Vždy jsem skončila na pohotovosti, teprve potom jsem se dostala k urologovi. Tím, že jsem neměla klasické příznaky, a začátek jsem tak vždy „prošvihla“, mi pokaždé lékaři nasadili rovnou antibiotika, vzhledem k pokročilé fázi mi nic jiného nedoporučovali.
Jednou jsem je dokonce brala nepřetržitě tři měsíce.
Nic nefungovalo
Brusinky, čaje..., nic nefungovalo. Asi dva roky jsem doslova protrpěla. Každý druhý měsíc zánět močového měchýře nebo ledvin, bylo to úmorné.
Nemoc se postupně stávala chronickou, přidaly se i gynekologické infekce. Už mě to netrápilo jen fyzicky, už mě ničilo i pouhé pomyšlení na důsledky.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Nebudu mít problémy s otěhotněním? V jakém stavu budu mít ledviny? Tyhle a podobné otázky mi nedávaly spát.
Brala jsem řadu léků, ze kterých mi nebylo dobře. Užívat antibiotika takhle dlouho není únosné ani psychicky, člověk do sebe nechce pořád cpát prášky, ten pocit není příjemný.
Musím se hlídat
Nemoc mě omezovala i v soukromém životě. Neustále jsem se musela hlídat, abych dodržovala pitný režim a abych neprochladla. Nastoupila jsem v té době na vysokou školu a kvůli nemoci jsem si ani pořádně neužívala studentský život. Nemohla jsem jet se spolužáky na vodu a kvůli lékům jsem nesměla pít alkohol.
Nakonec se mi podařilo záněty zvládnout. Teď už mám konečně delší dobu klid. Kdyby se zánět znovu objevil, dokázala bych ho po takové zkušenosti včas rozeznat a začít se léčit hned a nenechat to dojít tak daleko. I s léky bych byla opatrnější.
Jak bojovat se zánětem
|