Znáte to, ráno vstáváte s pečlivým harmonogramem dneška v hlavě a pozdě večer stíráte pot uštvanosti z čela. Neustálá pracovně-rodinná flexibilita, spousta vjemů, nečekané konflikty, které vás užírají několik dnů. K tomu finanční problémy, partnerské neshody a seznam povinností na každý den – od domácích prací a nákupů přes třídní schůzky a zubaře až k péči o stárnoucí rodiče. A když vám pak v létě vyteče lednička, rupnou vám nervy a zhroutíte se.
„Chronický stres, který vzniká při dlouhodobém přetížení, může mít naprosto devastující následky na fyzické i psychické zdraví člověka, může dokonce ohrozit i život samotný,“ varuje lékařka a psychosomatická terapeutka Tereza Hodycová z Prahy 6.
Chování vystresovaného člověka
|
Pokud máte ke kolapsu našlápnuto, vyskočte ze svého životního stylu dřív, než bude pozdě. „Stresové zatížení určitě zvládne lépe člověk, který sportuje, rozumně jí, dostatečně spí, cítí se dobře ve svém těle a má pozitivní vztah k světu,“ zdůrazňuje.
Na zmírnění psychického napětí ze stresu doporučuje třeba relaxaci pomocí imaginace. „Velmi zklidňující bývá, když si v mysli vytvoříte obraz bezpečného místa, do kterého se můžete ve svých představách vracet. Místa, kde se vám líbí, pociťujete tam klid, bezpečí, radost a kde můžete být sami sebou,“ radí terapeutka.
Dětská psycholožka Kristýna Porazilová přidává tip na takzvaný opičí tanec, který pomůže uvolnit stres dětem i dospělým. Třeba po nepříjemné návštěvě u zubaře. „Postavte se a třesením rozpohybujte všechny svaly, co v těle máte, tedy nohy, ruce, trup, svaly obličeje. Mějte zavřené oči, lépe se tak zcela uvolníte,“ popisuje psycholožka jednoduchou techniku, kterou používají i zvířata.
Tělo a psychika zkrátka potřebují odpočívat, uvolnit se a regenerovat, zažívat vnitřní harmonii. Jinak je odolnost vůči stresu fuč a při sebemenší komplikaci se rozbuší srdce, cítíme nevolnost a vnitřní třes. Postupně se oslabuje imunita, přidávají se migrény a bolesti zad. Jízdou životem ve stresu se můžete dopracovat třeba i k žaludečním vředům, infarktu a muži k poruchám erekce.
Přetížené orgány
Rozumná míra stresu přesto patří k životu a člověka provází odjakživa. Jednorázové vzrušení trvající maximálně pár hodin nás dokonce na rozdíl od chronického stresu povzbuzuje k aktivitě a posunuje dál. A pokud jde o krátký silný stres, ten může i zachránit život: umí totiž vybudit jak k rychlému útěku nebo útoku, tak i ke strnutí v pozici mrtvého brouka.
Projevy dlouhodobého stresu
|
„Optimální míra stresu je u každého člověka jiná a závisí na osobnostních předpokladech, předchozích zkušenostech a celkovém psychickém i fyzickém stavu,“ pokračuje terapeutka Hodycová. Stejně tak individuální jsou podle ní následky chronického stresu, které souvisí s odolností jedince a s tím, zda stres vnímá jako výzvu, nebo jako smrtelné ohrožení.
Od toho se odvíjí i dopad na tělesné funkce. „Každopádně poslední fází je zhroucení, kdy již vypovídá službu psychická obrana a fyzické rezervy těla jsou vyčerpány,“ konstatuje.
Stresová reakce začíná v mozku, přičemž celý organismus během stresu doslova plýtvá energií. Pokud totiž danou situaci vyhodnotí jako ohrožení, spustí se hormonální bouře.
Nejdřív se aktivuje nervový systém, který nás připravuje do akce. Stimuluje se dřeň nadledvinek, jež začnou produkovat adrenalin a noradrenalin, na které reaguje srdce zvýšením tepové frekvence a krevního tlaku, zrychluje se dech, člověk se začíná potit. Kůra nadledvinek pak vyplavuje do těla hormon kortizol a glukokortikoidy. Díky tomu se uvolní více glukózy do krve a tělo má tudíž víc energie a sil k útoku a útěku.
„Tyto síly se však brzy vyčerpají, a pokud stresová situace pokračuje, dochází naopak k úbytku svalů, zvýšení krevního tlaku, k porušení rovnováhy krevního cukru směrem k diabetes mellitus, k oslabení imunity a k větší náchylnosti k rakovinnému bujení,“ přibližuje Hodycová s tím, že chronický stres si vybírá svou daň i zrychleným odumíráním nervových buněk. V důsledku provázaných psychických a fyzických reakcí může být organismus natolik oslaben, že člověk onemocní.
Kde to bolí
Když jsme pod tlakem, svaly reflexně zvyšují své napětí a tuhnou, což běžně odezní během několika hodin či dnů. Pokud je stres dlouhodobý, svaly se trvajícímu napětí brání zkrácením a vytvořením reflexních změn, takzvaných trigger pointů.
„Změna napětí v některé oblasti může způsobit až opakující se blokády meziobratlových kloubů a žeber, což může ztěžovat dýchání. Problémy se na sebe nabalují a řetězí, až přijde vážný problém,“ říká vedoucí fyzioterapeutka pražské FYZIOkliniky Iva Bílková.
Zatímco dříve byly chronické bolesti svalového aparátu doménou spíše starších ročníků, dnes jsou běžné už u třicátníků. Příčinou bývá sedavé zaměstnání a nedostatek pohybu, což jsou faktory se stresem přímo spojené.
„Stres se může na organismu projevit okamžitě, například urputnou bolestí hlavy, ale i po několika měsících blokádou bederní páteře,“ dodává Bílková s tím, že většinou jde o důsledek kombinace stresu pracovního s osobním.
Dlouhodobým stresem se můžete dopracovat k chronickým bolestem zad a krční páteře, protože ve stresu zatuhnou trapézové svaly a šíje.
Stres může zavinit i přetížení žvýkacích svalů a blokádu čelistního kloubu, což způsobuje bolesti hlavy až migrény, hučení v uších nebo drobná světélka v zorném poli očí, která jako by uhýbala, když se na ně chcete přímo podívat.
Bolesti v kříži zase bývají spojené s pocitem ztuhlosti v bederní krajině, někdy i s brněním nebo pálením nohou. Výsledkem zvýšeného svalového napětí bývají rovněž zablokovaná žebra, časté jsou i dechové potíže kvůli špatnému mělkému dýchání.
Ve stresu totiž místo bránice zapojujeme svaly krku, horní fixátory lopatek a vzpřimovače bederní páteře, čímž přetěžujeme krční a bederní páteř. Důsledkem je omezená kapacita plic, bolesti, blokády a výhřezy plotének.
„Při mnoha potížích spojených se stresem pomůže fyzioterapie, masážní a relaxační techniky, protahovací cvičení. Důležitá je také pravidelná pohybová aktivita, správný pitný režim a pestrý jídelníček,“ vzkazuje odbornice FYZIOkliniky.
Terapeut umí podle ní ulevit od bolesti, nicméně dokud člověk nevyřadí ze svého života příčinu problému, budou se potíže stále vracet. „Je potřeba zdroj stresu eliminovat. Vystoupit z neustálého pracovního nasazení, vyřešit rodinné vztahy, čelit osobním potížím, naučit se odpočívat, uvolnit se a ventilovat stres. Pravidelně cvičit a dopřát své mysli luxus na nic nemyslet,“ nabádá.
Jak chránit děti
Čím menší dítě je stresu vystaveno, tím větší hrozí riziko poškození. Následky stresujícího zážitku v době rozvoje mozku mohou totiž přetrvat do dospělosti. I sebemenší zátěž pak může vyvolat neadekvátní reakci, jako třeba totální zmatkování, nebo že najednou zapomenete, co jste vlastně chtěli.
Co děti nejčastěji stresuje? Konflikty mezi rodiči, špatné známky a problémy ve škole, šikana, ale i ztráta kamarádů. K nejcitlivějším přitom patří děti s neurologickými a neuro-vývojovými poruchami, které mají nižší odolnost vůči stresu a zátěži.
„Citlivě reagují již na malé nepříjemné podněty, jako jsou zákazy, nutnost čekání či odmítnutí jejich požadavku,“ upřesňuje dětská psycholožka Porazilová. Méně odolné jsou i děti s epilepsií či poruchou aktivity a pozornosti (ADHD), které hůře tolerují nepohodu jako hlad, únavu či nedostatek spánku. „U všech takovýchto dětí je nutné dbát na pevný denní režim a zajistit jim chráněné prostředí,“ dodává.
Všem rodičům pak Porazilová doporučuje, aby si každý večer před spaním udělali s dětmi hezkou chvilku. „Nechte odplynout starosti celého dne, uhlaďte všechny spory, které den přinesl, pomazlete se, poškrabejte dítě na zádech, přečtěte mu pohádku, zazpívejte ukolébavku. Využijte večerní rituál k doplnění citové nádrže jak dítěte, tak i vaší rodičovské,“ vzkazuje rodičům Porazilová.
A podotýká, že právě před spaním se od dětí můžeme dozvědět víc než za celé odpoledne, protože když děti ulehnou a měly by už spát, zpravidla se rozpovídají. Podle psycholožky je také dobré naučit děti pravidelně večer relaxovat, což jim pomůže zapomenout na běžné starosti a trápení. Poraďte se o vhodné relaxaci s odborníkem a cvičte s dítětem ideálně každý večer v době, kdy už nic jiného nemusíte.
Zklidňující cviky terapeutky Bílkové
|
