Pobláznění a vzájemná láska bez hlubšího přičinění přetrvají maximálně sedm let, alespoň to tvrdí odborníci. Příroda to prý má takto naprogramováno, aby zamilovaná dvojice přivedla na svět potomka a ve shodě jej dovedla do okamžiku, kdy bude do jisté míry samostatný. Ovšem hovoříme o pudech.
Pokud nechceme, aby právě ony cloumaly naším majestátem, je na místě věnovat vztahu dlouhodobou péči a vědět, co mu prospívá, a co je pro něj naopak zhoubné. Dlouhodobě, prosím. Faktem totiž je, že když svoje partnerství pravidelně nepřiživujete porozuměním a láskou, může se vám také stát, že během poločasu rozpadu už s ním nic dělat nepůjde.
Myslete na to, až budete sklouzávat ke stereotypu, právě teď je totiž ta správná chvíle začít resuscitovat něco, co na první pohled vypadá relativně v pořádku, pravda je ale taková, že když nenapnete všechny síly, skončíte s partnerem za pár let či měsíců osamělí a odcizení, aniž byste dokázali definovat, proč se tak vlastně stalo.
Jak uvádí mentorka Veronika Navarro: „Můžete samozřejmě pozorovat, že počáteční milostné po bláznění pomalu ustupuje, to ale ještě nemusí znamenat, že by se s přímou úměrou vytrácela ze vztahu i spokojenost. Pokud jste k sobě vzájemně otevření a pečujete o své partnerství, vztah se naopak prohlubuje a intimita nabírá úplně nových úrovní... Můžete zažívat i daleko hlubší stavy propojení a lásky. I milování může být po letech vztahu lepší a intenzivnější, než bylo na začátku. Čím více se sobě navzájem odevzdáváte, o to intenzivněji jste napojeni jeden na druhého.“
Mějte na mysli, jak moc je důležité být k sobě otevření, upřímní, neuzavírat se jeden před druhým a nehledat na sobě vzájemně chyby, jakkoli mohou být s přibývajícími roky očividnější a méně omluvitelné.
Buďte ve vztahu sami sebou
Jestli vám záleží na tom, aby váš vztah nikdy nedospěl do bodu, kdy se budete rozhodovat, jak dál, vezměte si k srdci radu odbornice: „Neobětujte se vztahu jako takovému, buďte především sama sebou. Jsou samozřejmě věci a činnosti, které se považují spíše za mužské nebo za ženské, ale je dobré vždy nejdřív prozkoumat sám sebe. Neexistují žádná dogmata a každý vztah může fungovat jinak. Obecně se dá říct, že pokud se žena cítí bezpečně a milována, může rozvíjet své dary. A pokud se muž cítí být přijímán, nemusí nic potlačovat a skrývat, ale může naplno rozvinout svou sílu. Jestliže si navzájem poskytují takové prostředí, může vztah krásně růst a v něm i každý z nich.“
„Rozvod nemusí být jen bolestivá záležitost. Otevře vám možnost další životní cesty.“
To je hluboká pravda. Právě ty vztahy, v nichž lidé trpí „myózou“ (tedy nejsou ve vztahu on a ona, ale výhradně my), jsou velmi často odsouzeny k zániku. Taková úzká propojenost totiž mnohdy unaví.
Stejně tak jako vztahy, ve kterých účastníci podlehnou dojmu, že protiklady se přitahují. Obvykle tomu podle odborníků tak nebývá. Přitahují se lidé se stejnými vizemi či dlouhodobými zájmy, politickými postoji a podobně. Protiklady ve vztahu jsou pořádně napjatou formou spolužití, která v prvotním výbuchu vášně může být zajímavá, v dlouhodobém horizontu se ale podobná vazba stává třaskavou.
To, co sdílíte, je silnější
Kdy má smysl o vztah bojovat, věnovat jeho rekonvalescenci energii a věřit, že vše dopadne dobře? V momentě, kdy si svého partnera ještě vážíte a víte, že i přes spory, které spolu vedete (a jde většinou jen o malichernosti), s ním chcete být a voní vám.
Vztahový kouč PhDr. Milan Šmíd dodává: „Nemusí jít jen o sexuální přitažlivost, ale především o přitažlivost emoční. O to, že spolu prožíváte situace, které vás baví, máte společné vize a cítíte, že vedle sebe máte oporu, kterou jste si kdysi přáli najít... Někoho, v koho máte důvěru a víte, že až se přeženou mráčky v komunikaci, bude zase dobře. Protože to, co sdílíte, je silnější než to, co vás rozděluje. Jestliže to tak cítíte, dělejte pro záchranu vše, co vás napadne, ovšem ne za cenu ztráty vlastní důstojnosti.“
Čas na důstojný rozchod
Co když naopak nastane situace, kdy vše nahrává rozchodu? Jak se pozná, že už nemá smysl snažit se tvořit společně hodnoty, že je lepší to vzdát? Mentorka Veronika Navarro má jasno, podle ní to pro vás bude křišťálově zřejmé.
(Ne)má váš vztah přece jen ještě šanci?Jestliže na více otázek odpovíte ANO, utíkejte a smiřte se s tím, že váš vztah je nejen vyčpělý, ale také toxický. Převažuje-li odpověď NE, zkuste na svém vztahu zapracovat. Uvidíte, že drobné nedostatky, které nyní vidíte optikou naštvané ženy, jsou v životě jen nepodstatné.
|
„Pokud máte klidný pocit, že vztah skončil, naplnil, co měl, je čas jít dál. Jestli jste ještě v emocích, existuje pravděpodobně něco, co by vás v dalších vztazích znovu a znovu popouzelo a destruovalo je. Takový problém je potřeba objevit, řešit a uzavřít jej. Jinak by vás v příštím vztahu dostihlo to samé.“
Hlavně musíte komunikovat
Výše uvedené vám možná udělá jasno v tom, kdy se vyplatí za vztah bojovat a jak poznáte, že už to opravdu nemá cenu, jenže co když jste o konci přesvědčena vy sama a váš partner nic netuší, případně se rozvádět nehodlá, protože v jeho rodině tomu tak nikdy nebylo?
Odbornice radí jediné. „Je třeba rozejít se v lásce a otevřenosti. Bez zbytečných hádek a ponižování. Upřímnost a autenticita je to, co vždycky funguje nejlépe. Neznamená to, že rozchod nebude bolet a bude příjemný. Ale bude vycházet z lásky k sobě, k druhému i tomu, co jste prožili.“
Dalším faktorem, který sehrává roli v tom, aby váš rozchod byl důstojný, je čas. Vaše rozhodnutí osamostatnit se a odejít ze vztahu, který vás nenaplňuje, také patrně nebylo bleskem z čistého nebe, ale dostávala jste signály, pracovala s nimi, odchod si mentálně zpracovala.
A to samé potřebuje i váš partner, který může být vývojem událostí zaskočen – a rozhodně to nebude milé překvapení. Dopřejte proto partnerovi, se kterým se chcete definitivně rozejít, to, co potřebuje nejvíc. Čas na to, aby zpracoval bouři, která mu vtrhla do poklidného života.
Jak Veronika Navarro dodává: „Snažte se s partnerem probrat svoje pocity v klidu a na rovinu. Komunikace je velice důležitá... A přestože si třeba intimitu spojujeme především s milováním, je například naprosto otevřený rozhovor o svých snech a přáních velmi intimní záležitostí. Pokud oba dokážete být zcela otevření, může to být pro váš vztah velký posun kupředu. Třeba zjistíte, že už dlouho každý sníte o něčem jiném než před lety. Sdílet svoje představy a mluvit o nich je klíčové.“
Hovory na toto téma vám mohou zabrat delší dobu a třeba právě díky nim i váš partner zjistí, že rozhodnutí jít od sebe je tou nejlepší variantou, jak si užívat každého dalšího dne bez pocitu stereotypu, selhání a nudy.
Počítejte také s tím, že rozchod či rozvod setsakramentsky bolí, i když jste k němu odhodlaná a víte, že po letech nepéče o vztah se už nic spravovat nedá. I tak ale budete po odchodu ze soudní sítě trpět nostalgií a možná vás přepadnou myšlenky, jestli jste neměli dát vašemu dlouholetému vztahu ještě šanci. Co tedy dělat v okamžiku, kdy se rozvádíte?
Odbornice Veronika Navarro podotýká: „Rozvod nemusí být jen bolestivá záležitost. Naopak, když jste s ním vnitřně vyrovnaná, může být optimistickou záležitostí, která před vámi otevírá další životní cesty. Nicméně je důležité dopřát si čas truchlit, smutnit, prožít bolest a vyhradit si dostatek prostoru pro sebe, nehnat se hned do dalšího vztahu, ale najít se, dostat se hlouběji k sobě a teprve z tohoto bodu pak případně nacházet nového životního partnera.“
Žít sama za sebe je to nej
Jak je to s dalšími láskami v životě, na kolik jich má člověk nárok? A opravdu platí, že rozvedená čtyřicátnice zůstane už do konce života sama? Není to pravda...
„Pokud ukončíte vztah v klidu a s láskou, může se stát, že další den potkáte někoho, do koho se hluboce zamilujete, stejně tak můžete být láskou tak naplnění, že budete pár let kráčet po světě úplně sami a ani vás nenapadne se do vážného vztahu pouštět. Co je pro nás konkrétně a v konkrétní situaci dobré, víme vždy jenom my. A to je také jediný zdroj, ze kterého bychom měli čerpat informace pro svá rozhodnutí. Žít sám za sebe je to nejlepší, co můžete udělat pro sebe, ale i pro svůj vztah a jeho dynamiku,“ říká odbornice závěrem.
