Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Vánoční fejeton: Za chvíli jsou tady! Šťastné, veselé a rumové

  • 10
Loňské Vánoce strávila celá rodina u nás. Vařila jsem a pekla, oni jedli. Letos jsem se rozhodla přípravu zahájit o něco dřív a zásobit se. Hlavně rumem, píše ve svém fejetonu Alena Hrachovcová.

Vánoce se blíží, přitom já jsem se ještě nevzpamatovala z těch minulých, kdy mi všichni mí nejbližší řekli, že mne mají moc rádi a že svátky vánoční stráví u mne doma. A protože já je mám všechny také moc ráda, tak jsem se snažila. Fakt jsem se snažila. 

Napekla jsem cukroví, koupila husu, maso na svíčkovou, sepsala seznam, co všechno budu potřebovat. Koupila jsem kapra a den před Štědrým dnem jsem tu bestii klouzavou honila se sekerkou po předsíni, abych ji mohla naporcovat. 

A ten, kdo dělává rybí polévku, určitě mi dá za pravdu, jaká to je patlačka, něž se taková polévka připraví. Ještěže mi zavolala dcera a pravila, ať se nepatlám s bramborovým salátem, že ho upatlá a přinese ona. 

A na Štědrý večer se opravdu všichni přihrnuli i s bramborovým salátem a už ve dveřích nasávali vůni večeře. První se ozvaly vnučky: „Babi, máš hráškovou polévku?“ a „Babi, máš kuřecí řízky?“ Neměla jsem ani jedno, ani druhé. Pravila jsem, že mají smůlu, protože mám polévku rybí a smaženého kapra. A manžel pravil, že tradice je tradice. 

Dcera pravila, že o Vánocích má být hlavně legrace a že oni kapra ani rybí polévku nejedí, a co tedy budou jíst. Řekla jsem, že v tom případě si musí vystačit jen s vlastním bramborovým salátem. Vykostila jsem porci kapra a dala ji psovi. Pes převaloval sousto v hubě. Poté ho vyplivl a tvářil se, že na tradice kašle a rybí blafy žrát nebude. 

Ale protože byl Štědrý večer, projevili nakonec všichni dobrou vůli: Oždíbali z kapra smaženou housku a pes schroupal trochu zasmažené housky do polévky. Na Hod Boží jsme svorně sprovodili ze světa husu a na Štěpána svíčkovou. 

Proto, z důvodů zde uvedených, jsem se rozhodla, že na letošní vánoční svátky se připravím již první prosincový víkend. Mám přece mrazák! V pátek jsem si vzala dovolenou a uhnětla těsto na pracničky, vanilkové rohlíčky, na cukroví linecké a kokosové. 

V sobotu ráno jsem začala péct a obalovat pracničky a rohlíčky. Odpoledne vykrájela a upekla cukroví linecké a kokosové. Víc péct nebudu, zbytečně se po tom tloustne. O půlnoci jsem lepila linecké marmeládou, kokosové čokoládou a přemýšlela, na co jsem koupila rum. 

V neděli ráno jsem cukroví narovnala do krabic a dala za okno, aby se rozleželo. V poledne jsem obalila kuřecí řízky, dala je na mrazák a pustila se do přípravy hráškové polévky (vnučky a pes si přece nepotrpí na tradici). Hotovou polévku jsem dala vychladnout do špajzu. 

Z lednice jsem vytáhla dvě půlky kapra, dvě rybí hlavy, jikry a mlíčí (manžel si potrpí na tradici). Ve dvě po půlnoci jsem cpala do mrazáku obalené porce ryby a obě polévky. Začalo mě to zmáhat. Potřebovala jsem nějaký životabudič. Vyndala jsem ze špajzu flašku rumu. Up!

Ze všech těch příprav jsem byla velice unavená. Ráno musím zavolat do práce, že si beru ještě den dovolené. Ochutnala jsem cukroví, jestli se rozkládá. Ještě se nerozkládalo. Up! 

Dala jsem do trouby péct svíčkovou. Up, up! Zadělala na knedlíky. Up! Trochu se mi točila hlava. Nejspíš vyčerpáním. Eště, že ám rum. Už vím, proč jsem ho koupila. Up, up, up! Ošelmi um! Ne, um! Errr-um! Ae em prřiprvena. Echno evmazaku. Ánoce, úžete prřiít!