V sobotu večer se na ochránce ze Záchranné stanice živočichů v Plzni obrátili dva cyklisté, že na nové cyklostezce přes polesí Zábělá nedaleko Chrástu leží totálně promočený dravec. Pták se vůbec nehýbal a předstíral, že je mrtvý.
„To luňáci dělají a umějí to velice dobře. Leží přimáčknutí k zemi, lehce roztažená křídla, otevřený zobák a ani se nehnou. Jakmile je však chcete chytit, vystartují a snaží se ulétnout,“ vysvětlil šéf plzeňské stanice Karel Makoň.
V tomto případě se to ale samici nepovedlo, protože byla natolik promoklá, že ji těžká křídla neunesla. Makoň ji odvezl na stanici a tam ji vysušili fénem. Podle dat z vysílačky a ornitologických kroužků zjistili, že hnízdí na Příbramsku, kam ji po vysušení druhý den také i odvezli.
„Na borovici se hýbala minimálně dvě mláďata. Usoudili jsme, že samici při chránění mláďat vlastním tělem zastihl tak silný a vydatný déšť, že totálně zmokla, z hnízda spadla a na cestě z lesa se chtěla vysušit,“ popsal možný scénář ochranář.
Těžký život ptačích samců
Jako zmoklé slepice skončili během víkendu ve voliéře záchranné stanice také tři poštolčí samci. Všichni prokazatelně hnízdili a sháněli pro svá mláďata a samičky potravu. „Všichni tři tátové tak pravděpodobně doplatili na lov hrabošů ve vysoké mokré trávě. Dva jsme po oschnutí okroužkovali a vypustili, sameček z Křimic však vypadá, že má poraněné pravé křídlo a ten u nás zatím ještě zůstává,“ pokračuje ve výčtu víkendových zásahů.
Na Makoně se v neděli večer obrátil také majitel domu u řeky Mže v Bdeněvsi na Plzeňsku, kterému na dvůr připlavalo malé labutí mládě. „Nechal jsem si poslat jeho fotku a skutečně se jednalo o čerstvě vylíhnou labuť. Pravděpodobně od rodičů a sourozenců ho odnesla velká voda,“ předpokládá Makoň. Mládě odvezl Jiřímu Křížovi a Gábině Černé, kteří se o labutí sirotky starají. V sobotu dostali do péče i jiné mládě, tentokrát ze Seneckého rybníka, které napadla šelma.
Šéfa záchranné stanice zaměstnal ve spojitosti s deštivým počasím také bobr, který podle dvou mladých nálezkyň ležel mrtvý na trávníku u náplavky řeky Radbuzy v Plzni. A všechno tomu nasvědčovalo. Bobr se nehýbal, i když nedaleký jez hlasitě hlučel pod návalem vody, zvíře bylo přimáčknuté u kamenné stěny a schované v trávě.
„Původně jsem si myslel, že je raněný nebo dokonce mrtvý. Když jsem se však k němu přiblížil, otevřel oko, šíleně se lekl, vyskočil, otočil se na místě a dvěma skoky a mohutným plácnutím ocasu o vodní hladinu zmizel pod kalnou vodou. Popravdě, jeho neuvěřitelně rychlé reakce jsme se lekl i já, a tak jsem tam stál jako trouba a čekal, kde se bobr vynoří. A vynořil, nic mu nebylo a pravděpodobně mu jen zvýšená vodní hladina zaplavila na náplavce noru,“ popsal veselou historku. Bobr kvůli zvýšené hladině tak prostě přes den odpočíval a spal schovaný právě na náplavce.
