Píše se rok 1898 a české čtenáře čeká v knize Otec Kondelík a ženich Vejvara jedna z nejotevřenějších kapitol týkajících se manželského sexu.
Děj, jehož autorem je Ignát Herrmann, se odehrává zhruba takto: Matka v předvečer svatby dává rady své dceři. Ženy stojí vedle sebe a dívají se do dáli.
"Pepičko, od zítřka bude všechno jinak.“
"Já vím, maminko.“
"Inu, víš a nevíš, Pepičko. Zítra se mezi tebou a tvým manželem stanou věci, jaké jsi ještě nepoznala.“
"Já vím, maminko.“
"Inu, víš a nevíš, Pepičko. Musíš být trpělivá.“
"Já vím, maminko.“
"Inu, víš a nevíš, holka. Ale je to požehnaný stav a všechny jsme si tím prošly.“
Chcete vědět více?
Co dnes vědí děti o sexu a jak je správně vychovávat čtěte ve čtvrtečním magazínu MF DNES
Sexuální výchově tím tehdy bylo dáno zadost. O víc než sto let později, v červenci 2007, se v českých knihkupectvích začíná prodávat jiná knížka. Ta je tentokrát určená nikoliv dospělým jako ta Herrmannova, ale již pro dospívající dívky. Jmenuje se O lásce a sexu a napsala ji Kateřina Janouchová.
"Lízej svého partnera pomalými a houževnatými tahy jazyka. Jsi kočka, která čistí jazykem své koťátko.“
"Dbej na to, aby byl penis vlhký – nejlepší je použít vlastní sliny nebo lubrikant.“
"Hlazení poštěváčku při souloži je výborná věc. Hlaď si ho sama nebo o to požádej partnera. Pro většinu mužů je to hrozně vzrušující.“
Penis jako ucho
V informovanosti o sexu jsme se poněkud posunuli. A to jak v obsahu, tak hlavně ve věku, kdy se sexuální návody dozvídáme. Sexuální revoluce zbořila všechna tabu, která byla, a jediné, co se dneska běžně nedělá, je to, co zakazuje zákon. Podle odborníků na takovou změnu nejsou připraveni ani dospělí, natožpak jejich děti.
"Učíme děti souložit, ale neučíme je mluvit. Tím, že boříme tabu a posouváme informační hranici, je připravujeme na život nevyváženě,“ myslí si psycholog Jeroným Klimeš. "Vědí možná všechno o sexu, ale nevědí nic o vztazích. Neumějí se domluvit, jak půjdou do kina, nevědí, že do třiceti projdou velkými rozchody, a nikdo jim neřekne, jak je mají zvládat. A přitom takové informace potřebují daleko víc než ty o sexu. Ty si totiž docela dobře dokážou zjistit samy.“
Sexuologům se to snadno říká, ale kolik z nás se neotřese při představě, že má zvědavým ratolestem popsat podstatu a půvab například análního sexu? A proč se vůbec dospělí před dětmi tolik stydí? Protože se sexuální osvětou začínají pozdě.
"Musí začít dřív, než se dítě dostane do puberty. Nejlíp kolem devátého nebo desátého roku dítěte. Do té doby se potomek dokáže o penisu bavit stejně jako o uchu. Jakmile se dostane do puberty, začne se stydět, a proto se stydíme i my,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss.
