Už roky bydlím asi kilometr od golfového hřiště v Praze na pomezí Horních Měcholup a Hostivaře, a i když bych se chtěl golf někdy naučit, zatím jsem to neudělal. Takže zatím pro mě bylo golfové hřiště Hostivař obrovským prostorem, tajemnou zahradou, kterou neustále obcházím a nevím, co je za plotem.
Před pár dny se to konečně změnilo, protože v jedno pondělí bylo pro golfisty na greenu zavřeno a místo nich jsme hřiště mohli projít my – milovníci umění. Ostatně pár těch soch jsem dříve vídal i přes plot a mrzelo mě, že nemohu blíž.
Na golfu totiž vyrostla v průběhu let i zajímavá sochařská galerie a to ne jen tak ledajaká, svůj objekt In Utero má u jamky číslo 18 i David Černý. Mimochodem, v tomto případě jde o obří těhotnou ženu v pokleku a podle katalogu by mohlo být „ženino gesto povzdechem nad tím, že se málo rozmnožujeme“.
Dílo „Schody“ Petra Koláře se dá brát i jako další pražská rozhlednička.
Anuloid Lukáše Raise vyvolává současně „zklidňující i zneklidňující“ dojem.
Uměleckých děl je tu něco přes dvacet. Na golfu „vystavují“ opravdové persony, například i Pavel Opočenský s několika objekty „Bez názvu“. Plodný sochař (jsou to takové balvany s dírkami) zjevně nerad dává svým dílům názvy.
Ale nejroztomilejší je určitě „Mazlík“ Michala Trpáka, taková veliká desetinohá kočička. Jeho zdejší „humanoidy“ o kus dál už jsem znal. Kopie tohoto díla – spěchající kancelářské krysy s aktovkami – stojí (nebo tedy spíše pochoduje) na pěší zóně v Českých Budějovicích.
Zdejším sochám hodně sluší i ten téměř minimalistický zelený podklad v podobě golfového trávníku. Na golfu je i jedna „utajená“ pražská rozhledna, takové nedokončené schodiště, které se vypíná nad Hostivaří. Vidět je sice hlavně na průmyslové areály, ale i tak je to romantické místo.
Galerie na golfu otevírá v sezoně každé první pondělí v měsíci, od dubna do října, a vstupné je 200 korun. Rok 2024 je prvním, kdy se tato svérázná galerie představuje veřejnosti. Více informací najdete zde. Jenom bacha, zároveň se v té době zavlažuje trávník, tak si dejte pozor na nečekanou sprchu.
Jak se rodí sídliště
Když už jste u nás v „Chlupech“ (Horních Měcholupech), tak stojí za návštěvu i místní naučná stezka. Dnes je to z větší části sídliště, ale i Měcholupy mají svou historii a půvabná místa – především Hostivařskou přehradu, která k nim přiléhá na západě. Asi kilometr nad přehradou stojí altánek na místě bývalého hostivařského hradiště a pod stříškou je tam takový roztomilý plastický modýlek dávného sídla. Mezi paneláky pak místní jako duchovní útěchu postavili na vyvýšenině zvoničku se zvonkem.
Pokud jde o tu historii, na jednom z panelů naučné stezky jsem se třeba dočetl, že poblíž mého domu blízko zastávky Janovská bývalo na začátku 20. století polní letiště využívané za mobilizace a pak parkoviště tanků v roce 1968. Dnes je to těžko představitelné. Stejně jako to, že relativně nedávno, v 80. letech, ještě stál v Měcholupech zámek, ale dnes po něm zbyla opět jen tabule naučné stezky s fotkou.
Tady mě ostatně napadlo, že dějiny Měcholup jsou především výpovědí o tom, jak vesnici v polích rychle a bez milosti „pohltí“ Praha. Proto je místní stezka naučná i pro „přespolní“ turisty.
