Stomílový závod startuje z Key Largo na Floridě a míří na Key West, můj menší, poloviční závod startuje podstatně blíž cílovému Key West. První dva roky jsem především sbíral zkušenosti. Běžet ve vedru kolem 100°F (cca. 40°C) a vlhkosti 80-85 % není sranda, ale při správné přípravě se to dá zvládnout. Letos jsem si dal cíl zvládnout závod za méně než 10 hodin. Časy z minulých ročníků byly 10:38 a 11:09 hodin.
O obtížnosti závodu svědčí také fakt, že pořadatelé Badwater ultra 135 mil, který je považován za mimořádně těžký závod, usoudili, že vítěz této stomílovky je hoden toho se automaticky zařadit na start jejich závodu.
V sobotu ráno kolem půl deváté jsem dostal své číslo (280) a čekal na poslední pokyny pro běžce a jejich doprovod. Na základě zkušeností z posledního závodu došlo k několika změnám. Startovalo se ve vlnách - každých pět minut 25 běžců, především proto, že zhruba dvě míle za startem se nachází „7 Mile Bridge“, most dlouhý asi 11 kilometrů, zajišťující dopravu na Key West, který nelze uzavřít. Na tomto mostě nesmí zastavovat doprovodná auta, takže když se nezásobíte vodou, jste ztraceni už na začátku závodu. Naštěstí letos nebylo tak horko, jenom zhruba 34°C.
Skoro polovina trasy závodu vede přes mosty, které navzájem spojují řadu ostrůvků Florida Keys. Je proto třeba plánovat, kde se setkáte s týmem a co od něj na další zastávce budete potřebovat. Měl jsem štěstí, že jsem dostal dost rad od kamaráda, který několikrát absolvoval a dokonce i vyhrál Badwater. Co se mi na tomhle závodu líbí je to, že běžíme přes různé ostrůvky, vidíme delfíny, různé ptáky, vegetaci, občas i ještěry a hady. Nádhera!
S flaškou vody v ruce jsem z třetí vlny začal závod v pro mě svižném tempu asi deseti minut na míli. Zhodnotil jsem, že je nemůžu udržet celý závod, a zpomalil na 11 min/mile. Než jsem se nadál, čekalo mě sedm mil na mostě. Most jsem absolvoval v pohodě, i když jsem cítil, že sluníčko začíná pálit. Na 11. míli jsem se poprvé setkal s týmem (manželkou) a dohodl se s ní, že se budeme potkávat na každé třetí míli, kde jí vždy řeknu, co budu zrovna potřebovat.
Celkem svižné tempo jsem zachovával do 25. míle, tedy poloviny závodu. Následně jsem se rozhodl prostřídat běh s chůzí, což se mi dařilo až do míle číslo 31.Tam jsem poprvé narazil na zeď. Běžci jistě ví, o čem mluvím, měl jsem problém přinutit se i k chůzi. Na tomto místě bych měl říct, že se považuju za „těžkého“ amatéra, běh je pro mě jen hobby a forma relaxu. Na dálkového běžce jsem i těžká váha (na 180 cm vážím 83 kg).
Z krize jsem se snažil dostat chůzí a pozitivním myšlením. Taky jsem se snažil doplňovat tělo látkami, které potřebovalo - solí, energií a minerály. Kolem 35. míle jsem se opět rozběhl, ale moc dobře jsem se necítil, změnil jsem tedy taktiku, míli jsem běžel a dalších pět minut šel. To jsem vydržel do 42. míle, kdy mě začal bolet pravý kotník. To jsem musel zase přejít do chůze, pokus o běh mi vydržel opět sotva půl míle.
Když zbývalo asi pět mil, musel jsem obléknout „noční výbavu“ - reflexní vestu, blikačku a čelovku. Bylo sice poměrně jasno, ale pořadatelé z tohoto pravidla neslevili. Poslední dvě míle jsem zvládl nečekaně dobře, v porovnání s trápením na předchozích dvanácti. V té době už jsem o svém času neměl ani ponětí, protože baterie v mých hodinkách (Garmin Forerunner 110) vydržela jen osm hodin a odešla na 43. míli. Proto, ač závod neproběhl zcela podle mých představ, s výsledným časem 9:44:48 jsem byl spokojený.
Navíc jsem nemusel celý závod měnit boty (Mizuno Wave Rider 17) ani ponožky (Hind). Kupodivu jsem si neudělal ani jeden opuch nebo otlak, až na malou podlitinu u palce levé nohy. Po poradě s jednočlenným týmem a manželkou v jedné osobě jsem se rozhodl, že další rok vyzkouším start z Key Largo. Což znamená závod na 100 mil...
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
