RECENZE: V nových Sedmi statečných už chybí jen Joker a tank

Kdyby si slušně natočená kovbojka dala jiné jméno, mohla mít známku o deset procent vyšší. Ale pod názvem Sedm statečných popírá samu podstatu slavných předchůdců.

Leccos se dalo čekat, leccos shovívavě odpustit. Že bude nová verze Sedmi statečných, která dnes vstupuje do kin, ve srovnání s původním filmem z roku 1960 větší, dražší, delší, akčnější, výpravnější, barvitější, hlasitější, brutálnější a doslovnější, s tím se počítá u všech remaků, které jen načechrávají cizí nápady, když už žádné vlastní nemají. Nakonec je člověk rád, že se kolty netasí ve 3D a že westernový prostor si zachovává slušivý širokoúhlý formát.

Že bude sestava hrdinů politicky korektní, až úsměvně hyperkorektní, bylo také nasnadě, počínaje prostou úlohou hlubokého výstřihu Haley Bennettové a konče efektním zjevem černošského herce Denzela Washingtona v černém úboru na černém koni. Pod jeho velením se sejdou Hispánec, Asijec, a dokonce neobratně přilepený Indián; divák se bojí, aby po vzoru Vinnetoua nepřivedl v hodině dvanácté na pomoc celý kmen.

Zároveň se tak do děje vpašují rasové předsudky, odkazy k válce Severu proti Jihu a navrch i sociální solidarita. Slovníkem ideologů se ocitnou v jednom šiku rolníci, horníci a střílející inteligence; zato vztah ochránců a chráněných nový film na rozdíl od minulého vůbec nevybuduje.

Horníci přibyli, protože důl na zlato znamená jednak modernějšího zlosyna, jednak výbušniny, jež se spolu s pastičkami à la Sám doma ve finále hodí. A když to pořád nestačí, přidá se kulomet; v prérii chybí snad už jen tank. Nakonec se skřípěním zubů lze přijmout i výměnu bývalého, svým způsobem lidského bandity za psychopata typu Jokera; padouši chytili komiksový mor.

Sedm statečných

55 %

Režie Antoine Fuqua, hrají Denzel Washington, Chris Pratt, Ethan Hawke

Ale to vše by se ještě pořád dalo jakž takž unést, případně vyvážit několika solidními herci, jimž vévodí Chris Pratt a Ethan Hawke, povinnou dávkou suchých hlášek a retronáladou, byť naznačující, že spíše než klasiku studoval režisér Antoine Fuqua její žánrové novátory od Tarantina po bratry Coenovy.

Co se však pominout nedá, je triviální posun motivace, tudíž i celé filozofie jak prvních Sedmi statečných, tak jejich vzorového modelu Sedmi samurajů. Současný Hollywood rád zjednodušuje každé hrdinské konání na pomstu – ale pak měli producenti přiznat, že jim nejde o Sedm statečných, nýbrž o mohutné válečné manévry proložené zaujímáním pistolnických póz.

Není to špatně nasnímaný film, jenom úplně zbytečný.