Dcery by přikoval ke stolu
Druhá rodina se kromě Nadi skládá z jejího přítele Štefana (37), který je také nezaměstnaný, a dcery Míši (7). Všichni žijí v Duchcově v pronajatém bytě 2+1. Štefan žije dost nespoutaným životem a sám přiznává, že si někdy přijde jako svobodný. Někdy údajně na celý den odejde, aniž by něco řekl. „Přál bych si náhradní manželku, která má zalepenou pusu,“ říká. V tom se shoduje s Gabrielou, která si od Výměny slibuje hlavně trochu klidu a odpočinek od své hlučné rodiny.
Gabriela (38) si z náhradního manžela udělala vrbu. Nejčastěji se tak řešil její vztah s partnerem, došlo ale i na veselé chvíle.
Seznámení proběhlo v klidu, i když Gábina přiznala, že ji Štefan nejdřív trochu vyděsil. I přesto se mu hned svěřila s problémy ve své domácnosti. „Chybí mi klid, někdy si jen sednu a manžel už se mě ptá, proč tam sedím sama a jestli se ho štítím.“ Štefan si díky tomu mohl udělat o rodině náhradní manželky obrázek. „Oni musí mít doma velký problém, protože takhle to hned vybalit… Jsme se skoro ani nepoznali, že jo.“
Hned první společné ráno Štefan Gabrielu překvapil, když se sám okamžitě chopil stlaní postelí a zametání. „Nejsem zvyklá, že by někdo vzal takhle koště a začal mi zametat. To já radši jdu a udělám si to sama,“ smála se rozhozená Gábina.
Napnuté nervy se projevily při vaření oběda. Nezvykle mnoho volného času dalo Gábině příležitost k přemýšlení. „Zastesklo se mi po Kubíčkovi, a to jsem doma ze sebe dělala hrdinku, že nebudu brečet.“ Štefanovi se ji podařilo nejen uklidnit, ale rovnou i rozesmát. „Breč klidně ještě víc, vypusť to ze sebe. Můžeme otevřít i vínko a můžeš se vybrečet úplně. Bude dobře, věř mi.“
Negativní myšlenky však Gabrielu neopustily ani při odpoledním úklidu. „Můj manžel by měl holky nejradši doma, přikované někde u stolu. Našel by jim ženichy, ale takové, kteří by vyhovovali jemu, ne jim.“ Podle jejího názoru se děti svého otce bojí. „Jarmika mi říkala, že s námi nebude. Danielka to samé. Myslím, že se to změnilo, když zemřel děda a narodil se Kubíček. Myslím, že mi manžel dává za vinu, že je Kubíček takový trošku jiný, že se tam něco nepovedlo.“
Aby si ukrátila dlouhou chvíli, pustila se do čištění – podle Štefana – nevyčistitelných fleků ve vaně. V rozverné náladě několikrát Štefana postříkala. „Musím říct, že takhle jsem se už dlouho nenasmál,“ liboval si dočasný manžel a vůbec mu nevadilo, že voda teče všude po podlaze. Veselí však Gábinu opět rychle přešlo. „Doma s manželem už dlouho doma nebyla takováhle sranda. Mrzí mě to, protože se to podepisuje i na těch dětech,“ přemítala opět se slzami na krajíčku.
Netrvalo dlouho a na vlastní kůži zažila Štefanovo pověstné utíkání, jak ho popisovala Naďa. Záminkou byla koupě pracího prášku, která mu ovšem zabrala několik hodin. „Kdyby chodil večer, tak bych si myslela, že chodí za ženskýma. Ale takhle ráno?“ přemýšlela Gábina. Po příchodu mu sdělila, že ji a Míšu zve za trest do cukrárny. Kde byl tak dlouho, ale Štefan nepřiznal.
V cukrárně Gabriela dočasnému partnerovi přiznala, že v podobném podniku už nebyla dobrých osm let. „Já se manžela nezeptám, protože vím, že by asi nešel. On fakt tvrdě pracuje a sama s dětma nepůjdu, nechci ho nechávat doma samotného,“ vysvětlovala a Štefan opět došel k názoru, že se svého manžela bojí. To pak ostatně potvrdila samotná Gábina. „Asi fakt mám z manžela určitý strach. On je morous. Když jdu z práce domů, tak už mi to v hlavě šrotuje a říkám si, co se tam asi zase stalo.“ Štefan mezitím dostal strach o svou přítelkyni Naďu, zda jí David na druhé straně náhodou nějakým způsobem neubližuje.
Svatba nosí smůlu
Gabrielin režim přinesl jen pár změn. „Můžeš zkusit dát tu lepicí pásku, co jsi koupil, na plovoucí podlahu?“ zeptala se a vysloužila si tím salvu nevěřícného smíchu. „Ok, jsem chlap, takže to zvládnu,“ přitakal dočasný manžel nakonec. Dalším přáním byl společný výlet. S největší nevolí se setkal požadavek, aby si zkusil celodenní starost o domácnost. Štefan si alespoň vymínil, že mu Gábina pomůže s vařením. „No dobře, tak teda vytřu a něco, ale moc se mi do toho nechce, jsou to přece jenom ženské práce, že jo,“ reptal.
Další den se pustil do lepení podlahových lišt. „Je to hodně práce, jsem to neměl začít dělat,“ postěžoval si po chvíli. „Nalepím Nadě lištičku, a ještě ji požádám o ruku, ne?“ ušklíbal se. Na Gabrielinu otázku, proč by ne, odpověděl: „To se nikdy nestane. Podle mě svatba nosí smůlu.“
Podle Gábiny si jen dělal zadní vrátka. „Když máš dítě a vztah, tak tomu musíš obětovat celý život,“ poučovala náhradního partnera. „Vždyť já jsem ho obětoval už dávno, Naďa mi vzala mládí,“ prohlásil Štefan a vysloužil si pohoršený pohled. „Mám ji rád, miluju ji. Hodně ji miluju,“ obrátil po chvíli. Gabrielu ovšem nepřesvědčil. „Aby mi někdo do očí řekl, že si mě nevezme, a mluvil o zadních vrátkách, to je nepochopitelné. V tom vztahu si takový člověk není jistý.“
Štefan se nakonec s chutí pustil i do úklidu. „Třeba to udělám lépe než Naďa, kdo ví. Udělám to jedním tahem, ale dobrým tahem. Udělám to rychle a dobře. Ženské se s tím zdržujou, a pak najednou ve dvanáct zjistím, že nemám uvaříno,“ pochválil se při utírání prachu. „Já jí doma nepomáhám. Když je práce, tak jsem v práci a chodím pozdě. No a když není práce, tak jí taky nepomáhám. Protože to bych pak mohl dělat všechno a už bych ji k ničemu nepotřeboval,“ uvažoval Štefan.
Aby náhradní manželku rozptýlil, pozval na návštěvu pár přátel. Řeč se stočila na často probírané téma: Gabrielin vztah s manželem. Štefanovi kamarádi se rozhodli jí promluvit do duše. „Vzala by sis svého manžela i dneska?“ ptal se jeden z nich. „Dneska už ne, protože vím, co v něm je,“ přiznala. „Zvyšování hlasu, nadávání, děti se ho bojí, ona se ho bojí,“ vypočítávala kamarádka. Osazenstvu navíc vyrazilo dech zjištění, že se Gabriela vůbec nestýká se svými rodiči, kteří žijí na Moravě. „Jestli se teď táta bude koukat na tuhle Výměnu, tak poprvé v životě uvidí svoje vnoučata.“ Důvodem je prý fakt, že se nikdy nesrovnal s tím, koho si Gábina vzala za muže.
Před koncem výměny vzal Štefan Gábinu ještě na výlet, rozhled do krajiny ji ovšem opět donutil k slzám. „Mrzí mě, že něco podobného nemůžu sdílet s Davidem. Ale chyba je i ve mně. Je to hodně těžké a máme spolu co řešit. Mám strach z toho, co bude.“
Štefan měl na výletě rovněž chvilku pro hodnocení uplynulých dní i svého vztahu k Nadě. „Rozhodl jsem se, že budu trávit více času se ženou. Uvědomil jsem si, že čím déle ji nechávám doma samotnou, tím víc se ode mě vzdaluje.“ Přehodnotil si i svůj přístup ke svatbě. „Jo, asi si ji vezmu. Ne asi, ale určitě.“
Ty tu holku týráš
Osm očí se odehrávalo v slzavém údolí. Naďa pochválila dcery druhého páru, ale přiznala, že bez Gábiny domácnost nefunguje tak, jak má. V ten moment David neudržel slzy. „Naďo, já ti děkuju. Ty jsi mi opravdu ukázala, co moje žena pro nás dělá.“ Štefan se nato Davida zeptal, jestli doma pomáhá a jestli uvaří. „Proč bych měl vařit, vždyť mám doma ženu?“ zněla odpověď.
„Mně se zdá, že ty tu holku týráš,“ obvinil Štefan Davida. Pohledy se obrátily na Gábinu, která jen zavrtěla hlavou, že to není pravda. Štefan ji nabádal, aby manželovi řekla pravdu. „Vždycky, když vybouchneš, tak mám strach,“ přiznala nakonec. „Třeba je to moje chyba. Špatně s tebou mluvím, špatně s tebou komunikuju… Chtěla bych to napravit.“ Nakonec ovšem došlo i k veselejším okamžikům. „Chtěl bych tě požádat o ruku,“ sdělil Štefan přítelkyni. „Tak jo, vezmu si tě,“ souhlasila Naďa.
