Ultraběžci? Co je to za lidi? Maraton je příliš rychlý a krátký, říkají

Každý běžec si stanovuje hranice, a pak je překonává. Někdy jsou tvořené časem, někdy vzdáleností. Jaké to je, když uběhnete svůj první ultramaraton?

Radek Brunner | foto: Archiv Radek Brunner, Rungo.cz

Evoluce běžce je jasná, uběhnout první desítku, pak ji uběhnout rychle. Následně zdolat první půlmaraton, poté ho dát rychle. Pak uběhnout svůj první maraton. Někdo se poté vydá cestou snižování dosažených časů. Někomu ale dosažené vzdálenosti nestačí a chce posunout své hranice dál. Stane se z něj ultramaratonec, a nakonec překročí i magickou hranici sta uběhnutých kilometrů.

„Nevím, jak jsem zjistil, že ultra tratě jsou pro mě to nejlepší. Prostě jsem pořád zkoušel běžet něco o kousek delšího, nejdřív maraton, stovku... nakonec z toho bylo 24 hodin a Spartathlon. Na víc se zatím necítím. Ale je fakt, že před dvěma roky jsem se necítil ani na 24 hodin,“ říká o svých začátcích na dlouhých tratích vytrvalec Radek Brunner. „Z první stovky jsem měl velký strach. A mám ho z ní vlastně pořád. Ona je to hrozně rychlá trať,“ dodává, „není na ní prostor na odpočinek, v podstatě se musí běžet pořád naplno. Je pro mě nejnáročnější vzdáleností. Maraton je za chvilku u konce, u 24 hodinovky se dá odpočinout, na stovce však na nic takového prostor není. Běž a dej to, nebo to zabal.“

Podobně začala s ultratratěmi i vytrvalkyně Tereza Gecová. „Kamarádka mi vykládala o ultrabězích a mě to nadchlo. První velký běh jsem vyzkoušela na MUMu v roce 2014, běžela jsem tam tenkrát tři etapy, z toho dva dny po sobě. Pak přišlo 10 Lužických sedmistovek – je to dvoudenní ultra a za dva dny naběháte asi 110 kilometrů v kopcích. Vyhrála jsem tam svůj první pohár a z běhání ultra jsem byla naprosto nadšená. Je to velké run free,“ vyznává se Tereza. První stovku běžela na českém mistrovství v Plzni. „Doběhla jsem druhá s časem 10:00:58. Po konzultaci se zkušenějšími ultra běžci jsem věděla, že při stovce jste v půlce až na 80. kilometru, a opravdu ano, krize na mě přišla právě mezi 70. a 80. kilometrem, všechno mě bolelo, ale hlava, ta byla jako peříčko. Z krize mi pomohli kamarádi, říkali mi „Je to už jen 21 kilometrů, půlmaraton, to je nic“ a já se rozeběhla a běžela až do konce. V cíli jsem brečela jako malé děcko.“

Ultramaratoncův trénink

Bez dobrého tréninku ale výsledky nejsou a nebudou. „Souvislé běhy, buď volně okolo 4:30 až 5:00, tempa okolo 3:50 v délce do 20 kilometrů, delší tempa okolo 4:00 v délce do 40 kilometrů, stupňované běhy k 3:30 až 3:20. Když to vyjde, dlouhý běh třeba 60 kilometrů. Ideální týden má 150 až 200 kilometrů,“ popisuje Radek Brunner.

Tereza to má divočejší. „Teď již 14 dní jedu podle profesionálního tréninkového plánu. Předtím jsem běhala pořád jako Forrest Gump. Naběhala jsem i 130 kilometrů v týdnu. Prostě jsem si naložila kilometry a běžela,“ říká a potvrzuje tak, že pro ultraběžce je solidní kilometráž základ.

Druhým pilířem je odpočinuté tělo a čistá hlava. „Před velkými závody hodně odpočívám, týden před závodem fakt jen jím a spím. Spánek a výživa jsou nejdůležitější. A zároveň připravuji na to, co mě čeká, hlavu,“ líčí Tereza.

Ultramaratonská strava

Každý, kdo kdy uběhl cokoliv delšího od maratonu výše, ví, jak v závodě umí běžce potrápit žaludek. Jak to dělají zkušení matadoři? „Jím, co je a co zrovna dokážu sníst. U maratonu maximálně dva gely a vodu. U 100 kilometrů Enervit koncentráty, banán, sušenku, ionťák. Na 24 hodin cokoliv, po čem je mi dobře. A s přibývajícími kilometry to bývá stále větší alchymie. Někdy je to třeba mléko s ledem, jindy datle, houska se šunkou nebo meloun,“ říká Radek Brunner.

Tereza tvrdí, že vzhledem k výborným občerstvovacím stanicím, které jsou na všech ultrabězích, jsou ultramaratony vlastně příjemným proběhnutím mezi dobrým jídlem. „Když jsem začala běhat, zdravotní stav jsem měla v pořádku, ale díky gelům se mi rozhodil celý trávicí systém. Začala jsem tedy jídlo řešit. Přečetla jsem knížku od Scota Jureka Běhej a jez, a pak ještě další. Opravdu řeším, jak moc jsou potraviny důležité před a po výkonu a co celkově přináší,“ popisuje svůj přístup.

Raw kaše podle Terezy Gecové

Potřebujete dva banány, které v misce rozmačkáte. Pak přidáte dvě hrsti nasekaných kešu ořechů, rozemleté vločky, pohankovou mouku, nasekané rozinky, kokos, chia semínka a karob. Vše se promíchá a kaše je na světě.

„V průběhu tréninku jím prakticky stejné potraviny, které si dopřávám i po závodě. V poslední době jsme si společně s přítelem oblíbili raw stravu. Je lehká a dobře stravitelná. Zatím ji nemáme vyzkoušenou v rámci delšího běhu – jen do 30 kilometrů, ale zdá se být zatím nejlepším řešením.

„Při svém prvním ultramaratonu jsem běžela na chleba s paštikou. Teď dávám přednost ovoci a jiným kvalitním potravinám. Nevolností naštěstí netrpím. Pokud cítím hlad, najím se. Když mě začne píchat v boku, zvolním tempo a prodýchám to. Navíc svoje tělo na závod opravdu dobře připravuji. Pořádně se vyspím a jím hodně vydatná jídla na doplnění sacharidů, třeba rýžovou kaši s pudinkem a tvarohem, někdy přikrájím banán nebo přidám rozinky,“ prozrazuje.

Uběhněte si závod na 100 km

Mistrovství České republiky v běhu na 100 km: Plzeň 26.3.2016

ČPP Silva Nortica Ultramaraton: 103 km, 4.-5.6. 2016

Krakonošova stovka: 17.-18.6.2016

Pražská stovka: 130 km, prosinec 2016