RECENZE: Dej mi své jméno, šeptají si on a on za italského léta

Ještě než film Dej mi své jméno ze čtyř nominací na Oscara vytěžil vítěznou sošku za nejlepší adaptovaný scénář, který podle předlohy Andrého Acimana psal James Ivory, oznámil režisér Luca Guadagnino, že plánuje pokračování.

Návrat do hlavních rolí milenců během italských prázdnin potvrdili též oba herci, Timothée Chalamet a Armie Hammer – což může divákovi původního filmu, který právě míří do našich kin, lehounce napovědět, že ne každé letní vzplanutí končí nevyhnutelně podzimem.

Je to zvláštní postup, u příběhů prvních lásek se druhé díly příliš často nevídají, ale titul Dej mi své jméno se pravidlům vymyká i po jiných stránkách. Ačkoli věcně svým obsahem spadá do rodiny homosexuálních romancí, nesdílí jejich obvyklou bojovnost vůči předsudkům, okázalou dráždivost milostných scén ani vynucovaný soucit. Opírá se o trio jiných mocných sudiček: krásu, přirozenost, smích.

Píší se 80. léta, když do letního sídla vážené rodiny italského profesora s neméně vzdělanou manželkou a dospívajícím synem přijíždí jako prázdninový host americký student, který s mladíkovým otcem pracuje na katalogu antického umění. Potomek hostitelů v něm vidí tak trochu vetřelce, který mu zabral pokoj, ale zároveň budí jeho zvědavost: rýpe do něho a současně je k němu přitahován.

Ovšem nutno zdůraznit, že chlapec není žádný utrápený chudáček s uhrovitou tváří, ponořený do samotářských zmatků kolem vlastní sexuální orientace. Naopak si během prázdnin odbude i první milostnou zkušenost s dívkou; je příjemný, sečtělý, zábavný a dychtivý. Do všeho se vrhá po hlavě s takovou přímočarostí, jaké je člověk schopen jen v sedmnácti. O sedm let starší Američan, s nímž hostitelé sdílejí i prvek židovství, se stává hvězdou místní společnosti včetně žen, ale s chlapcem pouze zdrženlivě kamarádí – dokud to jde.

Vášně pro vyvolené

Tak jako je vztah dvou mladých mužů prostý hysterie, vyznačuje se civilním, uvolněným až usměvavým tónem celý film, jakýsi pocitový deník jednoho léta. Dýchá z něj slunečná idyla sadu zrajících meruněk, jejichž chuť divák cítí na jazyku, zahradních snídaní a večeří rámujících dny plné slastného lenošení, koupání či výletů na kolech do ospalého městečka.

Dej mi své jméno

70 %

USA / Itálie / Francie / Brazílie, 2017, 132 min

Režie: Luca Guadagnino

Předloha: André Aciman (kniha)

Scénář: James Ivory

Hrají: Timothée Chalamet, Armie Hammer, Michael Stuhlbarg, Amira Casar, Esther Garrel, Victoire Du Bois, Peter Spears

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 79 %

IMDb: 7.8

Potkávají se tu samí příjemní, vytříbení, tolerantní a láskyplní lidé; na praktické věci mají služebnictvo, takže se mohou oddávat bádání, slunění, klímání a povídání u vína. V neuspěchané pohodě, která se místy až příliš zálibně prodlužuje, se rodí první bezděčný dotek, intimita plavek ve společné koupelně, ale i sdílení myšlenek od hudby po filozofy, které čte chlapec stejně běžně jako komiksy.

Paradoxně právě v obrazech přirozené krásy, kterou hrdinové znalecky obdivují na starých sochách vylovených z jezera, se film dopouští jisté disharmonie. Jako by zdůrazňovanými odkazy k antice s jejími smyslovými požitky včetně bisexuality uzavíral otázky vášně pouze do salonů jisté intelektuální úrovně.

Ale italské slunce nad čistou love story udělá dobře každému.