O svém prvním porodu jsem měla celkem jasnou představu. Pokud bude těhotenství i vlastní porod probíhat normálně, bez zdravotních komplikací, chtěla bych porodu nechat volný průběh.
Chtěla jsem se vyhnout jakýmkoliv lékařským zásahům, medikamentům i podpůrným či bolesti tlumícím prostředkům.
Byla jsem přesvědčena, že příroda příchod miminka na svět zařídila nejlépe, jak mohla, a průběh porodu není třeba nijak vylepšovat či opravovat, pokud vše probíhá normálně.
Porodnice bez doktorů uspěla u soudu |
S manželem jsme se proto rozhodovali mezi porodem v porodnici, která bude otevřená této mojí představě, a porodem doma za dohledu porodní asistentky. Chtěla jsem také rodit s někým, koho znám a komu můžu důvěřovat.
Pomohla mi zkušená asistentka
Neznámý zdravotní personál v porodnici, který se neustále střídá, ve mně příliš důvěry nebudil (Na koho zrovna narazím? Bude respektovat mé přání? Nebude mi vnucovat vlastní představu či zaběhnuté postupy?). Další "podmínkou" pro porod v porodnici bylo, že mi miminko hned po porodu neodnesou, jak se to v českých porodnicích běžně dělá (přestože první poporodní vyšetření je možné provést u matky).
Vyhledala jsem tedy zkušenou porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou, s níž jsme porod doma konzultovali včetně rizik, možných komplikací a způsobu jejich řešení.
Zhruba poslední tři měsíce těhotenství jsem k ní pravidelně docházela do poradny, jako se běžně chodí ke gynekologovi, a v posledních týdnech těhotenství do porodnice.
Zároveň jsem absolvovala také většinu běžných lékařských vyšetření a domluvila si také porod v menší porodnici v Neratovicích. Pro případ, že bych se nakonec na porod doma přeci jen necítila, porodní asistentka k porodu nemohla přijet nebo by nastaly komplikace, pro které by porod doma nebyl bezpečný.
Kolik stojí porod domaPorod nás stál 8 500 korun, a to včetně poporodní péče. Bydlíme 12 km za Prahou, pokud bychom bydleli v Praze, zaplatili bychom 8 000 korun. |
Termín porodu se blížil, všechny lékařské kontroly i prohlídky u mojí porodní asistentky odpovídaly normálnímu, zdravému těhotenství a já jsem se cítila dobře. Přestože jsem konečné rozhodnutí o porodu doma nechávala až na dobu začátku porodu (kdy se obvykle odjíždí do porodnice), získávala jsem stále větší jistotu, že mé přesvědčení je správné.
Rodila jsem podle citu
Pak přišly první porodní kontrakce a já jsem cítila, že chci zůstat doma a rodit se svou porodní asistentkou. Tam jsem se zkrátka cítila dobře a bezpečně. Můj pocit, že vše probíhá, jak má, potvrdilo i vyšetření porodní asistentkou po jejím příjezdu k nám domů. Porodu doma tedy nic nebránilo.
Vlastní porod proběhl hladce a poměrně rychle a především naprosto spontánně. Při porodu jsem se řídila především vlastními pocity, volila jsem tempo a polohy, které mi vyhovovaly. S překvapením jsem zjistila, že přesně cítím, co kdy udělat.
Porodní asistentka "pouze" kontrolovala průběh porodu, sledovala ozvy a polohu miminka a v závěru porodu mi pomohla s protažením hlavičky. Následně zkontrolovala miminko a provedla poporodní vyšetření mé i miminka. Vše bylo v nejlepším pořádku.
O tom, že byl porod bezproblémový, svědčí i to, že jsem neměla prakticky žádné porodní poranění, přestože se nám narodil čtyřkilový cvalík (já sama mám 156 cm a 56 kg).
Byl to úžasný pocit
Zhruba dvě hodiny po porodu, když bylo zřejmé, že je vše v pořádku, nás porodní asistentka opustila. Předtím nám ještě vysvětlila, co v dalších hodinách sledovat.
Pocit, že jsme všichni tři doma a můžeme nerušeně prožívat první hodiny a dny života našeho syna, byl doslova úžasný.
Zkontrolovat nás asistentka přijela ještě tentýž den a v prvním týdnu pak jezdila téměř denně, aby nám pomohla zvládnout základní péči o miminko, správnou techniku kojení a poradila se vším, co pro nás bylo nové.
porod doma očima záchranáře |
První prohlídku dětskou lékařkou jsme měli předem dohodnutu hned na den po porodu. Porod ale nakonec vyšel na svátky, tak jsme ji o pár dní odložili. Miminku se zjevně dařilo dobře, bylo spokojené a měli jsme zajištěnu výbornou péči porodní asistentky.
Záložní variantu s vyšetřením v nemocnici jsme proto zavrhli. To, že naše rozhodnutí byla správná, potvrdily i další dny a týdny.
Porod podle mých představ
Náš syn Toník mimořádně dobře prospíval (na váze rychle přibýval hned od prvních dnů a vyhnuly se nám i běžné komplikace s takzvanou novorozeneckou žloutenkou) a od počátku byl klidné a spokojené dítě.
Můj první porod byl tedy zcela podle mých představ. Mohla jsem rodit zcela svobodně, bez zbytečných zásahů, bez zbytečného stresu z převozu do porodnice, nemocničního prostředí i přítomnosti cizích lidí.
Zároveň jsem měla zajištěnu odbornou péči zkušené porodní asistentky, která mě provedla posledními měsíci těhotenství, vlastním porodem i prvním týdnem po porodu. Poskytla mi tak vlastně takřka luxusní péči v prostředí vlastního domova, kterou mi nemohlo poskytnout žádné zdravotnické zařízení.
Paradoxem je, že tuto odbornou péči, která je ve srovnání s porodem v nemocnici výrazně levnější, zdravotní pojišťovny v Česku nehradí ani na ni nijak nepřispívají.
Další komplikací, kterou jsme v souvislosti s porodem doma museli řešit, bylo zajištění péče pediatra. Sehnat dětského lékaře, který by byl ochoten po porodu přijet do domácnosti, udělat první vyšetření novorozence a převzít jej do péče, totiž není vůbec snadné.
SLOVO TATÍNKAS návrhem, že bychom mohli zvážit domácí porod, přišla Monika a já jsem o tom nechtěl zprvu ani slyšet. Tím spíš, že šlo o první porod. Vybavily se mi nejrůznější hrůzostrašné historky a řeči o nezodpovědnosti a zbytečném riziku a podobné představy. Porod jsem si navíc neuměl moc představit, natožpak porod doma. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se o to téma začal pořádně zajímat. Dozvěděl jsem se více o praxi v českých porodnicích a ten opravdový bod obratu přišel asi poté, co jsem si přečetl knižní rozhovor Hovory s porodní bábou, naší budoucí porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou. První setkání s ní mě v tom, že když všechno půjde dobře, budeme rodit doma, naprosto utvrdilo. Žádné aktivistické přesvědčování a odrazování od porodnic. Cílená diskuse o tom, jestli opravdu chceme to, co říkáme, a jasná podmínka porodní asistentky, vyskytne-li se jakákoli komplikace, jede se do nemocnice. Jak se blížil den D, samozřejmě se má prvotní jistota trochu kolíbala v základech, ale naštěstí v nich zůstala. Porod doma v obýváku byl úžasný. Nikdo nám nic nepřikazoval, nikdo nás nijak neomezoval. Celou dobu jsme mohli být spolu, a když bylo potřeba, tak doslova tělo na tělo (sloužil jsem jako tvárná opěrka). Ivana nám dodávala jistoty tím, že nás s klidným výrazem ve tváři zpovzdáli sledovala a v pravou chvíli, když bylo třeba pomoci Toníkovi s protlačením hlavičky a ramínek porodními cestami, se do věci vložila. Pro mě byl nezapomenutelný pocit, když jsem přestřihl pupeční šňůru a držel svého malého synátora v náručí. Byl naprosto v klidu, neplakal, rozkoukával se po svém novém světě a já věděl, že od něj nikam nemusím a on nemusí nikam od nás, protože je doma, ve svém obýváku a nikdo nám ho ani na chvilku nebere. |
