Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDcera reformního komunisty Jaroslava Šabaty začala v roce 1969 studovat filosofii a historii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium však musela přerušit ve třetím ročníku, kdy byla zatčena za to, že se společně s otcem a bratrem podílela na letákové akci vyzývající k parlamentním volbám a pomáhala šířit samizdatové tiskoviny.
Z věznice v Opavě byla podmínečně propuštěna roku 1973 a od té doby pracovala jako úřednice, nebo zastávala práce na různých nekvalifikovaných místech. Později podepsala Chartu 77 stejně jako její manžel Petr Uhl.
V roce 1978 se podílela na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Během pětiletého uvěznění svého manžela vydávala časopis Informace o Chartě 77, příležitostně podepsaný Uhlovým jménem. Roku 1986 se stala mluvčí Charty a o rok později také Polsko-československé solidarity. Povědomí o nezkresleném dění v zemi se snažila šířit i ve Východoevropské informační agentuře.
Po revoluci působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi (1990-1991). Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala dálkově český jazyk a literaturu (do roku 1996). Pracovala jako redaktorka a krátce jako zástupkyně ředitele Městského centra sociálních služeb a prevence pražského magistrátu. V roce 1998 obdržela Cenu OSN za obranu lidských práv. V období 1999-2000 opět pracovala pro ministerstvo práce a sociálních věcí, tentokrát jako externí poradkyně pro oblast sociálních služeb.
Od ledna 2001 byla zástupkyní veřejného ochránce práv, kterým se stal Otakar Motejl. V říjnu 2002 ji prezident Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy I. stupně. O čtyři roky později sklidila kritiku, když v Kuřimské kauze radila Kateřině Mauerové, jak má její sestra postupovat při adopci údajně třináctileté Anny (ve skutečnosti Barbory Škrlové). Svůj post po uplynutí funkčního období v únoru 2007 již dál neobhajovala.
Doktorandské studium na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity úspěšně zakončila v roce 2008 disertační prací „Místo veřejného ochránce práv v moderní demokratické společnosti – od administrativního k lidskoprávnímu pojetí. Analýza vývoje jednoho institutu ochrany práv“.
Téhož roku neúspěšně kandidovala do Senátu za Stranu zelených. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy působila jako odborná asistentka na Katedře sociální práce. Předsedala také Českému helsinskému výboru (2008-2013) a ČR zastupovala v Evropském výboru pro zabránění mučení (2008-2011).
