Ačkoli se ebola vyskytuje především v Africe, první pacienty už léčili i doktoři v USA i Evropě, ale nákaza pocházela právě z černého kontinentu. Také v Česku už se objevilo několik podezřelých osob, i když testy zatím u nikoho ebolu neprokázaly.
„Možnost importu nákazy z oblasti jejího endemického výskytu je nyní poměrně reálná. Pokud by nastala situace, že by nebyl pacient včas izolován a nákaza se po zavlečení do Česka stihla dále rozšířit, šlo by ale nejspíš jen o lokální záležitost malého rozsahu. Je velmi nepravděpodobné, že by se oblasti přirozeného výskytu pro člověka patogenních kmenů viru ebola rozšířily mimo africký kontinent,“ řekl iDNES.cz Daniel Růžek z Biologického centra Akademie věd a Výzkumného ústavu veterinárního lékařství.
Připomněl, že choroba se nemusí rozšířit z Afriky jen v těle člověka. Nákaza může být zavlečena i dovozem zvířat, především opic. Například už v roce 1967 se objevily lokální epidemie viru marburg, blízkého příbuzného viru ebola, v Německu a tehdejší Jugoslávii. Do Evropy byla nákaza zavlečena s kočkodany odchycenými v Ugandě a dovezenými za účelem zpracování jejich orgánů pro potřeby farmaceutických společností.
Začíná to horečkou
Inkubační doba dva dny až tři týdny, smrt nastává po šesti až šestnácti dnech po objevení prvních příznaků. Jak popisuje virolog Růžek, ebola se nejprve projevuje jako zcela běžná nemoc.
Nejprve to vypadá jako obyčejná horečka, i když její nástup je poměrně rychlý. Po horečce přijdou bolesti hlavy nebo svalů, pak třeba nevolnost a zvracení.
První příznaky tedy neukazují na chorobu, která patří mezi nejzákeřnější virové nákazy, proti níž zatím neexistuje účinná léčba ani žádná vakcína a na kterou umírá až 90 procent pacientů.
„První příznaky onemocnění se objevují náhle a zahrnují horečku a dále různé nespecifické projevy jako bolest hlavy, svalů, únavu, později nevolnost,“ řekl docent Růžek, přední český odborník na tuto zákeřnou chorobu.
„Na první nespecifické příznaky navazuje nevolnost, zvracení a hemoragické (krvácivé) projevy. Objevuje se vyrážka, krvácení z dásní a z míst zavedení injekční jehly, případně z nosu, očí, uší a do trávicího traktu,“ dodal Růžek. A nemoc pokračuje dál, takže u fatálních případů kolabuje oběhový systém, hromadně hynou lymfocyty (typ bílých krvinek), dochází k mnohačetnému selhání orgánů a pacient upadá do šokového stavu. Pak následuje smrt.
Proč má někdo štěstí a nakonec přežije? Podle Daniela Růžka o průběhu onemocnění rozhoduje celá plejáda faktorů, mezi něž patří věk pacienta nebo jeho celková zdravotní kondice či dlouhodobý způsob výživy.
„Velmi významný je ale také okamžik nástupu a intenzita imunitní odezvy organismu,“ poznamenal Růžek. S vyšší mírou přežití je spojena právě brzká imunitní odezva. Naopak u smrtelných případů se objevuje silná imunitní reakce až v pozdějších stádiích infekce.
17. října 2014 |
Netopýří nebezpečí
Spousta lidí si šíření eboly spojuje s opicemi, ale přirozeným původcem jsou různé druhy netopýrů. Člověk se může nakazit po kontaktu s netopýrem, u nichž nemá nákaza žádné příznaky, nebo takzvanými druhotnými hostiteli, mezi které patří zejména gorily či šimpanzi, ale i jiné druhy jako třeba africké antilopy.
„Přenos z člověka na člověka probíhá pouze na základě kontaktu s kontaminovanými tělesnými tekutinami. Virus se nešíří vzduchem ani vodou, i když u nákazy jednoho kmenu Ebola Reston se objevily jisté náznaky šíření vzduchem v chovech opic,“ řekl iDNES.cz virolog Daniel Růžek.
Většina známých kmenů viru ebola se endemicky vyskytuje na africkém kontinentu, ale například zmiňovaný kmen Ebola Reston má původ na Filipínách (pro člověka není smrtelný). Mezi lidmi se typicky šíří nákaza uvnitř rodiny při péči o nemocného příbuzného nebo při pohřebních rituálech, které zahrnují i líbání a omývání mrtvého těla.
„Na šíření nákazy se podílejí místní léčitelé, ale i nemocnice, které mnohdy nedisponují potřebným vybavením a neprovádí dostatečnou sterilizaci jehel a dalšího náčiní. V případě zavedení striktních protiepidemických a hygienických opatření lze ohnisko nákazy účinně izolovat, v africkém prostředí je toto ovšem obtížně zvládnutelný problém,“ poznamenal Růžek.
Kromě nákazy od už infikovaného pacienta se člověk může nakazit po přímém kontaktu s netopýrem nebo druhotným hostitelem. Největšímu riziku jsou vystaveni ti, kteří se dostávají do kontaktu s netopýry v obydlích nebo v jeskyních, odchytávají a pojídají netopýry nebo opice. Ty se mohou od netopýrů nakazit třeba i poté, co zkonzumují ovoce, které infikovaný netopýr nedojedl a upustil.
„Nákaza mezi opicemi se může rychle šířit a v minulosti byly zaznamenány rozsáhlé epidemie s masivním úhynem opic,“ sdělil Daniel Růžek.
