Madeira, celoročně kvetoucí ostrov láká do krásné přírody

Zlatavé písčité pláže na hodinová slunění a placatění tu nehledejte. Tohle nejsou Kanáry, ale Madeira. Malý ostrov sopečného původu si turisty podmaňuje jinak: třeba nádhernou divokou přírodou, volnějšími i drsnějšími výšlapy po horách a také svým vínem.

Teď už je v malebném městečku na pobřeží Camara de Lobos zase klid. Rybáři po ránu drhnou a opravují bárky, než vyrazí za obživou na moře, zatoulaní psi se líně schovávají do stínu opuštěných člunů. Zato před pár týdny tu bylo tak živo - kvůli tradiční slávě, jež láká stovky zvědavců.

Do strmých uliček, jež se od loděnice vzpínají do svahů mezi terasovitými políčky, se opatrně plíží autobusy plné turistů. Tu raději i dvakrát couvají, aby ostrou zatáčku bezpečně vybraly. A troubí, hlasitě troubí, aby se nepozorní návštěvníci nepletli do cesty.

PLNÉ NÁMĚSTÍ. Slavnosti vína pokračují v centru města Camara de Lobos.

Někteří nedočkavě posedávají na uzounkých chodnících podél cesty, další přímo na silnici. A jiní raději popíjejí zdejší alkoholický koktejl s přísadami, s medem nebo pomeranči, Poncha.

Slavnosti vína

Ale první zářijové dny se tady uctívá jiný mok. Světoznámý madeirský.

Dva mladíci zase valí sud, jiní na zádech vlečou měchy na víno. V tom se otevírají brány malé vinice, návštěvníci se hrnou dovnitř, od žen fasují proutěné košíky.

Víno z Madeiry

Unikátní chutí i původem. Prý jeho kouzlo náhodou objevili mořeplavci, když se při výpravách u rovníku zahřívalo v podpalubí a po ochlazení získalo svoji výjimečnou chuť. Dnes už se kvůli tomu nevozí po širých mořích, klíčovým postupem je ohřátí ve speciálních pecích. V hlavním městě Funchalu najdete muzeum vína.

Můžete trhat hrozny nebo ochutnávat tekutou úrodu z let minulých.Pozor, koukejte, už přicházejí. V krojích, v rukách dřevěné hudební nástroje a bez přestání dokola omílají vtíravý popěvek, jenž si chtě nechtě - a ač přesná slova neznáte - broukáte ještě pár hodin po slavnosti.

Nejen Camara de Lobos, kde dovolenou kdysi trávil britský předseda vlády Winston Churchill či kde se léčila manželka rakouského císaře Sisi, žije vínem. I hlavní město Funchal na počest proslaveného moku pořádá po večerech drobná divadelní představení či ochutnávky.

Je to folklór, tradice, ale už trošku přizdobená. Jen co ve vinici drobná dívenka i starší žena v kroji zjistí, že si je chce turistka vyfotit, hned zpozorní, naznačí, jak sbírají hrozny, a ochotně pózují. A za chvíli zase pro další turisty.

VALÍME. Slavnosti vína začnou už za chvíli.

TRADICE NA DRUHOU. Nejen tradiční nástroje pro výrobu vína, ale i místní saně.

Na jednom z nejvyšších útesů na světě

Raději vzhůru do přírody, je nádherná, podmanivá a tak trošku tajemná, když se hory halí do mlhy. Velmi působivý je i pohled z útesu Cabo Girao, jednoho z nejvyšších na světě, jenž se tyčí nedaleko někdejší rybářské osady, po klikatých uličkách snad deset kilometrů.

Z výšky 580 metrů vidíte pod sebou miniaturní vinice a upravená políčka, po levé ruce tušíte hlavní město Funchal. A pak vás už jen obklopuje nekonečná modrá hladina, jež kdesi v dálce splývá s mraky a nebem.

ÚTES CABO GIRAO. Na něm jste v nadmořské výšce 580 metrů.

POHLED DOLŮ. Tohle je útes Cabo Girao.

POHLED VLEVO. Tímhle směrem od útesu Cabo Girao leží rybářské městečko Camara de Lobos a metropole Funchal

Tak ale teď už na nohy nejlépe pohorky, případně do ruky trekové hole a s sebou i baterku. Až vkročíte do jednoho z tunelů, budete se hrbit v nízké chodbě, opatrně našlapovat po úzkém kluzkém kraji a podél vás bude šplouchat proud studené vody, vážně se bude hodit.

"Bez ní je to náročné a skutečně hrozí, že se vykoupete," varuje jeden z průvodců, kterému říkají Opičák. I on sám už se v tunelu klepal zimou, když promočený vylezl z kanálu ven.

Tip na pěší výlet

Lombo do Mouro - Caramujo - Encumeada. Trasa dlouhá přibližně 16 kilometrů není náročná. Teplé oblečení na ni netřeba, i když na jiné túry už větrovka přijde vhod.

Nevidět hory, nemáknout si trošku po drobných vyšlapaných pěšinách by při aktivní dovolené na Madeiře byla velká chyba. Vždyť pro okouzlující přírodu ostrovu přezdívají zelený ráj.

Sem tam vám bude pálit do šíje dotěrné slunce, jinde se schováte ve stínu stromů či vás příjemně zchladí malý vodopád, který zároveň letícími kapkami namaluje přes cestu barevnou duhu.

Voda je teď vaším věrným průvodcem téměř na každém kroku. Madeiru totiž protkávají zavlažovací kanály, takzvané levády, jež přivádějí vodu z hor k drobným polím a plantážím.

Pozvolna klesají ze severu, kde prší častěji, k suššímu subtropickému jihu, v korytech raději hlubších než širších, tesaných do skály či nově svedených v betonu.

DUHA PŘES CESTU. Sluneční paprsky a kapky vody vykouzlily barevnou stopu přes cestu.

Počátek budování levád se datuje do 15. století a dnes se jejich celková délka při sečtení všech malých odboček a větví údajně blíží až 5000 kilometrů. A kolem nich vedou drobné cesty, po nichž si to razí turisté. Tu jen tak po stezce, jinde je jistí napnutá lana a jinde při výstupu pomáhají jednoduché dřevěné schody.

Co znáte z Česka jako keře, tady uvidíte jako obrovské stromy a utrhnete si z nich bobulky ostružin nebo borůvek. Jako byste se procházeli po exotické zahradě. A to platí pro celou Madeiru, jež stále kvete.

PODMANIVÁ PŘÍRODA v horách ostrova Madeira. Podobný vodopád na túrách není výjimkou.

DALŠÍ VODOPÁD. Přes převis skály padá chladná voda a po pár metrech se zase srovná do levády.

A čím jste výš, tím se před vámi otvírají úchvatnější pohledy. Vyšplhat můžete i na Pico Ruivo (1 862 m), nejvyšší vrchol ostrova. Nabízejí se hned dvě cesty - lehčí a náročnější.

Hory jsou na malém ostrově, jenž vznikl sopečnou činností, dominantní. Dnes už je cestování díky mostům a tunelům o dost snazší, ale města a městečka při postupném rozrůstání šplhají víc a víc na úpatí hor. Naopak ranvej na letišti musí začínat "v moři" na velkých pilířích.

I nad Funchalem se zvedají hory, do Monte vás ale vyveze moderní lanovka, z níž je nádherný výhled. Tohle už vskutku není túra, ale spíš poznávací procházka.

TADY TO ZAČÍNÁ. Saně jsou zatím opřené o plot, než přijdou první zájemci.

I VLAKEM... Různé způsoby cestování zkoušeli v minulosti pro dopravu na horu Monte.

Vyrazit můžete po rozlehlé zahradě či k poutnímu kostelu Nossa Senhora do Monte, kde je hrob posledního rakousko-uherského císaře Karla I.

Také cesta zpátky dolů stojí za to, jen se nebudete kochat okolím, ale smát, možná se i křečovitě držet a trošku bát. Čeká vás tobogán, pokud si zaplatíte 25 eur.

Skutečně skluzavka?

spustíte se prudkými uličkami dolů. Řídí je dva muži v bílých krojích a slaměných kloboucích. Nejdřív vás roztáhnou, pak přiskočí. Když zpomalíte, roztlačí vás nebo dokonce skluznice saní trochu navoskují. Občas přihrají smyk, abyste se nenudili.Ano, usadíte se do proutěných saní a 

PŘEKRÁSNÁ PŘÍRODA. Podobné pohledy se nabízejí turistům, kteří na Madeiře vyrazí do hor.

Míjíte domy a svištíte dolů. První křižovatka je ok, jste na hlavní. Před druhou a před značkou dej přednost v jízdě cesta končí: vystupovat. A vy můžete zamířit do centra města, třeba na večeři, na místní specialitu - Espada com Banana - typickou hlubokomořskou rybu s banánem.

A co to koupání? Jistěže můžete, jen čekejte až na výjimky oblázkové pláže a horší přístup do vody nebo bazény vytesané do skály. Ale kdyby se vám přece jen zastesklo po té zlatavé písečné pláži, najdete ji na dalším z ostrovů, na Porto Santo, kam nejméně dvakrát denně odplouvá trajekt.

NA SANÍCH. Touhle uličkou můžete svištět dolů.

"ŘIDIČ" SANÍ. Teď přiskočil a veze se také.

JSME V CÍLI, VYSTUPUJEME. Saně končí na úpatí hory Monte ve Funchalu.