Pojďme se na to podívat pěkně upřímně se všemi plusy i minusy. Takhle v prostředku života se totiž děje dost zásadních věcí na všech možných frontách. Některé z nich zažíváme poprvé, na další se těšíme, jiné v nás budí děsuplná očekávání.
Začněme pozitivně
Jednou z fajn věcí, které s postupujícím věkem přicházejí, je, že už se člověk víc zná. Dovede pojmenovat své strachy, ale i to, co umí a kde se cítí být silný v kramflecích.
„Chci říkat, co si myslím, a dělat, co dělat chci. To je pro mě naprosto jednoznačné. Chci být sama sebou a není jiné cesty. Chci si žít svůj život,“ říká s rozhodností, která ji provází v hlase i pohledu, devětačtyřicetiletá Dana.
Svobodnějšímu módu života rozhodně nahrává i to, že děti dospívají, či dokonce odcházejí ze společného domova. „Mám dva dospělé potomky, tak si teď užívám svobody dělat, co mě napadne, kterou jsem neznala, když byly děti malé,“ potvrzuje osmačtyřicetiletá Sylvie.
Menopauza není konečná. Berte ji jako přechod ke svobodě, žijte a užívejte |
Svobodnější pohled na svět podporuje i to, že už je vám také dost jedno, co o vás soudí druzí. „Teď už je pro mě důležitější, co cítím já sama, než co si myslí okolí,“ říká pětačtyřicetiletá Michaela.
Po čtyřicítce už zpravidla víme, co je to pravé „naše“, a už se nehoníme za tím, jak naplnit touhy, potřeby a očekávání svého okolí. Leckdy je tato svoboda žití umocněna i tím, že konečně po letech sebereme odvahu a odejdeme z již dávno nefunkčního manželského či partnerského vztahu.
To potvrzuje i Sylvie: „Ve vztahu jsem byla vždycky hodně napojená na partnera a bylo pro mě často těžké zorientovat se v tom, co chce on a co chci já. Jsem šťastná, že jsem se s věkem naučila vnímat samu sebe a to, co se ve mně děje. Být sama za sebe mi dává možnost objevit v sobě velkou sílu – sama sebe občas až překvapím, co všechno dokážu.“
Rovnocenných vztahů, v nichž můžou být oba partneři osobnostmi, si váží i šestačtyřicetiletá Gábina: „Je příjemné sledovat, když vedle sebe dokážou partneři v dlouhodobém vztahu zestárnout s vzájemnou úctou a porozuměním. Ale mám pocit, že vidím spíše nevyrovnané vztahy, kdy se žena muži pouze přizpůsobuje a chybí tolerance.“
A dodává: „Pro spokojený život je důležité, aby si každý zvolil svoji cestu, i když je to složité.“ Nechápe prý ženy, které po rozchodu ihned navazují nový vztah: „Nemají vůbec čas srovnat si v hlavě, co chtějí,“ myslí si Gábina.
Není to jen o rozchodech
Po čtyřicítce už na druhou stranu máme se vztahy nějakou zkušenost a víme, že romanticky to hoří tak rok, maximálně dva. Společně prožitými roky se potvrzuje, že v partnerství jsou důležitější věci než divoký sex. Ale ani na ten přece nemusíme v dlouholetém partnerství rezignovat.
Navíc o hodně lépe známe své tělo, víme, co nás v sexu baví a co ne, a v tom nejlepším případě to také dokážeme říct svému partnerovi. Můžete vzít jed na to, že sex po čtyřicítce je rozhodně lepší než v osmnácti!
KVÍZ: Co víte o orgasmu, pornografii a erotice? Zkuste velký kvíz o sexu |
Na co by se ve vztahu rozhodně rezignovat nemělo, je zvídavost a pozornost jednoho k druhému. To, že by nás opravdu mělo zajímat, co druhý řekl, o čem přemýšlí, co prožívá, jak se má. A udělat tomu druhému každodenní drobnou radost. Třeba ranní kafe tak, jak ho má rád.
Nebát se jít za svým snem
Najednou klidně po čtyřicítce můžeme zjistit, že práce, kterou jsme dělaly dlouhých dvacet let, nás přestala těšit. Nemyslíme tím, že až do dneška jsme nutně každý pracovní den juchaly do zaměstnání rozradostněné a s písní na rtech. Ale po dlouhých letech na stejném místě, s téměř stejnými lidmi, s jen málo proměňovanou náplní práce se můžou dostavit pocity vyhoření.
„Pracovala jsem dvacet let v bance a začala jsem to tam doslova nesnášet. Každé ráno, když jsem se blížila k budově, se mi chtělo zvracet. Nedokázala jsem si představit, že bych tam strávila třeba dalších deset let,“ líčí sedmačtyřicetiletá Štěpánka.
Digitální detox, více pohybu i sebeláska. Osm kroků k duševní pohodě |
„Nějak jsem v sobě našla odvahu a rozhodla se dělat, co jsem vždycky chtěla. Plavání a lezení, které byly do té doby jen mými koníčky, jsem proměnila v práci na plný úvazek. Teď jsem lektorkou kurzů plavání a boulderingu pro děti,“ říká a povzbuzuje ke změně i ostatní: „Na plnění snů a zkoušení nových věcí není nikdy pozdě.“
Tělo jako důkaz
S postupujícím věkem se nám nemění jen styl života, ale i tělo. Tak trochu měkne, na některých místech ho přibývá a jinde je ho zčistajasna nedostatek. Většinou přesně naopak, než bychom si my ženy přály.
Znáte to, ráno se probudíte a otisk vzorku polštáře si z obličeje vyklepáváte ještě v tramvaji cestou do práce. Výhoda je, že to můžete dělat pěkně usazené, protože vám dvacetiletý mladík ochotně přepustil své sedadlo.
V zrcátku hledíte na přibývající vrásky kolem očí a s údivem vám najednou dochází, že vypadáte čím dál víc jako vaše matka. A do toho buch, buch! To se vám zrovna rozbušilo srdce, přičemž hned potom následuje nával horka jako předzvěst přicházející menopauzy.
To by ovšem mohlo vysvětlovat i vaši občasnou nespavost, která se střídá s depresemi a sklonem k hádkám i všeobecné nesnášenlivosti všeho a všech. Jejda, a teď dokonce na okamžik vykoukla i ztráta libida! Jasně, období menopauzy se všemi svými projevy není žádná hitparáda, ale dá se s tím rozhodně něco dělat.
Mladistvý vzhled i dokonalost pleti. Jaký make-up se hodí právě pro vás |
Léčba klimakterického syndromu dnes není žádná tajuplná věda, dá se ženám ušít na míru a jeho projevy nám už vůbec nemusejí otravovat každodenní život. Příchod menopauzy tak vůbec neznamená, že se z nás stanou neviditelné, průhledné bytosti, které už nikoho nepřitahují a nelíbí se ani samy sobě.
Vypadat dobře, ba přímo skvěle, můžeme nejen po čtyřicítce, ale i když nám je přes sedmdesát. Nějaké to kilo navíc se dá za maskovat dobře padnoucím oblečením. Nebo klidně taky ne. Vězte, že „každé zboží má svého kupce“.
Sama znám nemálo mužů, kteří by okem nespočinuli na ženě štíhlé jako proutek, ale přímo magicky je přitahují kypré tvary. Takže se prostě nebojte ukázat velký zadek. A noste ho s elegancí!
Muži nestárnou?
Tak tomu je možná jen ve stejnojmenném filmu, ale jinak je to velký omyl! Mužů se dotýká stárnutí úplně stejně jako žen, ne-li dokonce s o něco větší razancí.
Jen si vzpomeňte, kdo vypadal líp na maturitním srazu po dvaceti, nebo dokonce třiceti letech? Nevím, jaká je vaše vlastní zkušenost, ale v případě mé bývalé gymnaziální třídy (a co jsem pátrala, tak i v případě mých kamarádek) v pomyslném závodě „vypadám jako za mlada“ jednoznačně vždy vítězila „dívčí“ polovina třídy, která dokázala vzdorovat alespoň zralým půvabem mužské polovině lesknoucích se pleší a neobratně schovávaných břich.
Šediny jsou přirozené a stárnutí může být fajn, shodují se slavné herečky |
Ženy podle mě stárnou tak nějak lépe. I když i tady se najdou výjimky v podobě věčných diblíků vycpaných botoxem. Lepší je přírodu a její zákony respektovat než vstupovat do předem prohraného boje. Když se podívám na většinu svých kamarádek, vidím, že našly svůj vzhled a styl a jsou v něm úplně spokojené. Dozrály jsme do své nejlepší formy.
Velmi úlevným zjištěním je poznání, že jsme si v našem „stárnutí“ nakonec všichni podobní a jsme v tom společně. Týká se každého a každé z nás. Když naše trable a starosti prožíváme individuálně a sami, můžeme mít dojem, že jsme se ocitli v pasti.
Ve všech ohledech je proto vždycky lepší o věcech společně mluvit. O všech. S partnerem třeba o tom, jak vás štve, že jste si sami dva společně nevyšli na večeři už věky a že vás ráno, když vstáváte z postele, děsně bolí záda. Na srazu s kamarádkami si klidně udělejte legraci z toho, že žádná z vás není schopna přečíst nabídku vín z lístku, protože jste si každá zapomněla brýle doma.
Život je prima v jakémkoli věku a člověk by z něj neměl být otrávený. I když ta kocovina ráno po večírku s kamarádkami bude mnohem, ale mnohem horší než před dvaceti lety.
Jak poznáte, že už je to (stáří) tady? ● Když se probudíte, cítíte se skvěle, ale všichni vám říkají, že vypadáte unaveně. Z knihy Caroline de Maigret Čím starší, tím lepší, ale starší |
