To je teď velká móda, jestli to nevíte. Prsknete slinu nebo si necháte vysát pár kapek krve a za několik týdnů před vás položí váš šedesátistránkový osud v kostce. Bum. Rázem víte, jaké nemoci vás mohou čekat.
Pravda, datum smrti vám genetici stále ještě neřeknou, ale jakmile jednou máte takový spisek v ruce, už si nemůžete nalhávat, že ta jedna cigareta vám neublíží, protože děda taky kouřil a strašil tu až do osmaosmdesáti.
Pokud vaše tělo špatně odbourává látky z cigaret a špatně opravuje poškozené buňky, čeká vás nepříjemná diagnóza už docela brzy poté, co začnete kouřit.
Pravděpodobnost, že taková předpověď vyjde, je přitom u některých nemocí vysoká.
Třeba u rakoviny prsu, pokud vám k ní zjistí genetické předpoklady, přes osmdesát procent. Takže i když se budete hodně snažit, jíst zdravě, vyhýbat se stresu a dodržovat všechny ty věci ohledně zdravého životního stylu, jen dvěma ženám z deseti se podaří uniknout dědičnému prokletí. S genetickou zátěží v podobě nádoru prsu tak hrajete spíš o to, jak rychle vám nemoc odhalí, aby následky byly co nejmenší.
Chce něco takového vůbec člověk vědět předem? Já ano.
Budoucnost za čtyři tisíce
Zpráva, která leží přede mnou na stole, má název GynGen. Jde o komplexní genetickou analýzu pro ženy. Seznam devíti nejčastějších ženských nemocí a mých předpokladů k nim. Plus zhodnocení, jakou mám imunitu a jak dobře umí mé tělo detoxifikovat a opravovat poškozené buňky. Což souvisí nejen s tím, jak dobře umí člověk odbourávat následky cigaret, alkoholu či kofeinu, ale i s rychlostí stárnutí.
Chtěli byste vědět, kde zemřete?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 25. července 2010. Anketa je uzavřena.
Taková základní procházka po genetickém dědictví ženy vyjde na něco málo přes čtyři tisíce. Zjistíte z ní například, zda máte takovou mutaci genů, která způsobuje nejčastější druh rakoviny prsu a vaječníků u žen.
Kromě toho uvidíte, zda máte sklony k infarktu, cévní mozkové příhodě, trombóze (ucpání žil, na něž se taky umírá), ateroskleróze (kornatění tepen), vysokému krevnímu tlaku, cukrovce, obezitě a osteoporóze, tedy řídnutí kostí. A přídavkem všechny další věci, které z toho více či méně vyplývají – třeba nakolik je pro vás riziková antikoncepce či jakou máte imunitu.
Co hrozí českým ženám?ateroskleróza 42,9 % |
Test odhalí i pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby či to, jak rychle přijdete o zuby (sklony k parodontóze) nebo zda budete brzy potřebovat brýle (kvůli takzvané makulární degeneraci očí). Plus pár autoimunitních nemocí, jako je třeba celiakie nebo Bechtěrevova choroba. Tak široký rejstřík testů už přijde na více než šestnáct tisíc korun, pro děti o pár tisíc méně.
"Tak se na to podíváme..." rozevírá můj osud genetička Monika Koudová.
"Zelené fajfky znamenají, že v případě tohoto onemocnění má váš genotyp nižší riziko pro vznik nemoci, než je běžné u ostatní populace. Červené křížky znamenají: pozor, tady je riziko. A černé křížky označují, že vaše šance na vznik nemoci je ve srovnání s běžnou populací vysoká," popisuje.
Koukám jí pod ruku na les zelených fajfčiček. Žádné černé křížky, jen pár červených. "Je to dobré, to se dalo tušit už ze vstupního dotazníku, kdy jsme vyplňovali vaši rodinnou anamnézu," říká lékařka.
Diety nepomohou
To si nejdřív musíte povzpomínat na všechny prababičky, strýce a tety, jak dlouho žili a na co zemřeli. Většina mého příbuzenstva stále žije a kdo ne, zemřel ve vysokém věku a na rozdílné nemoci. Takže nějaké rodové prokletí jsem nečekala. Ale hezky se to poslouchá, když vám lékařka říká, že riziko infarktu, mrtvice či trombózy není. Netýká se mě ani rakovina prsu, cukrovka či kornatění cév.
"Ovšem je tu zvýšené riziko obezity. Konkrétně vám hrozí velké břicho v období kolem přechodu."
Spokojený úsměv mi tuhne. "Cože?! Pneumatika kolem pasu? Mého štíhlého pasu, který bez úhony přežil i těhotenství a porod? Ne! Bože, to je nefér! Neber mi tu jedinou věc, která na mně ve vyšším než mladém věku stojí za to... Prosím!"
"Je to tak," pokyvuje hlavou genetička a tím bohužel její výčet špatných zpráv ohledně mé budoucí "mišelinky" nekončí. Kdyby vypukla válka, nezemřu hlady, protože každý zhltnutý kořínek se díky dobře ukládajícímu metabolismu využije do mrtě. Jenže žijeme v míru a mně kvůli skvělému systému ukládání zásob nepomohou žádné diety.
"Jedině cvičení," pokyvuje hlavou lékařka a poklepává prstem na další nechutný řádek ve zprávě o mých genech: "Tento polymorfismus zvyšuje hladinu hormonu grelinu, což se projeví zvýšenou chutí k jídlu a možným rozvojem obezity."
Co prosím? Moje "gurmánství" že taky řídí geny? To jako že má stálá příchylnost k dobrému jídlu není znakem vytříbeného jazýčku, ale obyčejného genu, který tělu poroučí: "Mám hlad, spolkni laskavě něco?" Dál už poslouchám jen na půl ucha. "Pupek. Sklapovačky. Na stará kolena cvičit. Fuj!" táhne mi hlavou.
"Dávejte pozor na aspirin a acylpyrin," pokračuje lékařka. "Vaše krev nemá tendenci se srážet, což je dobré, protože vám nehrozí ucpání žil, ale po lécích s kyselinou acetylsalicylovou, které laicky řečeno ředí krev, se u vás může projevit vyšší krvácivost," upozorňuje genetička s tím, že se asi musím potýkat s častými modřinami. To sedí. Stačí, aby do mě v metru mírně narazila cizí kabelka, a vypadám jako týraná žena.
Jak dlouho budu žít, paní doktorko? A budu mít brzy vrásky?
Taky mi chybí ty správné enzymy pro odbourávání škodlivých látek z kouření. Fajn. Jsem militantní nekuřák, takže to mě nerozhází. Čímž vzkazuju svému muži, že s kouřením musí přestat, protože mám vědecky doloženo, že pro mě je i pasivní inhalování nikotinu škodlivé! O alkoholu se tu nic nepíše, takže enzymy na dobré odbourávání rulandského šedého 2006 z viniční trati Šibeniční hora nebo z francouzského Gigondas mám zcela jistě v pořádku.
Nehrozí mi ani řídnutí kostí. "Váš genotyp ale představuje vyšší riziko pro rozvoj zánětlivých onemocnění, ať už třeba komplikací po operaci, úraze či u chronických nemocí. Stejně tak může jít o postižení kloubů v mladém věku. Neměla jste revmatoidní artritidu?" Zásah. Objevila se v jedenadvaceti po těžké chřipce. Nemohla jsem ani chodit nebo sevřít tužku v ruce. A geny to věděly předem.
SlovníčekGen Úsek DNA se zvláštní funkcí. Při dělení buňky je schopen utvářet své vlastní přesné kopie, které přenáší do dalších generací. |
"Jak rychle bude člověk stárnout, to zhruba zjistit lze. Souvisí to právě s detoxifikací těla. Ale elixír mládí se hledá staletí a marně, geny pro dlouhověkost se stále zkoumají. Sice víme, že když se geny přepisují, tak se postupně zkracují, čímž člověku ubývá čas na světě, a kdo má takovou mutaci, která umožní, že se mu geny budou dobře přepisovat, zřejmě bude žít léta, ale výzkumy ještě neskončily."
Nakolik se tedy dá u zjištěných předpokladů vsadit na to, že geneticky zakódovaná nemoc se skutečně rozvine? "U dědičných chorob jako cystická fibróza je to téměř stoprocentní, takže rodiče nemusí s dítětem putovat od lékaře k lékaři, než se odhalí diagnóza," říká genetička. "Ale měli jsme ženu, které bylo padesát a měla genetickou mutaci, kterou má většina lidí s Běchtěrevovou chorobou. Pokud ji někdo má, nemoc se objeví už v mládí. Jenže ona žádné potíže neměla. Měla prostě štěstí, neprošla žádnou vážnou infekcí, která by nemoc rozjela."
Geny nám tedy dávají do vínku spíš než linku osudu jakýsi koridor. Můžeme se jím řítit při levé straně, žít zdravě, odpočívat, vyhýbat se stresu. A vyjde to, neonemocníme. Nebo nás cosi na chvíli hodí doprava a tento jediný impulz rozjede zakódovanou chorobu. A naopak. Geny jsou vysvětlením toho, proč někdo jede celý život po pravé straně, pije, kouří, a přesto v devadesáti zcela zdráv sjíždí alpské ledovce na lyžích.
Kapka krve
Znát hrozící nemoci chce čím dál víc rodičů novorozeňat. "Nestačí, že matka či otec znají svá rizika, neboť se jednotlivé vlohy mohou kombinovat od obou rodičů mnoha způsoby," vypráví genetička.
Investice zhruba dvanácti tisíc korun za genetický test dětí se tak stává hitem u novorozeňat a coby dárek ji mladým často věnují prarodiče. Je to lepší než desátá růžová soupravička oblečků do porodnice.
A co přinese genetická budoucnost? Každý rok vědci rozklíčují další mutace genů, které způsobují nemoci nebo se na nich podílejí. Každým rokem se tak o sobě můžeme dozvědět víc. "Budoucnost je ve farmakogenetice. Tedy v cíleném vyšetření genů, které ovlivňují, jak na nás působí lék a jak jej zpracováváme. Tak bude možné ‚ušít‘ každému léčbu namíru," říká genetička. Žádný lék totiž neúčinkuje na každého člověka stejně.
Už dnes je u řady lidí velmi důležité znát předem před operací, jak odbourávají warfarin, tedy lék na ředění krve. Standardní dávka totiž může u jednoho člověka vést téměř k vykrvácení, u jiného sotva zabere. A cílené léky už existují. Například herceptin na rakovinu prsu. Bezmála osmdesáti procentům žen nepomůže. Ale zbylých patnáct až dvacet, které mají tu správnou genetickou mutaci, pomáhá vyléčit.
Pro toho, kdo to snese, je proto dobré znát předem svá rizika. Když už nic, tak naštvete správce důchodového systému, protože si svou penzi užijete déle.
