Z výšky je zřejmý vulkanický původ ostrova. Zhruba před dvaceti miliony let se následkem silných erupcí začal z mořského dna zvedat kužel vulkánu, který poté prorazil mořskou hladinu a začal růst v nádherný ostrov. A ten je doposud i jedním z nejméně covidem-19 postižených koutů Evropy!
Madeira, nazývaná také plovoucí zahrada v Atlantiku nebo ostrov věčného jara, je vlastně vrcholkem hory zvedající se pět tisíc metrů od mořského dna. Celých devadesát procent plochy leží výš než pět set metrů nad mořem a útes Cabo Girao na jihu ostrova je druhým nejvyšším útesem na světě a nejvyšším v Evropě.
Podle legendy se objevitelé Madeiry, Portugalci Goncalves Zarco a Vaz Teixeira, při pohledu na 580 metrů vysokou kolmou stěnu raději obrátili a zakotvili nejdřív na sousedním písečném ostrově Porto Santo. Na tajuplnou Madeiru porostlou hustými lesy s vrcholky halícími se do temných dešťových mraků se odvážili teprve v roce 1419, tedy o rok později, a sice na přístupnějším východě.
Co se pozdější historie týče, hrála Madeira důležitou roli nejen ve vývoji Evropy, jižní Afriky, ale i Severní a Jižní Ameriky. Svou polohou mezi Azory a Kanárskými ostrovy totiž ležela výhodně na trasách pasátových větrů, které využívaly lodě před otevřením Suezského kanálu. Pro zaoceánské parníky na cestě do jižní Afriky a Ameriky zůstala Madeira důležitou zastávkou dokonce až do sedmdesátých let minulého tisíciletí a pro plachetnice je ostrov poslední zastávkou před cestou za velkou louži dodnes…
Díky celoročně mírnému klimatu je Madeira jako rozkvetlá zahrada, ve které jaro jakoby nikdy nekončilo. Příjemné teploty jsou ideální pro nádherné treky, které Madeira nabízí. Můžete se tu těšit na divoké pobřeží, malebná údolí i hluboké propasti, celoročně zelené lesy a horský masiv uprostřed ostrova, kde se stezky mění v žebříky do nebes...
Mezi hlavním městem Funchal na jihovýchodě, jedním z mála rovnějších míst, se krajina zvedá terasovitě od mořské hladiny až k horskému masivu uprostřed ostrova s 1 861 metrů vysokým vrcholkem Pico Riuvo. Odtud se za dobrého počasí nabízí výhled, který by stálo zato snad jen zarámovat.
Ještě před sto lety byla většina osad k dosažení jen po několikahodinových pochodech přes krkolomné stezky a i dnes se do vesničky v sousedním údolí vzdáleném vzdušnou čarou jeden kilometr silnice šněruje v nekonečných serpentinách nahoru, dolů a znovu nahoru.
Co byste na Madeiře ale marně hledali, jsou písečné pláže, tedy kromě dvou mini pláží na jihu. Zdánlivý turistický handicap byl pro ostrov ale spíše požehnáním, neboť ho ušetřil osudu mnoha profláknutých turistických destinací se všemi negativními jevy: od hotelových paneláků až po ztrátu identity.
O co méně pláží Madeira má, o to víc má jiného bohatství: vody. Ta je ovšem rozdělena vcelku nespravedlivě. Zatímco jihu dominuje suché slunečné počasí, sever je vystaven pasátovým větrům, které se nejpozději v horách ve středu ostrova vyprší a promění ho v obrovský vodní rezervoár. Geniálním řešením jsou tzv. levády: síť otevřených zavlažovacích kanálů vedoucích vodu z hor do sušších částí ostrova, na zahrady a pole. Tedy spíš zahrádky a políčka, neboť o zemědělství ve velkém nemůže být na Madeiře řeč.
Madeira
|
Úrodná vulkanická půda sice umožňuje i několik sklizní v roce, v extrémně hornatém terénu byla ale jedinou možností stavba teras, tzv. poios, které jsou ukončeny kamennými zdmi, jež zabraňují odplavení zeminy při dešti.
Obhospodařován je každý metr půdy. Někdy jsou minipolíčka zavěšená na skalách jako vlaštovčí hnízda a místo traktoru je k jejich obdělání potřeba spíš výbava horolezce a pevné nervy.
Podle časového plánu každý zemědělec ví, kdy přiteče „jeho“ voda, kterou pak zábranami rozvádí do vedlejších levád. Voda si svou cestu najde automaticky sama. Princip stejně jednoduchý jako geniální a díky němu na Madeiře roste téměř všechno: cukrová třtina, banány, marakuja, manga a papája, a i pro nás zcela neznámé druhy, například výborný banánoananas v neoloupaném stavu podobný velké zelené šišce.
Čerstvé ovoce, které je k prodeji nejen u silnic, ale na principu důvěry i v koších podél levád, má ale s ovocem ze supermarketu jen pramálo společného. Nebo jste už jedli hroznové víno s příchutí borůvek?
Trek po levádách
Levády jsou nejen tepnami života, ale jsou i ideální pro různé treky. Většinou je totiž lemují úzké cestičky vybudované pro jejich údržbu. Navíc díky minimálnímu sklonu – jen tolik, aby voda zůstala v pohybu – se dá podél bublajícího potůčku jít desítky kilometrů až do zeleného, liduprázdného srdce ostrova.
Někde bylo kvůli zachování sklonu nutné vést levády i skrz hory pomocí úzkých nízkých tunelů. Jinde zas tak blízko propastí, že na cestičku nezbylo místo a tak nezbývá než balancovat po mokré zídce. Kdo i tady stejně jako já neodolá fotografovat, ten by se měl alespoň zastavit.
Tady se nachází 150 km² velký vavřínový les, který chrání UNESCO. Lépe řečeno jde o mlžný prales jako z Jurského parku, který ve třetihorách pokrýval skoro celou Evropu. Dnes ho najdete už jen na Madeiře. Obří mechy a lišejníky objímající větve a kmeny stromů ho mění v tajemnou pohádkovou říši. Všudypřítomná vlhkost v podobě milionů kapek zdobí listy stromů stejně jako obrovské květy hortenzií, begónií, ibišků a kalokvětů. Další voda padá ze skal formou křišťálových vodopádů.
Protože ostrov coby vulkán nikdy nebyl spojen s pevninou, je Madeira domovem řady endemických druhů živočichů a rostlin. Většina z příkladů Darwinovy evoluční teorie o vývoji druhů proto nepochází z dalekých Galapág, ale z Madeiry. A rostlinky, které z domova známe z balkónových truhlíků a květináčů, tady dorůstají do velikosti stromů, například vřesovec (Erika) nebo vánoční hvězda.
Počasí vás může zaskočit kdykoli
Dalším nebezpečím v horách jsou nečekané výkyvy počasí a odhad jak času, tak sil. Levády věrně opisující siluetu hor totiž nevedou okruhem a tak to, co jste ušli jedním směrem, vás čeká i cestou zpátky.
S celkovou délkou 2 150 kilometrů jsou madeirské levády nejdelším zavlažovacím systémem světa. Nejpozději po první túře tak nezbývá než se poklonit před pílí, vytrvalostí i útrapami, se kterými byl zdejší systém zprvu africkými otroky a poté generacemi Madeiřanů vybudován a udržován.
Kdo po tolika zeleni touží po změně, ten by měl zavítat na nejvýchodnější cíp ostrova, kde na vás místo bujné vegetace a osvěžujících levád čekají vyprahlé skály a půda sežehnutá sluncem a větrem. I toto je Madeira, perla Atlantiku a jeden z nejrozmanitějších ostrovů světa.
Typy na výlet
|

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz