Přenosy tukové tkáně se provádějí s různou úspěšností více než sto let a injekční transplantace tuku již desítky let. V posledních letech se přitom výrazně zdokonalily techniky odběru a transplantace tkáně, čímž se minimalizovalo riziko vzniku zvápenatění a cyst, které dříve způsobovaly obtíže při diagnostice možného karcinomu prsu.
Zároveň se docílilo výrazně menšího vstřebání tkáně a také obrazu normálního prsu při vyšetřovacích metodách.
"Zvětšení prsou tukem je přirozené a bezpečné. Tuková tkáň mimo jiné působí i regeneračně na oblast kůže a podkoží. V místě aplikace dochází k měknutí jizev, regeneraci ozářené tkáně, snížení bolestivosti a k celkově lepšímu vzhledu kůže i jizev," vysvětluje plastický chirurg Libor Kment z kliniky plastické chirurgie Esthé.
Tajemství spočívá v tom, že podkožní tuková tkáň obsahuje velké množství kmenových buněk, které napomáhají k dosahování těchto úspěchů.
Nevýhodou transplantace tuku je, že se určité množství tuku může vstřebat a k dosažení trvalého stavu je tak nutné někdy operaci opakovat a tuk doplnit. Odborníci ale neustále vyvíjejí a zdokonalují techniky odběru tuku a jeho přenosu, aby vstřebání bylo co nejmenší.
Po vyčištění míří tuk rovnou do prsou
Nejprve lékaři provedou odběr tukové tkáně z podkoží kdekoliv na těle. Obvykle to bývá oblast břicha, boků nebo stehen. Odběr je obdobou klasické liposukce s tím rozdílem, že se provádí velmi šetrně speciálními kanylami, s nižším podtlakem, rovnou do sterilních stříkaček.
"U nás odebíráme tuk pomocí nejmodernějšího přístroje pro invazivní ultrazvukovou liposukci Vaser Lipo, u které dochází k minimálnímu porušení tukových buněk a tuk je ihned po odběru vhodný k přenosu do jiné oblasti. V místě liposukce je navíc minimální riziko nerovností a vzniklá volná kůže v odsávané oblasti se velmi rychle smrskne," říká plastický chirurg.
Po odebrání tuku se provádí čištění tukové tkáně a následně aplikace tuku.
"Metod separace kvalitní tkáně je mnoho. Mezi nejrozšířenější a přitom nejúčinnější metody patří tzv. Colemanova metoda využívající odstředění tuku pomocí centrifugy, kdy se pro vlastní přenos využije jen střední část sedimentu, která obsahuje největší množství živých neporušených buněk včetně mezenchymálních kmenových buněk. Jiná metoda využívá speciální filtrační zařízení, v němž se tuk profiltruje, zbaví poničených buněk, promyje a čistý je připraven k aplikaci," upozorňuje Libor Kment.
Samotná aplikace tuku by měla být provedena po mikrokapkách, které se aplikují do co největšího množství "tunýlků" v tkáni v příjmové oblasti v mnoha vrstvách. To zaručí výživu pro co největší množství buněk.
"Nesprávná je aplikace širšími kanylami pod vysokým tlakem, která se běžně používala a dodnes používá na některých pracovištích. Přenos je sice rychlý, ale vytváří depa nahromaděného tuku, který nemá výživu, a to vede právě ke vzniku tukových nekróz, cyst... Navíc vysoký tlak způsobí další destrukci tukových buněk," upozorňuje Libor Kment.
Při zvětšení prsů tukem se ale nedocílí tak velkého objemu jako při použití implantátů. Tuk tedy zatím silikon nemůže nahradit. Zákrok, který u pacientek po rakovině prsu hradí pojišťovna, také nelze provést u velmi štíhlých klientek, u kterých není kde potřebný tuk odebrat.
