kufr a byl pryč.
Když svou novou "ženu" představil Markétce i svým rodičům, pochopila jsem, že je to asi vážné. I když jsem ho stále milovala, začala jsem uvažovat o rozvodu. Jenže manžel opět překvapil, asi po čtvrt roce se objevil u nás doma i s kufrem, a že prý se vrací. Stýskalo se mu po nás.
Nejraději bych ho vyhodila, ale byt je náš společný a on má právo v něm bydlet. Ovšem k sobě do ložnice jsem ho nepustila. Začala jsem ho nenávidět, byl mi odporný. Nemohla jsem mu odpustit. On se ale choval, jakoby se nic nestalo. Poprosil mě o odpuštění, přinesl velkou kytku, řekl, že mě a Markétku miluje jako nic jiného na světě, a myslel si, že tím je to smazané.
Skoro rok jsme žili v takovém divném vztahu, on se snažil, já byla odměřená. Sice jsme hodně věcí dělali společně, ale já mu už nedokázala odpustit. Šťastná byla jen naše dcera, že jsme zase pohromadě.
Jenže před pár měsíci se opět vrátil ke své minulé lásce, opět sbalil kufr a šel. Vydrželo to měsíc a byl zpět doma. Jenže pohár mé trpělivosti přetekl. Začala jsem mluvit o rozvodu, což on nechápe. Mluví o tom, že už se definitivně rozhodl zůstat s námi. Ale já už mám všeho plné zuby.
Markéta
Názor oborníka: Vztah, nebo rozchod?
Dobrý den, jedna psychologická teorie říká, že minulé chování je nejlepším prediktorem toho budoucího. Kolikrát se manžel rozhodl vrátit k vám a kolikrát zase odešel? A kolikrát jste ho vzala zpět? Osobně se domnívám, že byste se měli rozhodnout: normální vztah, nebo rozchod. První otázkou tedy je, zda chcete manžela zpět, nebo nikoli. Píšete, že vám je odporný: může manžel udělat něco, aby to změnil? Pokud ne, rozejděte se. Pokud ano, pokuste se o záchranu vztahu. Zůstávat v manželství, které je slepou uličkou, nemá smysl. Ani kvůli dceři, jak možná namítnete. Děti nejsou hloupé a je lepší, když vidí, že se dospělí dokážou civilizovaně rozejít. Váš vztah je totiž pro vaši dceru vzorem jejích budoucích vztahů. Předpokládám, že budete souhlasit s tím, že je to vzor špatný. Pokud se rozhodnete vztah zachránit, obraťte se na zkušeného manželského poradce, poradí vám, jak na to. Držím palce,
Pavel Král, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. dubna 2012. Anketa je uzavřena.
