Přestože byl Patrik poměrně živé dítě, které rádo sportovalo, v první třídě jakoby zlenivěl. Když přišel ze školy, už nechtěl jít na svůj oblíbený kroužek karate. Ani za kamarády. Raději si zalezl do postele a odpočíval.
To už se nám s manželem zdálo hodně divné, šestileté živé dítě a takhle se změní? Říkali jsme si, jestli to není zaviněno školou, jestli se syn nevymlouvá, že tam nechce chodit. Ale říkal, že se mu tam líbí. Zašla jsem s Patrikem k naší dětské doktorce a ta ho poslala na neurologii.
Operací to jen začalo
Následovalo kolečko vyšetření. Lékaři synovi zjistili nádor. Byl to šok. Nejdříve jsem nevěděla, co mám dělat. Přece můj syn nemůže umřít, vždyť je mu šest let! Já i manžel jsme z toho byli na dně. Já navíc zjistila, že čekáme další dítě, na které jsem v tu chvíli neměla ani pomyšlení, přestože jsme před časem dítě plánovali.
Syna čekala operace a drastická léčba. Protože byl nádor zhoubný, zahájili lékaři u syna chemoterapii a radioterapii. Dostal šest dávek.
Patrik to snášel opravdu špatně, zvracel, strašně zhubl a vůbec nemohl jíst. To období bylo hrozné, když vidíte, jak vaše dítě trpí a chátrá. Kdybych to měla všechno popsat, bylo by to na několik listů papíru.
Narození dcery nám všem pomohlo
Mezitím jsem porodila zdravou holčičku. I když jsem těhotenství téměř vytěsnila ze svého života a veškerý čas věnovala Patrikovi, Natálka nám vše vynahradila. Je to klidné a hodné dítě. Syn z ní byl hrozně nadšený. A když už se začal dávat dohromady, chtěl mi s ní neustále pomáhat.
Dnes jsou to čtyři roky, co nám doktoři tu hroznou zprávu řekli a Patrik je zdravý. I když jisté následky má, oproti svým vrstevníkům je mnohem menší a hubenější. Ale vzhledem k tomu, že první třídu nakonec opakoval, je mezi mladšími dětmi a tak mu to ani nepřijde.
Neustále docházíme do nemocnice na kontroly. Doufáme, že jeho strašlivá nemoc se už nevrátí a náš příběh pomůže dalším, kteří s rakovinou bojují. I když to na začátku vypadá beznadějně, může to dobře dopadnout.
|
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
