Lanzarote, součást přírodního dědictví UNESCO a čtvrtý největší z Kanárských ostrovů, leží asi sto kilometrů na západ od severního pobřeží Afriky. Od Prahy je vzdálený přibližně pět hodin letu a má rozlohu jen 800 kilometrů čtverečních (stejně jako například Madeira, která je naším dalším cílem). Což je ideální velikost na prozkoumání celého ostrova během jednoho týdne.
Na letišti si půjčujeme pidiauto a náš týdenní průzkum může začít. Jako výchozí bod nám slouží Puerto del Carmen na východním pobřeží, kousek od letiště a hlavního města ostrova Arrecife. Odtud se do 45 minut dostaneme na jakékoliv místo na ostrově.
Vyrážíme tedy na kratší půldenní výlety a postupně během týdne navštěvujeme celý ostrov.
Jaké Lanzarote je? Příjemně malé a klidné. Má jen 150 tisíc stálých obyvatel, v době našeho pobytu, tedy v červnu, navíc ještě nezačalo hlavní turistické období.
Lanzarote je větrné, suché a vyprahlé, srážek je celkově málo, přes léto téměř žádné. Je sopečného původu, místy si připadáme jako na Marsu – téměř žádná vegetace, černé lávové vyvřeliny, červeně zbarvená země, nízký profil krajiny (nejvyšší místa ostrova jsou necelých 700 metrů nad mořem). V létě se teploty pohybují kolem 20 stupňů v noci a 25 až 30 přes den. Pokud ostrov navštívíte v zimě, čekejte o pět stupňů méně.
V každém případě je Lanzarote velmi zajímavé a stojí za návštěvu. Kousek od Puerto del Carmen je ve vnitrozemí vinařská oblast La Geria. Vinná réva zde roste z černé sopečné země a před větrem je chráněna malými kamennými zídkami, které jsou kolem všech polí na celém ostrově.
Pokračujeme až na západní pobřeží a narážíme na Salinas de Janubio, kde se tradičním způsobem krystalizací z mořské vody vyrábí sůl. Dále nás čeká Los Hervideros, útesy s jeskyněmi, do kterých vlny oceánu mocně narážejí a vytvářejí tak neobyčejnou podívanou. A také El Golfo, sytě zelená laguna obklopená rudými skalami a modrým mořem.
Kousek severněji je národní park Timanfaya, kde se v návštěvnickém centru podrobně seznamujeme s historií, geologickým vývojem a faunou a flórou celého ostrova.
V placené části parku nasedáme do autobusu, který nás vozí mezi vulkány. Je to jediný způsob, jak je vidět opravdu zblízka. Raději bychom si park projeli a prošli sami, ale chápeme, že díky tomu zůstane oblast nezničená i do budoucna.
Vnitrozemí cestou na sever ostrova je velmi půvabné. Cesty se klikatí krajinou, klesají dolů i stoupají vzhůru do kopců, osídlení je velmi řídké.
Oceán je kousek, a tak každou chvíli zastavujeme na některé z vyhlídek po cestě. Nejvíce se nám líbí vyhlídka u kostela Ermita de Las Nieves, který je jen kousek od nejvyššího vrcholu celého ostrova – Penas del Chahe.
Dole hluboko pod námi je vidět nejkrásnější pláž Famara, kam jsme se během našeho pobytu opakovaně vrátili. Několik kilometrů dlouhá a velmi široká pláž s jemným pískem, vysokými vlnami a silným větrem, téměř prázdná až na pár lidí se surfy nebo kity, vinoucí se pod vysokými sopečnými štíty.
Kousek za vyhlídkou dále na sever znovu klesáme do údolí a nalézáme příjemné malé městečko Haria. Poté znovu stoupáme nahoru a míříme na úplný sever ostrova a Mirador del Rio, vyhlídku na vysokém kolmém útesu, odkud je vidět blízký malý ostrov La Graciosa, kam se dá dojet trajektem z městečka Orzola. Vyhlídku stejně jako většinu turisty navštěvovaných míst na Lanzarote navrhl místní rodák César Manrique, umělec, s jehož budovami a sochami se setkáváme na celém ostrově.
Jedním z takových míst je i, podle nás přeceňované, Jameos del Agua, které je asi nejfotografovanějším místem celého ostrova. Komplex se skládá z jeskyně se slaným jezírkem s miniaturními ráčky, betonové vodní nádrže azurové barvy uprostřed menší tropické zahrady vklíněné do sopečné skály, restaurace a koncertní a přednáškové haly.

Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.