ČTĚTE TAKÉ:
Britové, na nichž se zkoušel lék, skončili na kapačkách
Raste Rhan sledoval, jak se šesti mužů zmocňují křeče. Jak křičí, že se jim rozskočí hlava, jak otéká jejich tělo a oni upadají do bezvědomí.
Jen chvíli poté, co dostali injekci. Studenti měli v rámci řádné klinické studie na sobě poprvé ozkoušet reakci lidského organismu na látku TGN1412. Čtyři ze šesti mužů jsou již při vědomí, dva stále bojují o život na přístrojích.
Lék, který měl v budoucnu léčit leukemii, chronický zánět kloubů a roztroušenou sklerózu, způsobil naprosté selhání orgánů.
Proč a jak se to mohlo stát? Nad tím teď horečně bádají odborníci nejen ve Velké Británii. Britský regulační úřad MHRA klinickou studii ihned pozastavil a zahájil vyšetřování.
Jak tedy testování léku probíhalo? Americká firma Parexel, která klinickou studii pro výrobce provádí, se dušuje, že podle všech regulí.
A ty jsou podle Věry Černé, vedoucí oddělení klinických studií Státního ústavu pro kontrolu léčiv, všude stejné a velmi přísné.
"Než se lék začne podávat lidem, musí projít standardním předklinickým testováním, tzn. určitými typy testů na zvířatech," říká Černá.
Na nich se zkoumá, zda lék nemá okamžité či dlouhodobé toxické účinky, zda nepůsobí negativně na schopnost rozmnožování, zda nemá rakovinotvorné či mutagenní účinky.
Poté musí firma získat povolení regulačního úřadu (u nás SÚKL) a etické komise. "A v neposlední řadě i souhlas pacienta, na kterém se bude lék testovat," dodává doktorka Černá.
Když dobrovolníci podepisovali souhlas s účastí na klinických testech, dozvěděli se, že na myši a psy měla látka zanedbatelný účinek - u psů jen došlo k poklesu krevního tlaku.
Výrobce léku, německá firma TeGenero podle BBC připustila, že dvěma z dvaceti opic, které látku dostaly v předchozí fázi testování, otekly lymfatické uzliny, ale i to byly zcela banální příznaky oproti tomu, co nový lék způsobil lidem.
"V klinických studiích, kdy podávání léku ještě není dostatečně prověřeno na velkých souborech pacientů, vždy určité riziko existuje," vysvětluje Věra Černá. Pro pacienty jsou nejčastějším rizikem neočekávané nežádoucí účinky.
"Mohou být velmi závažné, například vystupňovaná forma alergické reakce, nebo lék není pacientem snášen. Pro zadavatele je nejčastějším rizikem to, že lék nebude účinný nebo že z důvodu neúměrně vysokých rizik bude muset zastavit jeho další vývoj a používání."
Tak extrémní reakce na testovanou látku je naprosto výjimečná, shodují se však odborníci. Příčina selhání orgánů u dobrovolníků dosud zůstává záhadou.
Došlo k chybě při přípravě preparátu? Byl lék kontaminován? Dostali muži příliš vysokou dávku? Nebo se po pokusech na tkáních a zvířatech ukazuje prostě jen to, že lék účinkuje na lidský organismus zcela jinak?
Je to superbojovník
"Lék zřejmě zasáhl do imunologických mechanismů. To lze usoudit z charakteru a obsahu účinné látky a povahy reakce. Takovou odezvu organismu lze obtížně předvídat jen na základě výsledků bezpečnostních testů na zvířatech. Zároveň může poměrně rychle vyvolat dramatickou změnu zdravotního stavu," vysvětluje Věra Černá.
Přílišné nabuzení obranného systému těla - tuto hypotézu vyslovují i další experti. "Imunitní systém má neobyčejné schopnosti, proto musíme být velmi opatrní, když do nich zasahujeme," připomíná například americká imunoložka Louisa Weinerová v internetovém vydání časopisu Nature News.
Testovaný lék TGN1412 patří mezi takzvané monoklonální protilátky. Těm se přezdívá otrávené šípy nebo také magické střely - právě pro jejich jedinečnou schopnost přesně zasáhnout cíl.
Protilátky si vyrábí imunitní systém jako reakci na nebezpečí - například bakterie, viry či nádorové buňky.
Organismus rozezná vetřelcův charakter a zneškodní jej tím, že začne produkovat bílkoviny zvané imunoglobuliny, které se vážou na nejrůznější místa (antigeny) na povrchu mikroorganismu či škodlivé buňky.
Uměle vyrobené monoklonální protilátky však rozeznávají velmi specificky jen jeden přesně definovaný antigen (a to i třeba na povrchu buněk organismu vlastních) - a to je právě jejich obrovská výhoda.
Používají se proto při cílené léčbě, k potlačení odmítavých reakcí po transplantacích, autoimunitních reakcí a jako protinádorové a protivirové léky.
Monoklonální protilátky lze navíc vybavit dalšími zbraněmi - navázat na ně radioaktivní izotopy, toxiny nebo chemoterapeutika, takže nejen rozeznají například nádorové buňky, ale doručí do nich také smrtící zásilku.
Lék TGN1412 vyvíjí německá společnost TeGenero od roku 1997. Již před časem na svých webových stránkách vyzdvihla mimořádnou schopnost aktivovat buňky imunitního systému (T-lymfocyty) při úvodních fázích vývoje léku na živých i neživých tkáních a jejich mimořádný léčebný potenciál u řady autoimunitních a zánětlivých chorob stejně jako nádorových onemocnění.
TGN1412 patří sice mezi monoklonální protilátky, ale pracuje přece jen trochu jinak než ostatní léky této skupiny. Váže se totiž na receptorovou molekulu CD28 na povrchu T-lymfocytů, které bojují proti infekci.
Normálně potřebují T-buňky dva signály, aby zahájily útok proti vetřelci. Jeden z molekuly CD28 a druhý z odlišného receptoru (zvaného TCR).
Tento dvojitý signál je jakousi pojistkou, aby T-buňky vystartovaly jen po skutečném nepříteli - jedovaté látce nebo patogenu.
Superbojovník TGN1412 však tento základní kontrolní mechanismus překonal - když se naváže na molekulu CD28, T-buňka se aktivizuje i bez druhého signálu. Lék tedy vyvolává masivní odpověď imunitního systému.
A právě v této jeho neobyčejné vlastnosti vědci vidí i možnou příčinu neštěstí - katastrofálního selhání organismu testovaných studentů.
Lék mohl stimulovat T-buňky tak přehnaně, že spustily příval molekul cytokinů, které se podílejí na vzniku zánětů. Nebo T-buňky ignorovaly bezpečnostní mechanismus, který je normálně drží "na uzdě", a zahájily frontální útok na vlastní tkáně.
Vědci opatrně vyjadřují obdiv k síle a schopnostem nového léku. "TGN1412 nebo podobný lék stále může najít využití v medicíně, pokud se vědci naučí, jak jej nasměrovat žádoucím směrem a využít žádoucím způsobem - tedy k zneškodnění nádorových buněk a potlačení zánětlivých procesů v těle. Dokážeme však dostat to dobré bez toho zlého?" ptá se Carl June z Pensylvánské univerzity v Nature News.
Lékaři nyní bojují za záchranu života dvou mužů, kteří okusili "sílu" nového preparátu a jsou stále v kómatu.
Jaký však bude osud původně tak nadějného léku? To dnes nikdo neví. "V žádné klinické studii - a nakonec ani při běžném použití léku - nelze zaručit jeho absolutní bezpečnost," dodává Věra Černá.
Právě proto je průběh každé studie trvale pod kontrolou, a objeví-li se nová, závažná rizika, může dojít i k ukončení studie. "To se však děje velmi ojediněle," dodává doktorka Černá.
Mnohem častěji se upravují podmínky studie - doplňují se vyšetření, mění se dávky léku.
Nature ostatně připomíná případ protilátky anti-CTLA-4, která se váže na receptor podobný CD28. I zde se při testech objevily závažnější vedlejší účinky. Vědci proto vrátili lék do laboratoře.
Nyní znovu vstoupil do klinických testů. Ty mají již na rozsáhlém souboru pacientů ověřit jeho přínos při léčbě rakoviny.
