Zemřel Vladimír DLouhýOdešel držitel Českého lva i Petr z Arabely |
Na divadle byl geniální
David Ondříček, režisér
"Mirek byl fenomenální filmový herec, možná nejlepší své generace. Na divadle byl ale naprosto geniální. Jsem přesvědčený, že i přes svou komplikovanou a někdy uzavřenou povahu miloval kontakt s divákem. Byl jsem jeho fanda a chodil jsem vyloženě na něj. Nikdy nezapomenu na jeho představení Zločin a trest v Divadle v Řeznické."
Talent potvrzoval svým hereckým životem
Martin Stropnický, herec a umělecký šéf Divadla na Vinohradech
"Zpráva mě zastihla naprosto nečekaně a nepřipraveného. Včera jsem v Hostivaři celý den natáčel Kriminálku Anděl. Když jsem se pak vracel do kanceláře zkontrolovat si maily, zavolali mi, že se to Mirkovi stalo. Všichni jsem věděli, že byl vážně nemocný, ale když se to nakonec stane, člověk neví, jak má vlastně reagovat. V jeho případě jde totiž o mého generačního vrstevníka. Nás dělí jen rok věku. V době, kdy já chodil na DAMU, on studoval na konzervatoři. Tehdy jsme si vlastně mohli konkurovat. On od malička točil a vždy se o něm říkalo, že je obrovský talent. Svým hereckým životem to neustále potvrzoval."
Měl jsem ho moc rád
Václav Vorlíček, režisér
"Mirek byl strašně milej a příjemnej člověk. Po studiu na konzervatoři se vypracoval mezi výborné herce. Pamatuji si, jak jsem šel jednou po ulici, zastavil mě kamarád a říká: 'Tak jsem ti byl na představení, ve kterém Mirek zářil.' A to je jeden z mnoha důkazů. Pracovali jsme spolu od jeho klukovských let a už tehdy bojoval s nepříjemnou chorobou, která trápila jeho žaludek. Bylo na něm vidět, že mu není dobře, i když se na to snažil zapomenout. Byla s ním opravdu radostná spolupráce. Měl jsem ho moc rád a po těch dvaceti letech si myslím, že ten vztah byl vzájemný."
Co človíček, člověk. S velkým Č
Simona Postlerová, herečka
"Opravdu brečím. Vlastně od té chvíle, kdy jsem to včera zaznamenala v televizi. Je to strašná rána. Říkali nám, že jsme jako brácha a ségra, protože jsme byli oba vždy hrozně hubení. Poprvé jsem se spolu sešli ve filmu, dokonce jsme byli v Rusku. To byla válečná věc. Mám krásnou fotku, jak spolu stojíme a posloucháme pana režiséra a na historických kostýmech máme župany. Bohužel Mirek měl v ruce svou neodbytnou cigaretu. A já myslím taky... On byl prostě kongeniální, rozkošný, něžný a přitom obrovský herec. Když se mě lidé ptali, jestli jsem to tušila, tak vzhledem k tomu, že začal rušit představení v Kalichu, tak jsem si řekla ajajaj, protože on by v životě nikdy nic nezrušil, byl to absolutní profesionál. Jedno z prvních našich setkání bylo ve Vinohradském divadle v roce 1997 pod režijním vedením Vladimíra Strniska. Dělali jsme Lermontovovu Maškarádu, já hrála Ninu a on Arbenina, mého manžela a respektive i vraha. Bylo to celé ve verších a to jsme si s Mirkem neskutečně užili. To je ta spolupráce, na kterou vzpomínám nejčastěji. Když jsme po sobě házeli věci... To nebylo akademické divadlo, ale zábava. A vždycky se mi vybaví ty jeho oči. Říkala jsem mu: ´Ty jsi Clark Gable, nebo O'Toole.´ Ale ne, nakonec je to vždy jen on, Mirek Dlouhý. Jeho oči... Tak inspirativní. Vybavuju si, jak si dával kafe s mlíkem a hodně cukru a potom pivo. A já mu říkala: ´Mirku, to kafe je polívka a pivo to druhý jídlo, viď?´ A on se smál a jen dodal ´Jo.´ Hluboký oči, to zůstane. Chytrý oči. Ale spíš smutný. Charismatickej človíček. Co človíček, člověk. S velkým Č. Ale chlapeček, věčnej chlapeček."
Přinášel radost z hraní
Petr Jákl, režisér
"Bude mi chybět. I když jsme se poznali až na natáčení, stal se z něj opravdový přítel. Navíc přinášel na plac radost z hraní, která byla nakažlivá - na práci s ním jsem se každý den těšil. Přesně takhle si ho taky budu pamatovat: jak přichází a nadšeně říká: Tak jdem na to, ne?"
Přišli jsme o nejlepšího
Marek Eben, herec, hudebník a moderátor
"Právě jsme přišli o jednoho z nejlepších herců mé generace. Ne-li nejlepšího."
