| ON-LINE DISKUSE: Autorka autobiografické knihy Kamila Velikovská, která čeká na soud za zabití svého násilnického manžela, bude dnes od 14 hodin odpovídat na vaše otázky ZDE |
Přestože je hodně lidí schopno existenci domácího násilí zcela popírat nebo aspoň bagatelizovat, zkušenost s ním má téměř 40 % českých žen. To je skoro polovina, což je děsivé. Rozhlédněte se kolem sebe. Čtyři z deseti žen, které vás obklopují, doma týrá jejich manžel. V rámci spravedlnosti je třeba říci, že 5 % obětí domácího násilí tvoří muži, takže třeba i váš tichý kolega.
To jsou skutečnosti, které vyplynuly z průzkumu agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí. O vlastní zkušenosti s násilím v partnerském vztahu v něm mluví 14 % populace a každý druhý člověk starší 15 let má nějakou zkušenost s domácím násilím, ať už vlastní či z doslechu nebo přímo ze svého okolí. Vy víte, co se k němu počítá a co ještě ne?
CO JE TO DOMÁCÍ NÁSILÍ?
Podle organizace ROSA, která nabízí komplexní pomoc ženám - obětem domácího násilí, jde o chování, které u jednoho z partnerů vzbuzuje strach z partnera druhého. Násilnický partner používá moc, kterou tento strach vyvolává, a jeho pomocí kontroluje toho druhého. Nedovolí mu třeba vybírat peníze ze společného účtu, brání mu se vídat s přáteli nebo ho uráží na veřejnosti.
KDY TO ZAČÍNÁ BÝT VÁŽNÉ
Musíte přesně rozeznat první náznak násilného chování a okamžitě jednat. Na začátku ještě může pomoci, pokud celý problém řeknete rodině či známým, ale udělejte něco hned - ve chvíli, kdy dojde na násilí fyzické, už většinou nenajdete k odchodu sílu. Vyhrožuje vám fyzickým násilím, nedopřeje vám spánek nebo vás nenechá najíst? To vše patří k týrání psychickému, stejně jako když vám vyhrožuje, že unese vaše děti, znemožní vás v zaměstnání či se "postará", aby vás zbavili svéprávnosti.
Další podobou násilí vůči jiné osobě je sociální izolace. Může vám zakazovat či omezovat kontakty s okolím, například vám vysvětlí, že (a proč) na vás vaše matka má špatný vliv, a proto není záhodno se s ní stýkat. Nebo vám znepříjemní vaše "kafíčka" s přítelkyní tím, že bude pochodovat po bytě a upozorňovat vás na to, že zatímco vy sedíte u kafe, děti nemají co ke svačině. Počítejme sem i nečekané kontroly na pracovišti či pročítání smsek nebo když vás nechá sledovat či vás dokonce špehuje sám.
Pokud má k vašemu společnému kontu přístup pouze on nebo vám nedává dost peněz na chod domácnosti či nutné poplatky, jedná se o kontrolu ekonomickou. Pokud uslyšíte větu, že byste možná měla přestat chodit do práce a začít se "konečně pořádně věnovat rodině", zpozorněte. Možná jste právě na startu.
Ponižující je samozřejmě i jakákoli výčitka, že nejste schopna s částkou vyjít, a vyžadování vyúčtování nákladů na domácnost či výčitky, že utrácíte za nesmysly.
Nejzávažnější formou týrání je násilí fyzické a sexuální. Jakýkoli přímý fyzický útok nebo i ohrožování zbraní, a to nejen vůči vám, ale například i směrem k vašemu domácímu zvířeti, musíte řešit ihned. Nezmění se, není to naposledy, není to hra. Nesmíme zapomenout na to, že sexuální zneužívání není jen znásilnění, ale i vynucování praktik, které odmítáte, nebo nucení k sexu pohrůžkami.
Neznamená to ale, že nejdřív vám bude nadávat, pak vám nedá peníze a nakonec vás zbije: útoky se vyskytují ve více formách současně, opakují se a nabývají na intenzitě. Na vás je, abyste rozpoznala čas před první fackou - jinak se ve spirále útoků psychických i fyzických svezete až na úplné dno. Odejděte hned a mějte na paměti, že oblíbeným trikem agresora jsou také výhrůžky sebevraždou, pokud jej opustíte.
7 NEJABSURDNĚJŠÍCH MÝTŮ O DOMÁCÍM NÁSILÍ
1. Domácí násilí neexistuje, jsou to spíš hádky, takzvaná "italská manželství". Jenže v hádce proti sobě stojí dva rovnocenní partneři s rozdílným názorem. A hádku jeden z nich vyhraje - nebo ten druhý. V případě domácího násilí proti sobě stojí agresor a jeho oběť. A role se nemění.
2. Ženy násilí ve vztahu chtějí. Ano, zejména v pornofilmech ženy násilí vyžadují, ale v reálném životě žádná žena nechce žít s mužem, který ji bije či ponižuje.
3. Domácí násilí se týká jen velmi malé části populace. Faktem je, že některou z forem domácího násilí zažije 38 % žen.
4. Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev. Ve skutečnosti se vyskytuje napříč společenskými skupinami nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci. Podle průzkumu STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris má 45 % obětí a třetina agresorů minimálně středoškolské vzdělání a násilí se odehrává v rodinách průměrně až nadprůměrně materiálně zajištěných (71 %).
5. Příčinou násilí je alkoholismus partnera. Alkohol může sice agresivitu podpořit, ale rozhodně není příčinou útoku: tou zůstává útočníkova snaha oběť ovládat.
6. Situace přece nemůže být tak strašná, jinak by přece týraná žena odešla. Musíme mít na paměti pár důležitých faktů: ženy neodcházejí zejména kvůli dětem. Nebo (ano, zcela nesmyslně) jeho chování omlouvají. Mají také strach z fyzického napadení - výhrůžky násilím jsou součástí psychoteroru.
7. Oběť i pachatele snadno rozeznáme. Domácí násilí může být dlouhodobě skryto i před vlastní rodinou. Téměř učebnicové je vysvětlování modřin pádem ze schodů.
JAKÉ JSOU PRVNÍ SIGNÁLY
Začíná to velmi nenápadně, psychickým znevažováním nejen doma, ale i na veřejnosti. Věty jako "nejsi k ničemu", "tohle nedokážeš" nebo "vždyť se na ni podívejte, copak té můžu něco svěřit?" vnímejte jako indikátor psychického násilí. Pokud vás partner kontroluje, ponižuje či vědomě izoluje, nepřehlížejte to: pokud jej už na začátku nezastavíte, ať už proto, že vás to vlastně nebolí nebo se vám do toho vůbec nechce, bude mít ponižování stupňující se tendenci - agresor totiž nabude dojmu, že je to úplně normální přístup k ženě. Jak bude pokračovat, netřeba připomínat. A nesmí vás uklidňovat ani střídání útoků a relativního klidu.
Násilný vztah definují tři věci: láska, naděje a strach. A jak to probíhá? Období pohody nejspíš narušíte něčím, co váš protějšek "nemá rád", pak se přes vzrůstající napětí ve vztahu, následný konflikt a usmiřování vrátíte zase až na začátek kruhu: lásku si pak zasloužíte - budete-li jeho hodná holčička, příště nebude mít důvod vás zmlátit. Celý cyklus pak začne znovu, přičemž v opravdu závažném stadiu stihne agresor vystřídat všechny polohy během několika málo minut.
Proč se v naprosté většině případů nejste schopna bránit? Situaci kromě vašeho vztahu k pachateli umocňuje i pocit bezradnosti a bezmoci. Sama sobě namlouváte, že bez něj to nezvládnete nebo že vlastně nedělá nic zvláštního, vždyť v jádru to přece není špatný člověk. Pachatel domácího násilí má ale dvojí tvář, násilnicky se často chová jen doma. Na pracovišti má pověst bezproblémového parťáka a vaši přátelé jej dokonce mohou vnímat jako ideálního partnera.
PROČ SI NEPŘIZNÁME, ŽE JSME OBĚTÍ DOMÁCÍHO NÁSILÍ
To není naše chyba ani náš problém, je to běžný syndrom zvaný popírání. Co nás k tomu vede? Může to být jistá "zpracovanost" vlivem dlouhotrvajícího psychického teroru: vždyť kdybyste byla poslušná, neměl by váš partner důvod vás bít.
Vinou popírání nejste schopna vyhledat odbornou pomoc nebo se aspoň svěřit někomu ze svého okolí, z jeho útoků totiž obviňujete sebe sama. Určitě hraje roli i stud: přiznáním totiž celému světu říkáte, že muž, se kterým žijete, byl špatnou životní volbou. Pokud už v tomto období oběť nedokáže jít s pravdou ven a násilí stále narůstá, přichází další syndrom - popírání závažnosti. V tomto období, kdy už třeba vyjde najevo, že jste týrána, před svým okolím předstíráte, že se jedná o drobné roztržky.
Přesvědčit okolí není nic těžkého: 60 % osob tvrdí, že pro nezúčastněnou osobu je těžké domácí násilí rozpoznat. Samozřejmě, že vás uklidňuje i zmiňovaný cyklus, kdy se násilí vrací na scénu. V období klidu a lásky žijete v přesvědčení, že váš vztah je harmonický, a v případech po útoku, kdy agresor svého útoku patřičně lituje a slibuje, že už se nebude opakovat, uvěříte a obhajujete jej i sama před sebou: "Stalo se to přece naposledy, slíbil mi to." Poznáváte se?
Rovněž se vám může stát, že budete popírat i možnost řešení: vašeho partnera přece není možné změnit. Může za to útočníkův výbušnější charakter. Je to zděděná vlastnost, stejně se choval jeho otec k jeho matce. Jenže v jeden moment už je třeba si přiznat, že nastal čas situaci řešit. A nemusí jít hned o fyzický útok na vás či vaše děti.
Život v obdobném svazku je víc než jen velmi nekomfortní. A pokud se i vy vymlouváte na to, že dětem nechcete rozbít rodinu, mějte na zřeteli, jaký vzor si vaše děti z takové rodiny odnášejí do života.
V článku byly použity informace z www.rosaos. cz, výzkumu STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR a.s. a společného výzkumu Akademie věd ČR a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
|
DOMÁCÍ NÁSILÍ NEJSOU JEN MODŘINY
|
BERE SI DĚTI JAKO "RUKOJMÍ"?
PONIŽUJE VÁS VE SPOLEČNOSTI?
OMEZUJE VÁM PŘÍSUN FINANCÍ NA DOMÁCNOST?
|
ANKETA: Změní opravdu nový zákon situaci týraných žen?
Bude nějakou dobu trvat, než se soudci i policisté, kteří s oběťmi přicházejí do styku jako první, naučí správně se zákonem pracovat. Je však dobrým začátkem a do budoucna také účinným nástrojem. Stejně důležitá jako přijetí zákona bude jeho popularizace, seznamování veřejnosti s touto problematikou. Oběti domácího násilí potřebují informace a rady, jak se bránit.
Zda dojde ke snížení případů domácího násilí, se ukáže teprve časem. To, co se děje v soukromí za zavřenými dveřmi, je zákonem obtížně kontrolovatelné a vymahatelné. Je však nutné, aby násilníci věděli, že budou za své činy postihováni. Zásadní je prevence. Rozhodující je, jakého partnera si zvolíme. To je nejdůležitější krok a soukromá odpovědnost.
Zákonná úprava problematiky domácího násilí je nezbytná, ale praxe bohužel ukazuje, že není dostačující. Velmi záleží na přístupu policie i soudů a na důvěře těch, kterých se to bezprostředně týká, právě v jejich pomoc. Velmi významnou roli hraje i neziskový sektor, který často jediný je schopen vytvořit azylové zázemí pro oběti domácího násilí a ne vždy má pro to vytvořeny odpovídající podmínky. |
Kateřina Jacques, poslankyně Strany Zelených
Miroslava Němcová, 1. místopředsedkyně PS ČR, místopředsedkyně ODS
Lucie Talmanová, poslankyně ODS
|
KDE MŮŽETE HLEDAT POMOC? Pro radu či pomoc v nouzi se obraťte na organizaci Rosa, telefonní číslo 241 432 466 nebo Bílý kruh bezpečí, 251 511 313. V případě, že potřebujete odejít z domova (třeba i s dětmi), vyhledejte pomoc Charity: * Azylový dům, Břeclav, 519 331 455 |
| Autorce článku můžete také napsat na adresu michala.markova@mfdnes.cz |
