Bylo mi 43 let, rok předtím jsem po 12 letech ukončil podnikání, bohužel s dluhy. V té době jsem byl již několik let rozvedený, žili jsme společně se synem, kterému bylo 16 let. Nepodlehl jsem však panice, našel si zaměstnání a všechny potíže s dluhy se dařilo řešit.
Dokonce se má životní cesta zkřížila s příjemnou ženou a začal nádherný vztah. Začínal jsem nový život, opojen láskou, syn mi svým prospěchem na střední škole dělal jen radost a já se po několika letech stresu a trápení vracel do normálního, šťastného života.
Začalo to narůžovělou močí
Abych co nejrychleji splácel své dluhy, pracoval jsem mnohdy i o víkendu. Tak tomu bylo i v onen den, kdy jsem zpozoroval nejdříve narůžovělou moč. "To bude z nějakého jídla," říkám si, ale následné kousky sražené krve mne donutily k zamyšlení a k úsudku, že mi snad nějaký ledvinový kámen poranil močové cesty.
Také obava z bolesti, která toto onemocnění mnohdy provází, mne dovedla na lékařskou pohotovost v nemocnici, kde jsem se ocitl na urologickém oddělení. Slova lékaře, že musíme nejdřív vyloučit rakovinu ledviny, jsem bral tak, že se mne něco takového přece nemůže týkat. Cítím se přece dobře, a to, že jsem zhubl čtyři kila, jsem přičítal vyšší pracovní aktivitě.
Pár minut nato jsem již pozoroval vážnou tvář lékařky při ultrazvukovém vyšetření mého břicha a po jejím dotazu, zda ta žena sedící v čekárně je mi blízká a zda může přijít do ordinace, mi docházelo, že něco nebude v pořádku.
Následná slova, že na pravé ledvině je nádor o velikosti 12 centimetrů, zněla jako odněkud z hlubin.
Měli jsme slzy v očích
Má přítelkyně se od této chvíle stala mou velkou oporou a to jen utvrzovalo mé vědomí o tom, jak úžasnou ženu mi osud přihrál.
Doma jsem o svém zdravotním stavu řekl synovi a ještě ten den jsme uzavřeli dohodu. Já udělám a podstoupím vše pro to, abych se uzdravil, a syn zase vše pro to, aby úspěšně odmaturoval a vystudoval vysokou školu. Abychom to mohli společně na promocích vše oslavit.
Se slzami v očích, ale s přesvědčením, že to tak bude, jsme si plácli. Podobně jako i s dcerou, která s námi již nebydlela a již prvním rokem studovala vysokou školu.
Lékaři nepochybovali o tom, že jde o zhoubný nádor. Upozornili mě, že rakovina ledvin je zrádná, protože v době, kdy se objeví její první příznaky, bývá již většinou pozdě a její nádory v raných stadiích se diagnostikují prakticky jen při náhodných vyšetřeních.
Hned na druhý den následovalo vyšetření CT, při předoperačním vyšetření bylo navíc zjištěno, že mám neléčenou cukrovku. Poté jsem byl okamžitě hospitalizován, aby se cukrovka pomocí inzulinu dostala pod kontrolu, a za pár dnů jsem se již probral po operaci na jednotce intenzivní péče.
Sice v bolestech, ale s uspokojivým pocitem, že už žádnou rakovinu nemám. Při operaci mi byla odstraněna napadená ledvina, ledvinové pouzdro a nadledvinky včetně okolní tkáně a mnoha zvětšených uzlin.
Těšil jsem se domů, jenže...
Rychle jsem se zotavoval a těšil se domů, než přišla další ledová sprcha v podobě nepříznivých výsledků z histologie. Dle očekávání se potvrdilo, že jde o Grawitzův tumor, který je velmi agresivní.
Navíc se ukázalo, že hlavní ledvinová céva byla ve velké míře napadena nádorem, čímž se dostaly nádorové buňky až do krevního oběhu. Zvlášť znepokojující byl fakt, že byly prokázány metastázy v uzlinách.
Primář urologického oddělení, kde jsem se operaci podrobil, mi při pohovoru oznámil, že můj stav je velmi vážný, a byl jsem odeslán do onkologického centra.
... rakovina byla v nejpokročilejším stadiu
Lékař na onkologii byl o mém stavu již informován. Svůj návrh na další postup konzultoval s ostatními onkologickými pracovišti u nás i v zahraničí.
Při otevřeném rozhovoru s lékařem jsem byl informován o tom, že mé onemocnění rakovinou ledviny bylo zařazeno do IV., tedy nejpokročilejšího stadia onemocnění. U těchto stadií rakoviny ledviny by v minulosti následovalo ozařování a imunoterapie, od čehož se ovšem již upustilo. Poslední studie totiž prokázaly, že tato zajišťovací léčba je zcela neúčinná, nemá žádný vliv na délku života, a navíc zhorší jeho kvalitu.
Léčba by byla zahájena v případě, že by se prokázaly orgánové metastázy, v tomto případě by šlo o biologickou léčbu, která však v té době nebyla běžně dostupná tak, jako je tomu dnes.
Nikdy nebudu vyléčen
Následovalo několik vyšetření, žádné orgánové metastázy se neprokázaly a já nemusel i přes tak pokročilý stav onemocnění podstoupit ozařování či chemoterapii. Jelikož rakovina ledviny může začít metastázovat i po mnoha letech - po 15 a více.
Nikdy nebudu moci mluvit o vyléčení. O tom, jak velké riziko recidivy s sebou nese rakovina ledviny, jasně hovoří neúprosné statistiky, o nichž se nebudu více zmiňovat, protože je třeba myslet pozitivně a hlavně nepodléhat žádné skepsi.
Jako rizikový pacient jsem neustále pod onkologickou kontrolou. Asi půl roku po operaci byl u mne při CT vyšetření diagnostikován neznámý útvar v břichu, naštěstí se ukázalo, že nejede o nádor. Nyní pravidelně absolvuji vyšetření na PET/CT.
Mimochodem, syn v těchto dnech úspěšně složil zkoušku dospělosti a byl přijat na vysokou školu, vše tedy směřuje k té společné oslavě mého zdraví a jeho úspěchu při promocích.
Z vlastní zkušenosti musím říci, že zásah do života v podobě těžké nemoci vede k přehodnocení priorit a hodnot, pohledu na život i ke změně životosprávy. Užívám si každého dne a všeho hezkého, co život přináší, společně se přítelkyní, která mi byla a je velkou oporou.
Tímto příběhem jsem chtěl říci, že jakkoliv vypadá nemoc hrozivě, není rozhodně na místě podléhat skepsi a zbavovat se víry v uzdravení.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
