Oslaďte si život bez cukru: medem či sirupy z javoru, agáve a kokosu

Nejobvyklejším sladidlem je cukr. Dnes je na výběr mezi hnědým, který by měl být přírodní, a bílým, jenž prošel takzvanou rafinací. Ta cukr vybělí, ale zároveň ho zbaví některých živin. Nic však nepřidává, a už vůbec ne jakoukoli škodlivinu.

Medový ráj

Med je nejrozšířenější přírodní náhradou rafinovaného cukru. Tvoří ho jen monosacharidy, dále obsahuje množství vitaminů i minerálů. Med je antibakteriální, takže se nekazí (cukernatění neznamená závadu, stačí med rozehřát). Rozlišují se dvě základní skupiny medů: květový (nektarový) a medovicový (lesní). Samozřejmě je možné je mísit. Tzv. pastovaný med vzniká pouze jeho úpravou, se základním složením nemá co dělat. Med se využívá při léčbě viróz jako významný podpůrný prostředek, v době před antibiotiky ho používali felčaři na rány, konzervovaly se v něm potraviny. Když kupujete med, dobře se podívejte, jakého je původu. V zemích mimo Evropskou unii jsou povoleny postřiky rostlin a léčiva pro včely, které medu a jeho konzumentům nemusejí být k prospěchu.

Cukr je velmi vydatným zdrojem energie a v našem civilizačním okruhu se ho konzumuje podstatně víc, než je zapotřebí. Výsledkem je obezita a další zdravotní obtíže, mimo jiné zubní kazy. Proto se mnozí lidé snaží najít náhradu cukru, která by k podobným problémům nevedla. Není to však možné stoprocentně. Vždycky záleží na množství, v jakém lidé sladidlo konzumují.

Pokud vyhledáváte hnědý cukr na úkor bílého, možná si nepomáháte. Hnědý cukr totiž často není zbarven od přírody, ale byl během výroby rafinován a pak znovu obarven. Prodejci totiž vědí, že hodně lidí vyhledává právě cukr hnědé barvy v domnění, že je na rozdíl od bílého zdravější. Jenže vždycky jde o disacharid, tedy typ cukru složený ze dvou molekul cukrů jednoduchých. Surovinou, z níž se získává, je šťáva z cukrové třtiny nebo řepy cukrovky. Podobné složení jako běžný cukr má i kukuřičný sirup.

Jednou z nejlepších a nejzdravějších náhražek rafinovaného cukru je melasa. Jde o tmavohnědý až černý hustý sirup, který vzniká z řepy nebo cukrové třtiny vlastně jako odpad při výrobě klasického cukru. Melasa je ovšem nabitá dalšími živinami, proto se osvědčuje i jako doplněk stravy třeba při vypadávání vlasů. Je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů železa, obsahuje velké množství vápníku, fosforu, zinku nebo chromu, dále vitaminy skupiny B, vitamin C aj. Má nízký obsah disacharidů, oproti cukru asi poloviční.

Když ne cukrem, tak čím sladit?

Javorový sirup můžeme znát ze starších knížek o osidlování Ameriky bělochy. V Severní Americe je tento sirup tradiční, běloši se od indiánů naučili využívat ho a od nich se rozšířil i do Evropy. Javorový sirup obsahuje cenné minerální látky, především mangan a zinek, a působí také jako antioxidant. Pozor ale při nákupu, můžete se setkat s výrobky, které ho obsahují jen zlomek, proto čtěte etikety!

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Stále oblíbenějším přírodním sladidlem je cukr kokosový. Vyrábí se ze sladkého nektaru květů kokosových palem. Zahříváním se z něj odpařuje voda, čímž vznikají malé hnědé krystalky sladké chuti s karamelovým nádechem. Kokosový sirup obsahuje především železo, zinek, vápník, draslík, antioxidanty a také inulin, který zpomaluje vstřebávání glukózy (jednoduchý cukr, jenž organismu dodává energii). Díky tomu má kokosový cukr nižší glykemický index než běžný cukr.

Glykemický index zjednodušeně udává rychlost, za jakou se sacharidy obsažené v potravě rozštěpí v trávicím traktu na glukózu, která se dostane do krve. Nízký glykemický index znamená, že jsme „snědli“ méně energie.

Vedle cukru kokosového existuje i cukr palmový. Není to totéž, palmový cukr se získává z různých druhů palem a nemusí být z květů, ale třeba z mízy.

Džus není ideál

Také s přírodními sladidly byste to neměli přehánět. „Nezapomínejte ani na nápoje,“ říká Alena Paldusová, manažerka projektu Zdravá 5. „V ochucených nápojích se skrývá velké množství cukru. Vyhněte se i přemíře džusů, které na první pohled vypadají zdravě, ale obsahují v jednom litru i třicet kostek cukru.“ Ani umělá sladidla nejsou ideální, výzkumy stále častěji ukazují, že mohou mít nepříznivý dopad například na „přátelské“ bakterie ve střevech.

Datlový sirup obsahuje železo, hořčík a draslík, z vitaminů především ty z řady B. Můžete si ho i vyrobit doma z měkkých vypeckovaných datlí vylouhovaných ve vodě.

Při slazení agávovým sirupem buďte raději střídmí. Jde o nejsladší ze všech sirupů, 70 až 90 procent jeho složení činí jednoduchý cukr fruktóza. Má nízký glykemický index, nicméně jeho účinky na lidský organismus nejsou úplně prozkoumány. Neměli byste ho konzumovat příliš. Hodně se diskutuje také o sladidle ze stévie. Podle dosavadních poznatků nemá negativní účinky na lidské zdraví, naopak, dokonce se doporučuje například diabetikům. Pozitivní účinky stévie ale zatím nejsou úplně prokázány.

Znáte sacharidy?

Najdete je i pod názvy cukry, karbohydráty, uhlohydráty, glycidy nebo uhlovodany. Dělí se na jednoduché a složité.

Monosacharidy tvoří jen jeden typ molekul cukru. Jde o glukózu čili cukr hroznový, další je fruktóza neboli cukr ovocný. Třetí, galaktóza, je součástí mléčného cukru.

Odobornice: Neslaďte, omezte bílou mouku

Disacharidy jsou tvořeny dvojicí monosacharidů. Sem patří sacharóza, tedy cukr řepný či třtinový, kterým se nejčastěji sladí. Jeho molekuly tvoří dvojice glukóza a fruktóza. Dalším disacharidem je maltóza čili cukr sladový (glukóza + glukóza), který je především v pivu. Laktóza neboli cukr mléčný (glukóza + galaktóza) je obsažen v mléčných výrobcích.

Složité sacharidy, nebo také polysacharidy, nemají mnoho společného se sladkou chutí. Jsou pro tělo zásobárnou energie, patří k nim třeba škrob, ale možná překvapivě i vláknina.